Menu
e-shop
Podmítka má několik důležitých funkcí, které přispívají k efektivnímu hospodaření s půdou. Jedná se především o zlepšení využití půdní vláhy. Podmítka pomáhá zadržovat vodu v půdě, což je zvláště důležité v sušších oblastech. V těchto regionech se doporučuje provádět podmítku do hloubky 100 až 150 mm, aby se minimalizoval odpar vody. Další významnou funkcí podmítky je regulace plevelů. Uvádí v Zemědělci v Tématu týdne č. 40 Ing. Jiří Pospíšil, CSc.
Mechanické zpracování půdy pomáhá nejen v boji proti plevelům, ale také proti výdrolu. Zapravením plevelů a výdrolu do půdy se snižuje jejich konkurence s následnou plodinou. Mělké zpracování půdy také významně přispívá k lepší aeraci a zvyšuje biologickou aktivitu v půdě, což je prospěšné pro růst rostlin. V neposlední řadě vytváří podmítka izolační vrstvu, která pomáhá zadržovat srážky a zlepšuje tak celkovou vlhkost půdy. V současnosti platný předpis DZES 5 definuje nové podmínky pro omezení vlivu eroze půdy. Pro definované plodiny a pozemky platí podmínka dodržení pokryvnosti rostlinnými zbytky do doby vzcházení minimálně 30 % pro ozimy a minimálně 20 % pro jařiny. V těchto souvislostech je dobré si připomenout, že kromě všech požadavků agronomických a legislativních hrají roli i půdní a klimatické podmínky a významnou roli hraje také jejich časová a ekonomická náročnost. V zemědělských podnicích je široké spektrum zemědělské techniky. Pro splnění všech výše uvedených požadavků má význam nepodceňovat i technické znalosti. Při podmítce, respektive při mělkém zpracování půdy lze využít talířové či radličkové nářadí, případně jejich kombinaci. Jak pracují a které zvolit?
Talířové nářadí se dělí na dvě základní skupiny:
• talířové brány s talíři uloženými na společné hřídeli,
• talířové nářadí se samostatně uloženým jedním nebo dvěma talíři na samostatné slupici.
Talířové brány s talíři uloženými na společné hřídeli mají jednodušší robustní konstrukci a relativně nízkou pořizovací cenu. Jejich nevýhoda je nemožnost upravit odklon talíře od svislé osy, a tím je problematičtější práce s rostlinnými zbytky a náchylnost k ucpávání. U talířového nářadí se samostatně uloženým jedním nebo dvěma talíři na samostatné slupici vzniká mezi nimi volný pracovní prostor, kudy může zpracovávaná půda a rostlinné zbytky volně procházet a nedochází k jejich ucpávání. Průměry talířů se pohybují od 450 do 700 mm. Talíře s menším průměrem jsou vhodné pro zpracování půdy do menší hloubky (do cca 80 mm) a na pozemcích s menším množstvím rostlinných zbytků. Talíře o větších průměrech jsou vhodné pro práci až do hloubky 150 mm a pro velký podíl rostlinných zbytků. Krátká stavební délka stroje a jeho vysoká pracovní rychlost 10–18 km/h patří mezi výhody. Vysoká pracovní rychlost spolu s rostoucím záběrem zajišťuje také vysokou plošnou výkonnost. Pro zlepšení zpracování většího množství rostlinných zbytků je výhodné použití stroje s větší roztečí talířů a upraveným tvarem. Jde o talíře prostorově tvarované. Tvarování těchto talířů vychází z tvarování talířů používaných u secích strojů známých pod označením „colter“. Jinou možností úpravy většího množství rostlinných zbytků je předřazení nožových řezacích válců před talíře. Řezací válce jsou nabízeny nejen pro nové stroje, ale i jako dodatečná výbava pro starší modely nebo jako samostatné stroje. Nožové válce jsou umístěny před talířovou sekcí a k půdě jsou přitlačeny mechanicky nebo hydraulicky. Nože upevněné na válcích o relativně malém průměru se otáčejí a zahlubují do půdy, tím drtí stojící rostliny, případně jejich zbytky. Nožový válec najde uplatnění nejen při zapravení strniště s velkým množstvím slámy, ale také při zapravování meziplodiny. Talířové nářadí zanechává při primárním zpracování půdy hřebenovité dno brázdy. Proto je nutné s ohledem na podmínky na pozemku dbát na správné seřízení jak sklonu talířů, tak i vzájemné polohy řad talířů. Při práci talířového nářadí může docházet také ke zvětšení nerovností povrchu půdy. Je důležité věnovat pozornost nastavení stroje. Příčiny nerovností povrchu půdy způsobují především špatné nastavení talířů (např. úhel jejich nastavení nebo vzdálenost mezi talíři). Různé typy půdy reagují odlišně na zpracování a nesprávná volba velikosti talíře může vést ke vzniku nerovností. Například hlinité půdy mají tendenci se více utužovat a vytvářet hroudy. Také kumulace zbytků rostlin (nesebraná nebo nerovnoměrně rozmetaná sláma) může narušit rovnoměrnost povrchu půdy. Řešení nerovností povrchu spočívá v pravidelné kontrole nastavení zvolené hloubky práce a úhlu ostří talířů, a především v dodržování nastavených parametrů v průběhu práce na pozemku.
Konstrukce radličkových kypřičů bývá v současnosti řešena pro univerzální využití v rámci technologií zakládání porostu. Současný trend směřuje k nářadí, které dokáže zajistit jak mělké zpracování půdy v rozsahu 50 až 100 mm, tak i hluboké kypření půdy do hloubky 200 až 300 mm. Požadovaná hloubka a kvalita práce jsou u takového nářadí zajištěny geometrií kypřicích radliček a možností jejich snadné záměny. Pro mělké zpracování půdy se využívají zpravidla radličky šípové nebo dlátové s křidélky. Jsou vhodné pro podmítku, ošetření po první podmítce nebo pro předseťovou přípravu půdy. Zpracování v hloubce větší než 150 mm již není se šípovými radličkami vhodné, protože se zvyšuje tahový odpor nářadí, snižuje se pojezdová rychlost a dochází k vytahování větších půdních agregátů. Pro hlubší zpracování je třeba použít radličky dlátové. Dláta se šířkou okolo 100 mm jsou vhodná pro práci do hloubky až 250 mm a pro eliminaci plevelů. Slupice nesoucí radličky kypřiče mohou být uspořádány do dvou až šesti řad. Počet řad radliček významně ovlivňuje rovnoměrnost rozložení rostlinných zbytků. Při malém počtu řad radliček dochází k „řádkování“ zapravovaných rostlinných zbytků. Kromě počtu řad radliček je důležitým parametrem ovlivňujícím kvalitu nakládání s rostlinnými zbytky také výška rámu, rozteč a konstrukce slupic. Nesené radličkové podmítače jsou většinou konstruovány s pracovním záběrem 2 až 6 m. Nářadí o větším záběru je většinou konstruováno jako přívěsné. Pro zlepšení nakládání s rostlinnými zbytky jsou také u radličkových podmítačů využívány nožové řezací válce.
Konstrukce univerzálních kypřičů využívá kombinaci výhod pracovních orgánů. Na společném rámu jsou sekce talířů a radliček a případně dalších pracovních orgánů. Tato řešení nacházejí uplatnění zejména při podmítce, která současně plní funkci přípravy seťového lůžka. V zásadě existují dvě základní varianty řešení kombinace nářadí. První varianta je kombinace talíře a šípové radličky. Druhá varianta je kombinace talířů a dlátových radliček. V prvním případě talíře narušují utužený povrch půdy (často s rostlinným krytem) a šípové radličky následně urovnávají dno brázdy a vytvářejí rovinu seťového lůžka. Kombinace talířů a dlátových radliček se využívá zejména na těžkých a utužených půdách. Kombinace předřazených disků před šípovou radličkou zajišťuje mělké celoplošné zpracování. Disky narušují horní vrstvu půdy a usnadňují vnikání šípových radliček do půdního profilu i v tvrdých a suchých podmínkách. Funkci předřazených disků může také nahradit nožový řezací válec, pokud nože zasahují při práci do nejvrchnější vrstvy půdy. Požadavek na zajištění rostlinného pokryvu půdy si vyžádal širší využívání meziplodin. Proto lze většinu kypřičů dovybavit přísevem meziplodin. Odstředivý systém vysévání semen je nahrazen přesnějšími systémy s mechanickým dávkováním semen a jejich pneumatickou dopravou na povrch pozemku. U těchto systémů je osivo mechanicky dávkováno do proudu vzduchu, který pak pomocí semenovodů přivádí semena k rozptylovačům umístěným nízko nad povrchem půdy. Mechanické dávkovací ústrojí je samostatné pro každý semenovod. To zajišťuje, že příčné rozdělení semen po povrchu pozemku je na úrovni přesnosti mechanických secích strojů. Počet semenovodů je u menších záběrů 6 až 8, u větších až 16. Semenovody jsou zakončeny odrazovým štítem. Důležité pro správné příčné rozdělení semen je jeho správné nastavení podle druhu vysévaných semen. Semena jsou přiváděna za poslední řadu disků nebo radliček a těsně před urovnávací válec, který je podle půdních podmínek volen tak, aby osivo nezapravoval, ale pouze lehce zemí přikryl. Pro kvalitu výsevu je volba válce velmi významná.
Volba provedení použitého kypřiče bude vždy ovlivněna momentálním stavem půdy, způsobem likvidace slámy a také sklizňovými podmínkami i dostupnou technikou. Většina zemědělců ovšem zcela logicky staví na první místo při volbě techniky, a tedy i při volbě typu podmítače, ekonomiku, tedy náklady vynakládané nejen na jednu operaci, ale náklady vynakládané na kompletní technologie zakládání porostu. U kypřičů mnohdy dochází k šetření na nepravém místě. Extrémně opotřebené radličky nebo disky neodvedou kvalitní práci a zdánlivá úspora vede následně ke ztrátě.*
