Součástí letošního veletrhu Země živitelka byl i rozsáhlý doprovodný program v podobě přednášek zaměřených na novou éru v zemědělství, tedy hlavně automatizaci, robotiku, precizní zemědělství a další prvky, které patří do portfolia současné zemědělské výroby, kterou můžeme označit za zemědělství 4.0.
Odborné přednášky se konaly každý den a já měl možnost navštívit čtyři z nich zaměřené na robotiku a systémy hospodaření, které označujeme jako Smart Farming. Blok těchto přednášek moderoval doc. Jiří Mašek, který se svým úvodním příspěvkem nastínil současnost moderního zemědělství nejen z pohledu domácího či evropského, ale celosvětového.
V současné době hovoříme o takzvaném průmyslu 4.0 a analogicky i o zemědělství 4.0. Obě odvětví jsou sice velmi rozdílná, ale mají společné prvky spočívající například v obtížném obsazování manuálních pracovních pozic, což urychluje nástup robotizace, která tento problém řeší. Průmysl i zemědělství se musejí potýkat s plněním environmentálních opatření, která výrobu komplikují a zdražují se vstupy energie a surovin či nakupovaných komponentů (v zemědělství hnojiv a pesticidů).
V zemědělské výrobě je situace komplikovanější v tom, že světová populace neustále roste a s tím i spotřeba potravin, dochází ke globálním změnám klimatu, které mají vliv na strukturu pěstovaných plodin a procesy technogenní degradace půd snižují jejich produkční potenciál.
Jednou z možností jak dosáhnout vyšší produkce je precizní a variabilní přístup k obhospodařovaným pozemkům a jejich částem a též precizní až individuální přístup k pěstovaným rostlinám. Tedy souhrnně řečeno provádění vhodných agrotechnických zásahů, ve správném čase a na správných místech. Faktem je, že variabilní přístup k agrotechnice tu už byl, a to před nástupem kolektivizace, kdy v zemědělské výrobě pracoval násobně vyšší počet lidí než dnes a obhospodařované plochy byly malé. Scelením mnohdy velmi nesourodých pozemků se variabilní přístup vytratil a nyní se opět zavádí, avšak s využitím moderní techniky, která umí variabilitu podchytit.
Realitou však je, že nyní sice máme možnost získat velké množství dat (ať již cíleně, tak jako druhotný produkt z provozu zemědělské techniky), ale získáváme z nich málo informací. To se však bude zlepšovat. Pak dojde k tomu, že jednotlivé stroje budou mezi sebou více komunikovat, předávat si a využívat informace. S tím bude spojen i větší rozvoj robotů. Ať již těch velkých, kteří koncepčně vycházejí z traktorů, nebo středních, poháněných obvykle elektromotory, či mikro, nebo nano robotů pracujících v rojích či hejnech s detailem rozlišení na úrovni jednotlivých rostlin, či jejich částí.
Celý článek najdete v Mechanizaci zemědělství 10/2024.*
