Komodity (biomasa) pro energetické využití se stávají významnou částí zemědělské produkce. Na úrovni podniku jsou při rozhodování o vstupu do tohoto odvětví rozhodující ekonomické ukazatele. Z pohledu toku energie je důležité maximalizovat její přebytek. A hodnoceny musí být i dopady pěstování energetických plodin na životní prostředí.
Mezi hlavní argumenty pro pěstování energetických plodin patří zejména cíl postupně snižovat závislost na ubývajících konvenčních zdrojích, snížit přebytky vypouštěných skleníkových plynů do ovzduší, nalézt nové způsoby odbytu agrárních komodit a v neposlední řadě diversifikovat (a patrně i stabilizovat) zemědělské příjmy v celosvětové konkurenci charakterizované cenovými výkyvy.
Diskuze o potenciálu
Laická, ale i odborná veřejnost se v zásadě nemůže shodnout na tom, jaký je skutečně dosažitelný potenciál (při současných technologiích) v obnovitelných zdrojích energie a to zejména pokud jde o biomasu pěstovanou na zemědělské půdě. Ta totiž vyžaduje buď vysoce produkční rostliny (okolo 20 až 50 t/ha suché hmoty) nebo značné nároky na obdělávané plochy zemědělské půdy. Tím se dostává do zřetelné konkurence s tradiční produkcí komodit pro potraviny, jejíž poptávka navíc v souvislosti s růstem populace bude čím dál tím významnější.
Ve skutečnosti totiž průměrný vznětový motor o objemu 1,6 litrů spotřebuje na ujetí jednoho kilometru 3,13 MJ (energie v bionaftě z řepky olejky). Přitom roční (požadovaná) energetická potřeba člověka odpovídá nárokům na přibližně 0,15 až 0,2 ha zemědělské půdy, což ekvivalentně odpovídá ujetí méně než 2000 km. Tyto relace nelze při plánování agrární a energetické politiky opomíjet. Jaké byly a jsou tedy podmínky a efekty pěstování vybraných plodin následně využívaných pro energetické účely?
Ekonomické hodnocení
Na úrovni podniku jsou při rozhodování o vstupu do odvětví klíčové ekonomické ukazatele (především dosahovaná rentabilita) produkce a situace na trhu s prodávanou komoditou. Tedy náklady na produkci suroviny, cena alternativní komodity pěstované na půdě a podpory a úlevy ze strany státu, dále cena zpracování/přeměny na energii a cena (zejména očekávaná). Tak například nákladová cena metylesteru řepkového oleje se pohybuje podle kalkulací Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) mezi 17,50 až 19,30 Kč/litr při ceně vstupní suroviny 6450 Kč/tunu řepky a výtěžnosti oleje 36 %. Ovšem při cenách řepky na úrovni 10 tis. Kč/tunu (např. cenová úroveň roku 2008) by se cena řepkového oleje dostala na 28,20 Kč/litr. Znamená to více než dvojnásobek ceny konvenční nafty (13,50 Kč/litr bez daní a marží čerpacím stanicím) při uvažovaném kurzu 23 Kč/USD a ceně ropy 70 USD za barel.
Podle šetření Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) byly náklady na pěstování řepky v roce 2008/2009 okolo 7,5 tis. Kč/tunu semene. Do rentability přirozeně zasahuje i cena vedlejšího produktu, tj. řepkových pokrutin.
Analogická situace je v případě bioetanolu (produkovaného z pšenice, cukrovky či brambor). Výsledná cena lihu (podle studie VŠCHT) vyráběného z pšenice se pohybuje okolo 17 Kč za litr (při ceně pšenice 3000 Kč/t), u cukrové řepy 23 Kč/litr (při ceně 1350 Kč/t) a z brambor 20 Kč/litr (při ceně 1250 Kč/t). Cena benzinu Natural je při výše uváděných parametrech (kurz a cena ropy) okolo 12 Kč/litr. Vzhledem k významnému podílu nákladů na vstupní komoditu je fluktuace jejích cen v konečných nákladech klíčová; zatímco v polovině roku 2008 se prodávala pšenice za více než 5800 Kč/tunu, na konci loňského v průměru za 2612 Kč/t. Při současných cenových úrovní konvenčních paliv je bez uvažování podpor konkurenceschopný bioetanol z cukrové třtiny.
Bez veřejné podpory se nejeví ani pěstování energetických plodin pro spalování příliš rentabilní. Například Výzkumný ústav rostlinné výroby (VÚRV) provedl srovnání vybraných energetických plodin, přičemž pouze rychle rostoucí dřeviny vykazovaly kladný zisk bez započítání dotace. Při uvažování přímé platby a podpory energetických plodin (4800 Kč/ha) by kromě čiroku a ozdobnice čínské byly ostatní zkoumané plodiny profitabilní.
Nicméně je nutné vzít v úvahu, že klíčovým faktorem v rozvoji (a zlevnění) produkce obnovitelných zdrojů energie jsou změny v technologiích – ty mohou stlačit náklady a ceny výsledné energie výrazně dolů (v důsledku masové výroby a dosahování výhod z objemu a zefektivnění provozu). Jako příklad lze uvést investiční náklady fotovoltaických instalací, které podle ČSÚ poklesly mezi rokem 2000 a 2008 o 2/3.
Energie plus ekologie
Z pohledu toku energií je přirozeně důležité maximalizovat čistý přebytek energie, tj. energii vyrobenou a sníženou o energetické vstupy. V praxi může dojít k tomu, že při významných daňových a podpůrných stimulech bude výsledná „bioenergie“ ekonomicky konkurenceschopná, nicméně energeticky již méně výhodná. Je vhodné připomenout základní energetické relace mezi slunečním zářením a přeměnou energie na biomasu (viz tabulka).
Energetická efektivnost (podíl vyrobené a spotřebované energie) výroby řepkového oleje a bioetanolu z cukrové řepy dosahuje 8 resp. 2 (energetická efektivnost bioetanolu z kukuřice a pšenice je přibližně mezi řepkou a cukrovkou). Naproti tomu energetické rostliny jako je čirok, chrastice rákosovitá nebo ozdobnice čínská (podle výpočtů VÚRV) dosahují energetické bilance mezi 10 až 22, přičemž důležitou roli sehrává způsob a rozsah započítávání dopravních nákladů a diskutabilní je také metodika jak zahrnovat energii lidské práce. V ČR pěstované energetické seno vykazuje energetickou efektivnost v průměru 35. Některé plodiny pěstované v zahraničí vykazují efektivnost až na úrovni 50 – 70 (z jednoho MJ energie se získá 50 až 70 MJ energie na výstupu).
Nedílnou součástí hodnocení energetických plodin jsou jejich různé dopady do životního prostředí. Při holistickém přístupu hodnocení vlivů (tj. pěstování, zpracování, doprava a spalování) dochází u některých plodin k významné produkci negativních externalit, které mohou někdy převážit externality z konvenčních zdrojů (často zejména v důsledku intenzivního – energeticky náročného - pěstování plodin). Důkladná analýza těchto vlivů ovšem přesahuje rozsah článku.
Ing. Ladislav Jelínek, Ph.D., Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Praha
