Dej krávě do držky, ona ti dá do dížky, praví staré moudro. Jeho novodobá modifikace by mohla znít, že nejenom do díže, ale i do bioplynové stanice může dát tento přežvýkavec. Přijeli jsme se o tom přesvědčit na Vysočinu, kde v květnu zemědělská společnost Rozvodí, spol. s r. o., Černov slavnostně otevírala novou bioplynovou stanici.
„Hospodaříme na 740 hektarech orné půdy a 460 hektarech luk v nadmořské výšce kolem 650 metrů. Zaměřujeme se výhradně na výrobu mléka a elektrické energie. Raritou je, že našimi pozemky prochází rozvodí Labe – Dunaj, po němž jsme firmu pojmenovali,“ vysvětlil jednatel Rozvodí Ing. Milan Křížek.
Rozhodla třetinová úspora
Podnik má 35 zaměstnanců. Upustil od pěstování pro Vysočinu typických brambor a řepky, i své speciality – trávy na semeno. Dnes se rostlinná produkce podřizuje živočišné a v Rozvodí se zaměřují hlavně na pěstování jetele, kukuřice, obilovin, máku a hořčice na semeno. Před čtyřmi lety skončili se šlechtitelským chovem prasat a nyní se specializují na výrobu mléka. Průměrná užitkovost stáda 530 dojnic holštýnského plemene je 11 600 kilogramů mléka za rok, což řadí Rozvodí na 16. místo v republice. Kromě dojnic chová podnik dalších 450 kusů telat a jalovic.
Jednatel Křížek navázal: „V oblastech s lepšími půdními podmínkami již téměř odepsali živočišnou výrobu. My jdeme opačným směrem a jsme v republice raritou. Tržby za mléko u nás zaujímají 85 % z veškeré zemědělské výroby.“ Od zaměření na chov skotu nebylo daleko k nápadu postavit bioplynovou stanici, jímž se v Rozvodí začali zabývat před dvěma lety. V té době již měli jímku na kejdu, dva silážní žlaby a velké hnojiště, tedy asi třetinu nákladů, které bylo možné využít při provozu bioplynové stanice. Hračka – místo stovky milionů korun stačilo dát dohromady „jen“ šedesát pět. Tuto částku zajistil úvěr bez jakékoli dotace.
„Třetinová úspora sehrála při rozhodování významnou roli. Protože vysokoprodukční krávy nemohou žrát nic špatného, máme k dispozici odpady ze silážních žlabů i méně hodnotnou píci z druhé či třetí seče luk, k tomu kejdu a hnůj. Pokud u dojnic dáváme přednost intenzitě, u bioplynové stanice je tomu právě naopak. Podstatnou roli při její realizaci hrálo zhodnocení odpadů z vlastních zdrojů, které zaujímají až 80% podíl vstupní suroviny do stanice. Tyto méně hodnotné suroviny se musí zdržet ve fermentorech déle, což zvedá investiční náklady na výstavbu, ale zlevňuje cenu vstupních surovin. Stanice se jeví jako ideální doplněk zemědělského podniku s rozsáhlou živočišnou výrobou,“ podotkl Ing. Křížek
Výstavba bioplynové stanice Černov začala loni v březnu, 17. listopadu téhož roku byl spuštěn motor a po 14 dnech začala stanice pracovat na plný výkon 800 kWel. Dnes již uvažují o rozšíření o 400 kWel. Současně v Rozvodí pracují na zhodnocení tepla, které hodlají využívat pro vytápění odchovny telat a ohřev vody v areálu. Rýsuje se i možnost zprovoznění turbiny pro výrobu další elektrické energie.
Krásná myšlenka v praxi
„Investor na sebe bere značné břímě finančních závazků. Musí opřít veškeré síly do výstavby a realizace provozu stanice již od fáze projektu. Je třeba nastavit co nejlepší a nejpevnější vazby na zemědělskou výrobu a zařízení koncipovat tak, aby byl proces produkce bioplynu optimální s ohledem na zpracovávanou surovinu a současně univerzální z hlediska případných změn, navýšení výkonu nebo využití tepla z kogenerační jednotky. Jsem přesvědčen, že tento cíl je v Rozvodí naplněn,“ dodal Ing. Václav Duffek z firmy Johann Hochreiter, s. r. o., generálního dodavatele.
„Vzhledem ke zhodnocení odpadních surovin z vlastních zdrojů, což proces výrazně zlevňuje, se zde podařilo realizovat krásnou myšlenku, kdy stanice přispěje k ekonomické stabilizaci podniku. Johann Hochreiter, který působí v oboru již přes dvacet let, tvrdí, že základem úspěchu jeho technologie je právě zlevnění vstupů s maximálním využitím odpadů, i když je jejich zpracování problematické,“ přidal se druhý jednatel dodavatelské firmy Ing. Zdeněk Klempera.
Podle něj například provoz stanice s výkonem 600 kW stojí v případě použití kukuřice jako rozhodující složky vstupní suroviny ročně šest milionů korun. Úspory při její náhradě je snadné vyčíslit. Navíc se při použití odpadů neblokuje půda pro pěstování tržních plodin. Životnost bioplynové stanice je podle Ing. Klempery podmíněna použitím vhodného materiálu, který musí odolávat především agresivnímu prostředí. První postavené stanice fungují už zhruba 25 let. Společnost Johann Hochreiter postavila v České republice doposud 32 stanic a ročně jich tucet přibude. Jejich další výstavba záleží na energetické koncepci státu, jež není dosud ujasněná.
Ne panelům na poli
„Kraj Vysočina je agrárně velmi silný. Tradiční zemědělská výroba je založená na chovu skotu a pěstování brambor. Vzhledem k produkci kejdy, senáže i kukuřičné siláže se výstavba bioplynových stanic přímo nabízí. Jednostranná specializace, zde třeba na produkci mléka, je vzhledem k výkyvům cen zranitelná a je jen dobře, pokud se najde prostor pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů. To je námět pro všechny zemědělce,“ řekl radní kraje Vysočina pro zemědělství Ing. Josef Matějek.
Podle něj je chybou, že se nepodařilo rozvoj zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů udržet na uzdě. Například bioplynové stanice by měli provozovat výhradně zemědělci s vlastními zdroji vstupní suroviny a ne ti, kdo do výstavby investují s vidinou rychlého zisku z dotovaných cen energie.
„Setkal jsem se i s názory, že loni měli zemědělci obrovský zisk, a tak je jim třeba ubrat. To není správné, protože jejich činnost je třeba chápat jako dlouhodobou a celá Evropa se snaží udržet lidi na venkově přes zemědělskou produkci a obnovitelné zdroje energie. Pokud bude slunce svítit, je škoda ho nevyužít pro zemědělskou produkci a jako významný zdroj energie. Na solární energii zde máme jasný názor. Proč nejsou panely na střechách a zabírají zemědělskou půdu? Z drtivé většiny nejsou na vině zemědělci, ale opět novodobí zlatokopové. Vše betonujeme, asfaltujeme, zastavujeme a půdy plíživě ubývá. Je třeba si uvědomit, že nás bude brzy na planetě devět miliard a území, vhodná pro výrobu potravin, ubývají,“ uzavřel radní Matějek.
