Nároky na stájové podlahy, zejména v porodních kotcích pro prasata, jsou vysoké: měly by být neklouzavé a pevné a zajišťovat přijatelný komfort jak pro 250 kg těžké prasnice omezené v pohybu, tak pro čilá, lehká selata o hmotnosti 1,5 kilogramu. Protikladné nároky selat a prasnic vedou k tomu, že se v porodních kotcích kombinují různé rošty z odlišného materiálu, které by měly splňovat požadované podmínky a nezpůsobovat zvířatům zranění. Této problematice se věnoval v dubnovém čísle časopis DLZ dr. Eckhard Meyer, který se již řadu let zabývá na pokusném statku Köllitsch podlahami ve stájích.
Optimální podlaha v porodním boxu podle dr. Meyera jen tak rychle nebude, je však možné se přiblížit nějakému více nebo méně optimálnímu kompromisu.
Lze zabránit poranění struků?
V některých stájích dochází u prasnic k poranění struků i končetin a podobně jsou na tom i selata. Je vůbec možné zabránit poranění mléčného ústrojí? Podle Eckharda Meyera mu zcela zabránit nejde, ale je možné výskyty poranění snížit. Podlahy se musejí považovat ne za vlastní příčinu, ale za iniciátor zranění. Tloušťka struků odpovídá podle věku prasnic přesně šířce drážky roštů o velikosti 9 až 11 mm. Struky se mohou vtlačit do drážky, takže otečou a při vstávání nebo změně polohy mohou být v extrémním případě dokonce odtrženy. Kromě toho se zvířata mohou poranit na každé vyvýšenině podlahy, např. na přechodech. Roli zde hraje také okrajová hrana roštu, která by měla být hladká a nikoli otřepená.
Zvlášť ohrožené jsou mladé prasnice, protože při individuálním ustájení před oprasením jsou často poprvé zafixované a touto situací psychicky přetížené. Aby se odreagovaly od svého stresu, mají často sklon ke vstávání a opakovaným pohybům celého těla. Potom nezůstane jenom u prostých odřenin mléčného ústrojí. Je proto vždycky důležité klidné a odpovídající zacházení s mladými prasnicemi. Analyzovaná zranění mladých a starých prasnic v praktických provozech, jakož i v Köllitsch ukazují, že jsou silněji postižené struky 5. až 7. než struky 1. až 4. Je to pochopitelné, neboť touto oblastí mléčné ústrojí přiléhá prasnice relativně silně na roštovou podlahu. Jako možné příčiny zranění připadají v úvahu také přechody jednotlivých prvků roštové podlahy, a proto je nutné jejich počet omezovat. Velké prvky roštových podlah jsou proto lepší než větší množství malých, ale i ty se k sobě musejí hodit. To je zvlášť důležité u přechodu z kovu nebo betonu na plast, který je určený pro selata.
Mladým chybějí zkušeností
„Na rozdíl od zranění mléčného ústrojí jsou poškození paznehtů v první řadě účtem za skupinový chov a vznikají kroutícími, zpětnými pohyby a uléháním na roštových podlahách,“ tvrdí v příspěvku dr. Meyer. Poraněné prasnice mají na kluzké podlaze ve stáji velké problémy se vstáváním. K přijímání potravy a vody vstávají kojící prasnice průměrně 14krát za den a proleží více než 21 hodin denně. S omezením volnosti pohybu zaujmou prasnice šetrnou polohu, což může vést dokonce k určitému zhojení, jestliže nejsou zdravé končetiny přetěžovány.
Ke zvýšení nášlapné bezpečnosti prasnic se nabízejí například plastové záporníky nebo pískované plastové klipsy. Ty se ovšem musejí používat v dostatečném množství a musejí být optimálním způsobem umístěny pod prasnicí. Pak lze podle Meyera snížit ztráty u selat až o tři procenta. Stabilitu zlepšuje také profilování můstků různě měkkým plastem. Při optimálním nastavení roštu si prasnice s odpovídající zkušeností poradí i s kluzkým plastem. Tyto zkušenosti ale právě mladé prasnice většinou nemají. Nášlapnou bezpečnost a komfort ležení zlepšují i pryžové prvky připevněné pevně nebo variabilně na plastové desky, přinášejí s sebou ovšem problémy se znečištěním a také problémy s životností.
Naskýtá se otázka, zda by nebylo výhodné vyrobit podlahu celého kotce jenom z jednoho materiálu? „Určitě, ale dá se to udělat jenom s betonovými nebo plastovými prvky,“ vysvětluje Eckhard Meyer. „Betonové rošty ovšem nedostatečně drenážují a nečelí dost dlouho vysokotlakému čističi. V oblasti pobytu selat nabízí plast nejlepší poměr mezi cenou a užitnou hodnotou, ovšem co se týče neklouzavosti, má určité nedostatky.
Pohled českého výrobce
Od roku 1991 se stájovými technologiemi pro chov prasat zabývá Agrico, s. r. o., Třeboň. Z původně čistě importérské firmy se postupně stala výrobní společnost produkující robustní a konstrukčně vyzrálé technologické celky, které přispívají k požadované hygieně ve stáji, nižším ztrátám, vyšší užitkovosti, vysoké produktivitě práce a pohodě zvířat. Výrazně tak podporují lepší ekonomiku produkce vepřového. Do současné doby vybavila třeboňská společnost moderními technologiemi stovky stájí v České republice, v Evropě i v jiných částech světa a některé její výrobky, ať již vyvýšený kotec se záchytnou vanou Agrivan, či automatické krmení Spotmix, nebo Agrialarm se staly mezi chovateli pojmem. V roce 2005 obhájila certifikát kvality ISO 9001 : 2000 pro celou škálu svých produktů a o rok později získal prestižní ocenění kvality Czech Made.
„Přes všechny trendy směřující k rychlejším obrátkám zboží pracujeme spíše konzervativně,“ řekl týdeníku Zemědělec vedoucí prodeje Ing. Michal Karmazín. „Prvořadá je pro nás nejen vysoká kvalita materiálu, ale i kvalitní zpracování a montáž stájových prvků. Při současné situaci v chovu prasat totiž nelze počítat s tak častou obměnou zařízení, a proto musí být fyzické a morální opotřebení dodávaných souborů v co největším souladu. Snad i proto se s poraněním zvířat v našich technologiích setkáváme velmi zřídka. Jen v poslední době jsme nainstalovali více než patnáct tisíc litinových roštů pod prasnice bez jakýchkoli problémů s jejich zdravím. Příčiny poranění se hledají obtížně, zpravidla jde o souběh vlivů výživy, stájového prostředí, citlivosti různého plemenného materiálu, zdravotní situace, přístupu ošetřovatelů a podobně. Neusínáme na vavřínech, stále hledáme nejlepší kombinace kvalitních materiálů, které by i v budoucnu zajistily zvířatům dobré podmínky ve stáji, ať již s ohledem na hygienu či teplotu nebo bezpečí pohybu a ošetřovatelům pak lepší podmínky a snížení pracnosti.“
Zkušenosti chovatele
V roce 2006 až 2007 uskutečnila společnost Cizagro Cizkrajov rekonstrukci porodny, kde byly původně betonové podlahy, místy opravené dlaždicemi. Ze zoohygienického hlediska byl tento druh podlah nevyhovující. Opraven byl i obvodový plášť, avšak celková kapacita porodny pro 180 prasnic zůstala zachována. Z kdysi pěti sekcí po 36 ustájovacích místech bylo vytvořeno šest sekcí, každá s kapacitou třicet prasnic. Původní betonové podlahy byly nahrazeny porodními kotci Agrivan s celoroštovou podlahou: pod prasnicemi se nachází litinový rošt a pod selaty rošt plastový. Selata mají navíc k dispozici elektricky vyhřívanou podlážku.
„Celá stáj byla uvedena do provozu v březnu letošního roku,“ vysvětluje Ing. Radek Mayer, hlavní zootechnik společnosti. „Za tuto dobu se zde vystřídalo 16 turnusů s celkovým počtem 480 prasnic. Celá technologie nám vyhovuje především z důvodu zlepšení zoohygieny selat, kdy veškeré výkaly propadávají rošty do záchytné vany. I následná očista sekce je rychlá a efektivní, ze dva a půl dne u původní technologie je tato operace provedena za jeden den. Další výhodou je litinový rošt, který v letních obdobích ochlazuje prasnici mléčnou lištu a snižuje možnost zánětu. Zlepšil se i zdravotní stav prasnic a selat. Na předchozí betonové podlaze docházelo k oděrům mléčné lišty, kloubů končetin prasnic i kloubů končetin selat. Odřeniny mléčné lišty vedly k zánětům ran a někdy až k úplným nekrózám jednotlivých struků. U selat pak docházelo k rozsáhlým zánětům ran. U nové technologie jsme zatím takové stavy od začátku používání nezaznamenali.“
