Cesta k přesné a efektivní aplikaci

Statková hnojiva mají svá specifika spočívající v nízkém obsahu živin, velkém skladovaném, přepravovaném a aplikovaném objemu a též ve velké náchylnosti ke ztrátám dusíku ve formě amoniaku unikajícího bez užitku do ovzduší. Zejména pevná statková hnojiva však obsahují rovněž velké množství organických látek, které je žádoucí dodávat do půdy. A bezvýznamný není obsah organických látek ani u kejdy, a dokonce i u digestátu, protože bakterie ve fermentoru BPS nikdy všechen uhlík z dodané organické hmoty nedokážou zpracovat. Proto je třeba aplikaci statkových hnojiv věnovat dostatečnou pozornost. 

Kapalná statková hnojiva, zejména kejda, jsou dnes nejrozšířenější. Důvodem je přechod na bezstelivové ustájení a značný počet bioplynových stanic.

Ideálně přímo do půdy

Pro aplikaci kejdy a digestátu se využívají různé typy cisteren s aplikátory. Plošný rozstřik a systémy vlečených hadic se již téměř nepoužívají, protože pro omezení ztrát dusíku je nutné, aby půda byla po aplikaci rychle zpracována a hnojivo zapraveno. Mnohem častější je proto použití aplikátorů, které hnojivo přímo zapravují do půdy. Tyto aplikátory se vyrábějí v různých provedeních (kotoučové, radličkové, talířové, botkové, nebo jako součást pásového zpracování půdy strip-till).

Plošná rovnoměrnost aplikace je u všech systémů vysoká, jelikož hnojivo proudí přes rozdělovací hlavy a hadice k aplikátorům s malými odchylkami v dávce. Kapalná organická hnojiva lze dávkovat plošně, jako zásobní hnojení před setím, nebo lze přihnojovat porosty širokořádkových plodin či travní porosty.

Velkým pokrokem je rozšíření NIR senzorů na aplikačních cisternách, které umožňují kontinuální měření obsahu živin v hnojivech. Dříve se pracovalo pouze s tabulkovými hodnotami, což senzory eliminují. V kombinaci s navigačními systémy dokážou NIR senzory vytvářet přesné mapy dodaných živin a umožňují i variabilní hnojení.

Často jsou používány speciální nosiče nástaveb, které mohou mít asymetrický podvozek s předním centrálně umístěným kolem a jednou nebo dvěma zadními nápravami (až pětikolové podvozky) nebo symetrický podvozek (verze dvou- či třínápravové).

Samojízdné kejdovače disponují výkonným sacím systémem (často se dvěma čerpadly), dostatečnou kapacitou nádrže a podvozkem konstruovaným pro snížené utužení půdy. Řízení kol všech náprav, včetně "psího kroku", je běžné, stejně jako flotační pneumatiky, ale i kultivační kola pro práci v řádkových kulturách, případně dvoumontáže.

Krom cisteren na podvozcích v podobě klasických traktorových návěsů se používají i speciální sedlové cisterny pro dvou- nebo třínápravové nosiče a cisterny s labutím krkem (jednonápravové až tříosé), které umožňují přenášet více hmotnosti na tažný prostředek a dosahují velkého úhlu zalomení při otáčení soupravy. Tyto systémy využívají kulový čep K110 pro připojení a často mají vlastní sací rameno.

Čím precizněji, tím lépe

Pevná statková hnojiva zahrnují chlévský hnůj, kompost, separát (pevnou frakci digestátu), drůbeží podestýlku, ale i popel z biomasy. Čím vyšší je koncentrace živin v hnojivu, tím větší pozornost je třeba věnovat preciznosti aplikace.

Pro zajištění precizní aplikace je klíčové kvalitní rozdrobení a rovnoměrné rozhození hnojiva.  Rozmetadla s frézovacími válci a kotoučovým rozmetacím ústrojím splňují tyto požadavky nejlépe. Jsou vhodná i pro hnojiva s vysokou koncentrací živin (drůbeží podestýlka, kompost, separát) a dokážou pracovat se záběrem přesahujícím 20-25 metrů.

Rozmetadla se svislými frézovacími válci nabízejí o něco menší preciznost a šířku záběru (až 12-15 metrů, základní modely do 8-10 metrů) a jejich výkon závisí na konstrukci rozmetací části válců.

Rozmetadla s horizontálními frézovacími a zároveň rozmetacími válci mají menší pracovní záběr (3-4 metry) a jsou určena pro aplikaci hnojiv velkého objemu a nízké koncentrace živin a v praxi se příliš nepoužívají.

Materiál je k rozmetacímu ústrojí dávkován nejčastěji pomocí podlahového dopravníku (jednoduchého nebo dvojitého) s mechanickým nebo hydropohonem, který umožňuje plynulou regulaci posuvu a reverzaci. Alternativou k němu je výtlačný štít, který také umožňuje plynulou regulaci dávkování a je častý u víceúčelových návěsů. Součástí dávkovacího systému je i hydraulicky nastavitelná mezistěna, která může doplňkově regulovat dávku a slouží jako zadní stěna nástavby u hnojiv s nižším obsahem sušiny. Pro hraniční hnojení se využívají vnější kapotáže nebo stranové hydraulicky polohovatelné clony.

Rozmetadla pevných statkových hnojiv jsou většinou traktorové návěsy s jednou až třemi nápravami. Důležitá je jejich velká ložná plocha (i přes 30 m³), která omezuje neproduktivní jízdy při vyvážení hnoje.

Celý článek najdete v Zemědělci 36/2025.*