Společnost ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., jež je součástí skupiny Českých energetických závodů, má v plánu během následujících patnácti let investovat třicet miliard korun do technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Z toho bude dvacet miliard investováno do větrné energetiky a zbývajících deset miliard do biomasy, zejména pak výstavby bioplynových stanic. Zemědělcům již teď firma slibuje výhodný odbyt některých plodin, zejména kukuřice.
Hlavní rozvojové aktivity společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., se soustředí do oblastí využití větrné energie a využití energetického potenciálu biomasy. Jak informoval RNDr. Zdeněk Jón, skupina ČEZ má v plánu v průběhu příštích patnácti let investovat třicet miliard korun do rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Z toho zhruba 20 miliard bude určeno na výstavbu větrných elektráren na našem území. Jak dále prozradil, v nejbližší době by se měla uskutečnit masivní investice do výstavby větrné farmy v oblasti Dukovan. Další rozsáhlá investice bude v oblasti Kadaně a třetí lokalitou bude pomezí Orlických a Jestřebích hor. Zbývajících deset miliard korun se pak investuje do výstavby bioplynových stanic a spaloven biomasy, ve kterých se bude k výrobě energií využívat zemědělská produkce.
Skupina ČEZ tak reaguje na rozhodnutí Evropské unie zvýšit do roku 2020 podíl obnovitelné energie na celkové energetické spotřebě Evropské unie na dvacet procent
Spotřeba elektřiny u nás stoupá
V loňském roce společnost ČEZ vyrobila zhruba 70 TWh elektrické energie, přičemž vlastní spotřeba činila 60 TWh. Spotřeba elektřiny se v České republice každoročně zvyšuje zhruba o tři procenta. Ing. Jón upozornil, že pokud se tento trend zachová, za pět let se bude spotřeba elektrické energie rovnat její výrobě. V roce 2020 se předpokládá, že se poptávka po vyrobené elektrické energii bude pohybovat mezi 101 až 110 TWh, a to s ohledem na respektování maximálních úsporných opatření. Počítá se také s tím, že v tomto období přesáhnou svůj limit životnosti některé tepelné elektrárny, zejména v severočeském uhelném revíru. Chybět nám tak v roce 2020 bude zhruba 36 až 45 TWh elektrické energie. Vysvětlil, že úsporami se budou rozumět opatření jak v oblasti jednotlivých domácností, tak právnických osob. Kromě toho se bude úspor dosahovat také navyšováním cen energií.
Na výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů v České republice se v posledních letech nejvíce podílí vodní elektrárny (76 procent), v menší míře pak biomasa (18 procent), bioplyn (5 procent) a větrné elektrárny (0,7 procenta). Podíl skupiny ČEZ na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů v roce 2006 činil téměř 58 procent. Podle Jóna by se mohlo k roku 2020 vyrábět maximálně 7 TWh elektřiny z obnovitelných zdrojů. V dlouhodobém plánu je, aby se na deseti procentech zemědělské půdy v České republice pěstovaly energetické plodiny.
Na území České republiky je v současnosti kolem 144 bioplynových stanic s roční výrobou zhruba 150 GWh. Z toho je maximálně osmnáct zemědělských. To je v porovnání s jinými evropskými státy velmi malý počet.
Odbyt kukuřičné siláže
na patnáct let
Společnost má v dané chvíli rozjednáno několik perspektivních projektů na výstavbu bioplynových stanic, prozradil Jón. „Našim potenciálním partnerům ze strany zemědělských podniků nabízíme stabilní odběr suroviny s jistotou minimálně na patnáct let. Současně s tím garantujeme takové výkupní ceny , které by v rámci dodatků ke kupním smlouvám mohly být každoročně navyšovány o inflaci,“ uvedl. Zemědělci samozřejmě musí dodávat surovinu v odpovídající kvalitě. „Důležitým parametrem je sklizňová sušina, která by se měla pohybovat mezi 28 až 32 procenty. U kukuřičné siláže se kvalita odvíjí také od zaplísnění a senzorických vlastností. Důležitou roli bude hrát rovněž obsah dusíkatých látek, vlákniny, popelovin a další,“ informoval Ing. Jón.
Výkupní cena za tunu kukuřičné siláže by se podle něho měla pohybovat od 550 do 600 korun. Pokud však kukuřice nebude jediným zdrojem výroby bioplynu, mohou být její výkupní ceny vyšší. „K výrobě bioplynu bychom rádi využívali například i travní senáž nebo jiné surovniny energeticky blízké kukuřici,“ řekl.
Kukuřice je však v bioplynových stanicích číslem jedna, a to zejména díky vysoké energetické výnosnosti. Z jedné tuny kukuřičné siláže je možné vyrobit 320 až 360 kWh. Výtěžnost metanu je přibližně stejná jako u GPS z žita nebo triticale. V porovnání s nimi má však kukuřice nejnižší výrobní náklady na metr kubický metanu, a to asi 0,2 eura na jeden kubík, což ji podle Ing. Jóna činí naprosto bezkonkurenční plodinou.
Společnost ČEZ ale zatím neví, zda bude od zemědělců vykupovat zelenou hmotu nebo hotovou kukuřičnou siláž. Vykoupená tuna zelené hmoty bude mít samozřejmě jinou cenu než tuna kukuřičné siláže. Digestát dostanou zemědělci zdarma zpět.