Nové technologie v zemědělství

Současné tempo rozvoje technologií je úchvatné. Na úrovni jednotlivce, kolektivu i celého lidstva máme k dispozici stále nové a nové nástroje, které můžeme využít pro zvýšení kvality a rychlosti činností. V případě nejnovějších zemědělských technologií v rostlinné výrobě vyvstává problém, že speciální stroje jsou v řadě případů v průběhu roku využívány pouze sezónně, což výrazně zvyšuje jednotkové náklady spojené s jejich pořízením a provozem. Tuto nevýhodu lze částečně odstranit zlevněním výroby, nebo tím, že se výroba soustředí na zařízení, která jsou využitelná univerzálněji. A to jak pro více operací v rámci zemědělství, tak jejich možným přesahem do jiných oborů, jako je komunální technika, údržba krajiny nebo nejrůznější aplikace v průmyslu. Některé z nich jsou představeny v tomto článku.

Jeden z nejvýznamnějších směrů současného vývoje zemědělské techniky představuje robotizace. Nejde již pouze o automatizaci jednotlivých pracovních operací, ale o postupný přechod k autonomním, inteligentním a vzájemně propojeným systémům schopným samostatného rozhodování, adaptace na proměnlivé podmínky prostředí a optimalizace pracovních zásahů v reálném čase.

Významnou oblastí rozvoje je autonomní mobilita. V části současného vývoje je patrný odklon od velkých a těžkých samojízdných strojů směrem k lehčím, modulárním a energeticky efektivním robotickým platformám. Tyto systémy jsou konstruovány s důrazem na minimalizaci zatížení půdy, omezení jejího utužování a realizaci vysoce přesných zásahů na úrovni jednotlivých rostlin. Uvedený přístup má zásadní význam nejen z hlediska provozní ekonomiky, ale i v kontextu ochrany půdních zdrojů, environmentální udržitelnosti a adaptace zemědělství na dopady klimatické změny.

Roboti a AI

Klíčovou roli sehrává integrace robotických systémů s digitálními technologiemi a metodami umělé inteligence. Robotické platformy již neplní pouze funkci vykonavatelů pracovních operací, ale stávají se součástí komplexního datového systému. Informace získávané z družic, bezpilotních prostředků, půdních a meteorologických senzorů nebo dalších monitorovacích zařízení jsou využívány pro plánování, řízení a optimalizaci agrotechnických zásahů. Tento přístup podporuje transformaci od plošně prováděných operací k prostorově diferencovanému managementu založenému na aktuálním stavu porostu a prostorové variabilitě pozemku.

Zajímavým trendem je rozšiřování nabídky standardizovaných autonomních robotických platforem určených jako nosiče více specializovaných zařízení. Například společnosti Bonsai Robotics, Nature Robots nebo Digital Workbench, vyrábí autonomní kolové platformy s portálovou konstrukcí využitelné pro integraci s malou mechanizací.

Z hlediska technického řešení podvozku se dynamicky vyvíjí i autonomní nosiče s podvozky pásovými. V ČR se do povědomí zemědělců dostává například autonomní platforma AgXeed. Druhá generace nosičů T2 je vybavena kamerovými systémy, LiDARem a radarovými senzory pro autonomní zemědělské operace a pokročilý monitoring okolního prostředí.

V minulých číslech časopisu Mechanizace zemědělství již bylo prezentováno autonomní robotické řešení Innotrac určené pro sady a speciální kultury, které je vícestranně využitelné například ve vinicích a rovněž využívá kamerové systémy a LiDAR pro navigaci v porostu.

V oblasti rostlinné výroby jsou robotické aplikace zaměřeny především na precizní ošetřování porostů, selektivní regulaci plevelů, mechanickou kultivaci, bodovou aplikaci pesticidů a monitoring zdravotního stavu rostlin. Tyto technologie umožňují významnou redukci spotřeby přípravků na ochranu rostlin, snížení pracovních nároků a zvýšení efektivity zásahů. V širším kontextu vytvářejí předpoklady pro nové přístupy k regulaci plevelů, invazních druhů rostlin a ekologickému managementu krajiny. Příkladem výrobců takových zařízení jsou například společnosti Ecorobotix nebo Rumex. Ty využívají technologie pro vysoce přesnou aplikaci herbicidů založenou na detekci cílových rostlin.

Nové metody

Vedle zařízení pro cílenou aplikaci herbicidů jsou vyvíjeny i nové koncepty. Například společnost Pantec vyvíjí koncept laserové eliminace škůdců bez použití chemických přípravků. Komerčně nabízí jednotku pro detekci a aplikaci laserového paprsku a aplikační rower vybavený nastavitelným diodovým laserovým systémem o vlnové délce 2,94 µm.

Robotizace se jeví jako jeden z klíčových technologických nástrojů transformace zemědělství směrem k preciznímu, adaptivnímu a environmentálně šetrnému hospodaření. V současnosti se jeví jako zásadní krok širší zavedení těchto systémů do běžné provozní praxe. To často naráží na problémy s vysokými pořizovacími náklady, legislativou týkající se jejich provozu a integrace jednotlivých systémů do datově orientovaných rozhodovacích procesů, tedy skutečných souborů technologických operací označovaných jako systémy precizního zemědělství. Ty jsou v podmínkách českého zemědělství stále používány spíše jako jednotlivé aplikace, které netvoří ucelený systém.

Dalším rozvíjejícím se trendem je elektrifikace tradiční zemědělské mechanizace založené na koncepci nosič (traktor) + pracovní nářadí. Řada výrobců vyvíjí funkční řešení bateriově poháněných strojů. Například společnost AGCO nabízí koncept FBC (Future Battery Concept) se základním akumulátorovým modulem o kapacitě 150 kWh. Praktické nasazení podobných systémů je ovšem podmíněno zavedením vysokovýkonných DC nabíjecích technologií umožňujících minimalizaci provozních prostojů.

Co se týká pohonu zemědělských strojů, alternativním přístupem je využití vodíkových palivových článků. Na úrovni výzkumu a poloprovozního nasazení vodíkových pohonů se problematice věnoval Výzkumný ústav zemědělské techniky (nyní je součástí Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu). V rámci mezinárodní spolupráce Česká republika (např. Vodíková technologická platforma) spolupracuje s jihokorejskou společností Korea Hydro & Nuclear Power (nám známější spíše jako KHNP).

Celý článek Jiřího Součka najdete v Mechanizaci zemědělství 11/2026.