I když řešení způsobu vytápění není vzhledem k ročnímu období na pořadu dne, navštívili jsme výtopnu v západočeských Žluticích. Nadcházející žně totiž s vytápěním města úzce souvisí. Kromě dřevní štěpky se v centrální výtopně jako palivo používá sláma.

Problém spojený s vytápěním tří sídlišť museli řešit ve Žluticích již v roce 1997. Do té doby používané uhelné kotelny dosluhovaly, a proto bylo nutné rozhodnout, zda se pustit do jejich náročné rekonstrukce, nebo se vydat jinou cestou.

Jednou variantou bylo kromě rekonstrukce kotelen zavedení plynového vytápění a tou další, která nakonec zvítězila, vybudování zcela nové a v České republice v té době takřka prakticky nevyzkoušené centrální výtopny s využitím biomasy jako zdroje paliva. Výtopna funguje šest let a za tu dobu získali její provozovatelé řadu praktických zkušeností. Zeptali jsme se na ně ředitelky společnosti Žlutická teplárenská, a. s. Ing. Pavlíny Volákové.

Můžete uvést hlavní důvody rozhodnutí města Žlutic pustit se do dosud málo vyzkoušené technologie vytápění?

„Rozhodnutí o výstavbě centrálního zdroje vytápění předcházelo zpracování a vyhodnocení studie, jež postupně vyloučila jak rekonstrukci uhelných kotelen, tak plynofikaci. Město Žlutice se svými více než 2500 obyvateli leží v údolí a při vytápění uhlím se rozhodně nemohlo chlubit kvalitou ovzduší, nehledě na nemalou finanční investici, kterou by rekonstrukce kotelen potřebovala. A výše investic rozhodla i o zamítnutí plynofikace.

Sázka na centrální výtopnu využívající alternativní zdroje byla ovšem před deseti lety hodně odvážným řešením. V České republice pracovalo v té době jen několik málo podobných výtopen a nebylo tedy kde sbírat zkušenosti. Přesto byla v únoru 2001 zahájena výstavba a projekt byl během roku realizován. V prosinci 2001 byla výtopna uvedena do zkušebního provozu a oficiální kolaudace proběhla v květnu 2002.“

Určitě šlo o náročný projekt, jak vlastní výstavba probíhala a kdo ji financoval?

„Nešlo samozřejmě pouze o stavbu vlastního centrálního zdroje, během roku byl vybudován celý nový systém teplofikace města. Centrální zdroj byl postaven na místě jedné z blokových kotelen a se zbývajícími dvěma kotelnami byl propojen páteřními teplovody. Ty byly zhotoveny bezkanálovým dvoutrubkovým systémem z předizolovaných trubek. V každém připojeném objektu začala pracovat domovní předávací stanice. Jelikož mezi jednotlivými vytápěnými objekty ve městě jsou značné výškové rozdíly, pracují páteřní teplovody ve dvou tlakových pásmech (0,4 a 0,9 MPa). Soustava je řešena jako tlakově nezávislá.

Šlo bezesporu o velkou investici a není třeba zastírat, že bez podpory Státního fondu životního prostředí by projekt město těžko finančně pokrylo. Ale právě ekologický přínos pro město vidím jako velice důležitý.

Provozovatelem centrální výtopny je společnost Žlutická teplárenská, a. s., jejímž stoprocentním vlastníkem je město Žlutice. Momentálně vytápí zhruba 70 procent města vyjma některých lokalit rodinných domků. Výtopna zaměstnává šest topičů v nepřetržitém provozu. Ti se starají nejen o zajištění chodu výtopny, ale i o její údržbu, čištění kotlů a ve správě zaměstnanců výtopny je též  servis po městě rozmístěných domovních předávacích stanic.“

Důležitá je otázka paliva. Čím ve výtopně topíte a kdo jsou vaši dodavatelé?

„Jak jsem uvedla, bez dotací by město projekt realizovat nemohlo a každému podobnému projektu by měla předcházet pečlivá analýza s posouzením, zda má investice v dané lokalitě smysl. A dostatek paliva je pochopitelně nejdůležitější. Součástí žádosti o dotace byla například podmínka o uzavření smluv o smlouvách budoucích s potencionálními dodavateli biomasy.

Ze zkušeností vím, že například ne všichni zemědělci jsou schopni a ochotni biomasu v potřebném množství a potřebné kvalitě dodávat. Někteří původně vytipovaní dodavatelé byli  postupem doby nahrazeni jinými. Velkou roli hraje samozřejmě dopravní vzdálenost a podle mého názoru by si centrální výtopny velikosti žlutické  neměly konkurovat v okruhu zhruba 50 kilometrů, aby měly jistotu dostatečného přísunu hmoty.

Ve Žluticích spotřebujeme asi 1000 tun slámy a 4000 tun dřevní štěpky za rok a částečně doplácíme na malé zkušenosti při realizaci projektu, ve kterém nebylo počítáno s dostatečnými skladovacími prostorami. Zásoby slámy tak můžeme mít pouze na dva dny a štěpka v násypce je spálená za 12 hodin. Štěpku skladujeme zatím na volné ploše před výtopnou, ale to samozřejmě není ideální. Rádi bychom sehnali finance na výstavbu skladovacích prostor, kde bychom měli štěpku alespoň na jeden týden provozu. Naši dodavatelé jsou sice velice ochotní a zásobují nás prakticky na zavolání, ale v zimních měsících, kdy je spotřeba hmoty pochopitelně největší, se můžeme díky povětrnostním podmínkám dostat velice snadno do problémů. Navíc dobré skladování zajistí také potřebnou kvalitu paliva.“

Hovoříte o kvalitě paliva. Jaké parametry by mělo mít?

„Ve žlutické výtopně se podle původního projektu počítalo pouze se spalováním slámy, ale kombinování se štěpkou se ukázalo z provozních důvodů jako výhodnější. Spalovaný materiál musí mít samozřejmě odpovídající kvalitu. Například sláma by měla být balíkována za sucha při vlhkosti okolo 15 % a roli hrají i další faktory. Laboratorní rozbory, které pravidelně provádíme, nám ukázaly, že roli hraje například hnojení, to na jaké půdě sláma vyrostla, zda jde o ozim či jařinu a samozřejmě jak dlouho po sklizni leží na poli. Topení slámou je zkrátka docela věda a možná proto není v evropských zemích (kromě těch severských) zcela běžné.  Kotelna je osazena tuzemskou technologií firmy Verner a.s. Červený Kostelec. Tato firma se specializuje na kotle na spalování biomasy a má s nimi dlouholeté zkušenosti. Navíc se jedná o firmu, jejíž vedení má velký zájem na tom, aby její technologie v praxi fungovala, investuje do vývoje   tím, že aktivně spolupracuje s výzkumnými pracovišti. Důležitá je pro nás též skutečnost, že s provozovateli svých zařízení  úzce spolupracuje a poskytuje jim téměř okamžitý servis a poradenství v případě, že se v provozu vyskytne nějaký problém. Jelikož se jedná o tuzemskou firmu, nejsou ani náklady na náhradní díly tak vysoké, jako kdyby se jednalo o dodávku technologie zahraniční.“ 

Je tedy po šestiletých zkušenostech vytápění biomasou pro Žlutice přínosem?

„Abych mohla odpovědět, musím ještě přiblížit technologický princip vytápění. Žlutická výtopna je osazena čtyřmi kotli o celkovém výkonu 7,9 MW. Kotel na dřevní štěpku pracuje s výkonem 2,5 MW, dva kotle určené pro spalování slámy mají výkon 1,8 MW stejně jako čtvrtý kombinovaný kotel. Použité hořáky jsou u všech variant kotlů stejné, liší se  pouze dopravními cestami. V prostoru hořáku se nejdříve palivo zplyní a vzniklé plyny dohořívají v systému dohořívacích komor. Dohoříváním je zaručena vysoká účinnost spalovacího procesu (účinnost kotle 90 %) a příznivé složení spalin. Každý z kotlů je navíc opatřen cyklónem, ve kterém dochází k eliminaci tuhého úletu, takže spaliny pouze minimálně zatěžují ovzduší v okolí. Ve spalinách se nevyskytuje pevný úlet a především neobsahují oxid siřičitý. Oxid uhličitý má v případě spalování biomasy nulovou bilanci, to znamená, že v dalším roce spotřebuje biomasa ke svému růstu stejné množství tohoto plynu, jaké se vytvořilo při jejím spalování. Provoz tedy nepřispívá ke vzniku skleníkového plynu. Velice příznivě vycházejí také výsledky rozborů popela se sledováním množství minerálních látek a přítomnosti těžkých kovů. Na základě zjištěných hodnot může být popel použit v zemědělských provozech ke hnojení. I tyto výsledky ukazují, že s vybudovaným zázemím a zajištěním přísunu kvalitní hmoty je výtopna založená na spalování biomasy dobrým řešením.“

Roman Paleček