Na měření pachů a stanovení prahů jejich detekce se specializuje nová laboratoř, která byla otevřena letos prvního května v prostorách Technické fakulty České zemědělské univerzity v pražském Suchdole. Vznik pracoviště s tímto zaměřením může vzbudit pousmání, ale při množících se stížnostech na zápach pocházející ze zemědělských provozů je jeho existence pochopitelná.
Emise zátěžových plynů produkovaných hospodářskou činností, včetně kategorie pachů, sleduje ve znění pozdějších předpisů zákon o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb. Kromě průmyslové činnosti bývají častým zdrojem pachů zemědělské provozy a technologie, komunální odpady, skládky nebo kompostárny. Takzvaná „pachová vyhláška“, kterou vydalo v srpnu 2006 Ministerstvo životního prostředí ČR pod číslem 362 upřesňuje posuzování pachů z jednotlivých činností. Ne vždy objektivní limity pachů jsou zrušeny a byly stanoveny termíny, ve kterých budou objektivním měřením zjištěny základní pachové jednotky. Tato měření probíhají v České republice olfaktometrickou metodou, na jejímž principu bude pracovat i suchdolská laboratoř. Ta byla vybudována spoluprací tří organizací.
Zjištěním základních pachových limitů z chovatelské a jiné činnosti v zemědělství byl pověřen Výzkumný ústav zemědělské techniky, v. v. i., a potřebná laboratoř vznikla spoluprací s Katedrou technologických zařízení staveb Technické fakulty České zemědělské univerzity v Praze a Výzkumným ústavem živočišné výroby, v. v. i., v Uhříněvsi.
Momentálně probíhají přípravné práce pro získání autorizace na ministerstvu životního prostředí a nutností je také organizace výběru vhodných posuzovatelů (čichačů), kteří projdou speciálními zkouškami, doplněnými potvrzením odborného lékaře. Olfaktometrická metoda, používaná pro autorizované měření v ČR, určuje, že olfaktometr musí mít minimálně šest čichacích míst, proto bylo nutné proti zahraničním praktikám (kde stačí čtyři) pořídit dva čichací stoly se čtyřmi místy. Základna posuzovatelů ovšem musí být širší, proto se počítá zhruba se základnou dvaceti posuzovatelů.
Hodnotí se kolektivní mez detekce
Principem olfaktometrické metody je zřeďování pachu neutrálním plynem (vzduchem) až k hranici, kdy je pach vnímán jako obtěžující. Měření se řídí normou ČSN EN 13 725 „Kvalita ovzduší – Stanovení koncentrace pachových látek dynamickou olfaktometrií“.
Posuzovatelům se postupně předkládají vzorky bez pachu a poté vzduchu obsahujícího pachové látky ve známém poměru. Posuzovatel po načichání vzorku oznámí tlačítkem, zda pach cítil, nebo ne. Při měření se tedy zjišťuje individuální odhad meze detekce pachu a ze získaných údajů stanoveného počtu čichačů se vypočte kolektivní mez detekce. Hodnota prahové koncentrace zjištěná měřením je ta, kterou určí 50 % členů komise a odpovídá jí zjištěný zřeďovací poměr. Doba vystavení čichače měřenému vzorku při daném naředění je obsluhou nastavitelná, stejně jako pořadí jednotlivých ředění a doba mezi jednotlivými expozicemi.
Prostředí laboratoře určuje norma
Základem vybavení laboratoře je potřebné zařízení – olfaktometr a počítač s potřebným vyhodnocovacím programem, ale speciální požadavky dané normou jsou i na místnost, ve které se pracoviště nachází.
Olfaktometr typu ECOMA TO 8 – 8 je určen maximálně pro osm posuzovatelů. Celkový průtok plynu přístrojem je 160 l/min. Měřený vzorek se ředí vzduchem z tlakové lahve (tlak minimálně 3,5 baru) nebo může být použit bezolejový kompresor. Celý olfaktometr je konstruován z materiálů, které vzorek neovlivní (nerezová ocel, sklo, PTFE – teflon). Masky, jež jsou jako jediné v kontaktu s lidským nosem, jsou skleněné. Rychlost proudění plynu z masky se pohybuje mezi 0,2 až 0,5 m/s a jednou maskou standardně proteče dvacet litrů vzorku za minutu. Celé zařízení váží bez stolečku necelých 20 kg.
Místnost, kde je laboratoř umístěna, musela projít celkovou rekonstrukcí – od výměny podlahy za keramickou dlažbu, přes výměnu oken za těsnicí plastová až k zajištění vhodné vzduchotechniky s uhlíkovým filtrem. Důležitá byla i volba nábytku, který v žádném případě nemůže vonět novotou. Ze všech zmíněných kroků je patrné, že eliminaci veškerých vedlejších pachových vjemů se při zřizování laboratoře přisuzoval velký význam.
Hodnocení do třiceti hodin
Odběr vzorků probíhá podle metodiky dané normou. Vzorek pro měření by měl být dostatečný, reprezentativní a celistvý. Odběr se provádí statický, tedy do vzorkovnice. Vzorkovnice je dutý, uzavíratelný tubus, který je na jednom konci opatřen vývěvou. Dovnitř se umístí odběrný pytel.
Odběrné pytle mají objem deset litrů. Pomocí vývěvy se pak odsává z tubusu vzduch. Vzniklý podtlak roztahuje odběrný vak, a tím do něj nasává venkovní vzduch znečištěný pachovými látkami. Na materiál, z kterého jsou odběrné pytle vyrobeny, se kladou vysoké požadavky, především musí být pachu vzdorné a musí zaručit minimální změnu pachu po dobu alespoň třiceti hodin. Převážně se používají jednorázově, ale i vícekrát.
Měření ovlivní emisní limity
Přepokládá se, že v září roku 2007 proběhnou první zkušební odběry a budou vyhodnocena minimálně dvě měření, která je nutné předložit pro autorizační řízení. Bude zřízena databáze podniků, ve kterých se vzorová měření uskuteční a z nich budou určeny platné emisní limity uváděné v legislativě. Ve výběru budou takové provozy, které odpovídají svým charakterem uplatňování BAT-technik a jsou z technologického hlediska na světové úrovni.
Předpokládá se, že nově zřízená laboratoř poslouží pro výuku studentů České zemědělské univerzity v Praze a proběhne v ní řada měření využitelných při seminárních a diplomových pracích.
Roman Paleček
