U příležitosti letošního 20. výročí traktorů Case IH Magnum byla připravena speciální série Magnum Gold Edicion se zlatým lakováním a kabinou LuxUry. Traktory Magnum patří k nejrozšířenějším klasickým polním traktorům na světě, od roku 1988 jich bylo vyrobeno více než sto padesát tisíc a v tomto výkonovém segmentu mají výsadní postavení. Jako jeden z významných prodejců obdržela Česká republika z celkového počtu sto kusů pět „zlatých“ modelů Magnum.
„Silné a výkonné traktory jsou trendem dnešní doby, neboť lidská práce je čím dál dražší a sehnat kvalitní a spolehlivé zaměstnance je stále složitější,“ řekl týdeníku Zemědělec Tomáš Sedláček, jednatel společnosti Agroobchod Nové Strašecí. „Aby se polní práce stihly v optimálním čase, neustále stoupají požadavky na výkon a sílu traktorů a větší záběry závěsné techniky. Když přišlo do republiky pět modelů zlaté série Magnum a my jsme mohli jeden z nich prodat, brali s jsme to jako poctu a ocenění naší dosavadní práce. Hned jsem věděl, za kým půjdu. Pokud si někdo takový stroj zasloužil, tak to byla společnost Lupofyt Chrášťany, která patří ve svém oboru do absolutní špičky a je naším dlouhodobým obchodním partnerem. Neznají zde slovo průměr, vždy a od všech, včetně zemědělské techniky, vyžadují maximum.“
„Nabídka na koupi zlatého traktoru Magnum nás potěšila,“ zapojuje se do hovoru Ing. Jaroslav Mikoláš, jednatel chrášťanské společnosti. „Byli jsme domluveni, že konečné slovo padne po žních. Hospodaříme ve velice suché obilnářské oblasti, kde se také často vyskytují kroupy a dokud není sklizeno a částečně prodáno, nelze hovořit o konečném výsledku. Protože letošní žně dopadly nakonec dobře, na výstavě Země živitelka jsme slavnostně podepsali kupní smlouvu. Jsem přesvědčen, že k našemu podniku prestižní traktor, jakým je luxusně vybavený model Magnum, určitě patří.“
Velké investice do půdy
Společnost s ručením omezeným Lupofyt obhospodařuje v okrese Rakovník, v nadmořské výšce kolem 380 m, 1940 ha zemědělské půdy, z toho je 1840 ha orné a 85 ha chmelnic. V rostlinné výrobě se specializuje především na pěstování olejnin: má snad jejich největší zastoupení v osevním postupu v České republice, téměř šedesát procent. I když je to podle odborníků velice nezdravá struktura, v Lupofytu vychází ekonomicky velice dobře. Snad i proto, že zemědělci z Chrášťan upřednostňují jen vysokou kvalitu. Řepku pěstují na 760 ha, na 350 ha mák a zbytek jsou obiloviny, zejména osivo a potravinářská pšenice. Podnik je rozdělen na dvě základní střediska – polní výrobu a pěstování chmele, každé má vlastní zaměstnance, techniku i ekonomiku. Živočišnou výrobou se Lupofyt nezabývá.
„Začínali jsme na zelené louce, v jedné pronajaté místnosti na obecním úřadě a postupně jsme vydělané peníze investovali do staveb, zařízení a techniky,“ pokračuje Ing. Mikoláš. „První velké investice směřovaly do půdy a zemědělských strojů. Po státním statku jsme převzali devět set hektarů zemědělské půdy, která nebyla posledních deset let vůbec hnojená a museli jsem investovat značné finanční prostředky do jejího výživného stavu. V roce 1999 jsme se rozšířili, převzali jsme úpadkový podnik v Lišanech a začínali jsme opět znova, neboť i tady byly pozemky zdevastované. Snažíme se o to, aby půda dostala to, co potřebuje, neboť nám vydělává peníze. Z nich pak můžeme platit vše ostatní včetně nákupu nové techniky. Dnes už jsme ve svém a bez dluhů.“
V podniku pracuje jen dvacet lidí, z toho v polní výrobě, která zabezpečuje 75 % tržeb, pouze sedm a dva agronomové. Produktivita práce je ve společnosti velice vysoká, za což obdržela mnohá ocenění. Velký podíl na tomto úspěchu má moderní výkonná technika. Strojový park je ve společnosti lehce předimenzovaný, neboť krajní pozemky jsou od sebe vzdáleny 35 kilometrů a ztrátové časy při přejezdu mechanizace jsou velké. Tato skutečnost klade také velké nároky na organizaci práce. V Lupofytu se naučili využívat techniku na dvě směny, zejména pokud jde o orbu, příprava půdy a setí, jenom tak lze využít optimální počasí a dodržet agrotechnické lhůty. Vzhledem k nízkém stavu zaměstnanců musí jeden člověk s jednou soupravou udělal maximální výkon.
Od samého začátku Case IH
„Když jsem v roce 1993 začínali, byly na českém trhu jen traktory Zetor s maximálním výkonem 160 koní a tahače Škoda, jež měly o dvacet koní víc,“ vzpomíná Jaroslav Mikoláš. „Přitom škodovky byly poruchové a měly vysoké provozní náklady. Ze silnějších strojů byly tehdy k dispozici pouze traktory Case IH ověřené ve velkovýrobních podmínkách severní Ameriky. Právě takovou spolehlivou techniku s velkým výkonem jsme potřebovali, takže volba byla vcelku jasná. Pořídili jsme si traktor Case IH 7130 o výkonu 220 koní a k tomu axiální sklízecí mlátičku Case IH AF 1680, která požadavky na velký výkon a spolehlivost splňovala také. U nového traktoru bylo dokonalé odpružení, převýšení točivého momentu a řada dalších funkcí, které dělaly z tohoto stroje nepostradatelného pomocníka. První traktor Case IH 7130 se nám velice osvědčil, a proto když jsme převzali úpadkový podnik v Lišanech, pořídili jsme si ještě jeden. Ten nám úžasně sloužil až do dnešní doby, ale už byl slabý na současnou závěsnou techniku se širokým záběrem. Co bych chtěl zdůraznit, oba traktory pracovaly na dvě směny celou dobu bez závažnějších problémů.“
V roce 2003 si v Chrášťanech pořídili další traktor Case IH, neboť byli s touto značkou navýsost spokojeni. Šlo o model Magnum MX 240 s výkonem motoru 240 k s převýšení až 260 koní. O tři roky později zakoupili model Case IH Magnum o výkonu 310 k, jeden z prvních v České republice, přitom protiúčtem šel první z modelů Case IH 7130. „A protože se nám Magnum velice osvědčil a máme za něj už nářadí s širokým záběrem, rozhodli jsme se pořídit ještě jeden, v tomto případě již zmíněný zlatý Magnum 310,“ vysvětluje Jaroslav Mikoláš poslední investici. „Protiúčtem pak šel druhý Case IH 7130. V našem osevním postupu jsou výkony prvořadé. Nový traktor má odpruženou přední nápravu, což je do polních prací výhodné, neboť dnešní nářadí již vyžaduje rychlost kolem patnácti kilometrů za hodinu a silné traktory bez odpružené nápravy nemají takový přenos síly na podložku. Rozdíly v prokluzu jsou výrazné. V současné době máme tři silné traktory, dva o výkonu 310 koní a jeden s výkonem 240 koní. V ideálních podmínkách by nám možná stačily jen dva traktory, ale hledejte v zemědělství ideální podmínky! Pokud chceme pěstovat plodiny náročné na agrotechniku, jako je řepka či mák, kdy je nezbytné udělat některé operace okamžitě, musíme určitou rezervu mít.“
Malý kolektiv, ale velká rodina
Na každém traktoru se střídají dva pracovníci, kteří se o něj zodpovědně starají, neboť všem jde o jednu věc - dobrý výsledek práce s co nejnižšími náklady a vysokými výnosy. Když se to povede, lidé v Lypofytu si vydělají slušné peníze. „Jsme malý kolektiv lidí, ale velká rodina, kde se musí jeden na druhého spolehnout. Proto se už více nechceme rozšiřovat i když jsme nabídky měli. Bojím se, že bychom charakter rodiny ztratili,“ dodává jednatel chrášťanské společnosti. „Kdybychom chtěli jít jenom za penězi, tak určitě bylo chybou, že jsme nabídku na rozšíření nepřijali. Mohli jsme mít navíc dva tisíce hektarů, jenom je kultivovat a pobírat dotace. Ale touto cestou jít nechceme. Jde nám především o kvalitní práci, na níž můžeme být, byť to zní jakkoliv nadneseně, hrdi. Spolupracujeme s nejlepšími odborníky v republice, děláme polní dny, různé pokusy, chceme mít kvalitní pole, velkou úrodu a kvalitní komodity. Nic nechceme šidit. Kdybychom přibrali další pozemky, bylo by to určitě na úkor kvality práce. Jsem přesvědčen o tom, že když budeme dělat na špičkové úrovni rostlinnou výrobu, musíme se uživit.“
Takže širokou diverzifikaci, kdy jedna komodita v případě propadu druhé drží podnik nad vodou, neuznáváte? „Odpovím vám našimi zkušenostmi,“ říká závěrem Ing. Jaroslav Mikoláš. „V roce 2003 zde bylo totální sucho, téměř všechno uschlo a výnosy byly tristní. A protože vyznáváme vysokou intenzitu, byli jsme na tom podstatně hůř než ostatní podniky, které tolik neinvestují. Výpadek v tržbách byl třicet procent a lidé přišli o hodně peněz. Tehdy jsem skutečně zvažoval, zda je naše cesta správná, zda sázka na intenzivní pěstování olejnin je dlouhodobě udržitelná. Zkusili jsme to ještě následující rok a ten byl ve výnosech nejúžasnější v našem dosavadním hospodaření. Když se tedy na to podívám z dlouhodobého hlediska, tak pokud jednou za pět či osm let bude špatný rok a ostatní budou dobré, je naše zaměření na úzkou specializaci a vysokou intenzitu správné. Intenzita musí být samozřejmě rozumná, ke každému poli je nutné přistupovat individuálně. Pokud určité pole nemá potenciál na vysoký výnos, snižujeme náklady, dáváme levnější fungicid, méně hnojiv a podobně. Ve společnosti uplatňujeme precizní zemědělství, speciálním rozmetadlem za pomoci GPS aplikujeme samostatná, nikoliv kombinovaná hnojiva, a to diferencovaně podle půdních rozborů. Orientačně využíváme i výnosové mapy.“
