... se zelení. Toto úsloví je jako šité na Antonína Truhláře, který již více než dvacet let podniká v Zahrádce kousek od Tábora ve směru na Písek. Nápis Vari na střeše kolny blízko hlavní silnice „říká“ zcela zřetelně v jakém oboru. Málokdo z projíždějících však tuší, že zde má sídlo i rodinná farma s téměř padesáti hektary zemědělské půdy, kterou 1. září 2006 převzal jeho syn Antonín.
Antonín Truhlář pracoval dlouhá léta v táborské pobočce společnosti Agrozet České Budějovice, na starosti měl především prodej a servis strojů potřebných k budování meliorací. Sjezdil celou Šumavu, kde se „melioracím v té době obzvlášť dařilo“ a když nebylo tolik práce, měl v Agrozetu na starosti malou mechanizaci. Manželka pracovala v družstvu.
Ze sociálního případu podnikatel
„Ještě v roce 1980, kdy jsem začal s podnikáním, jsem bral 1960 korun čistého,“ vzpomíná Antonín Truhlář. „Na jedné předškolní schůzce jsem se dozvěděl, že děti rodičů, kteří nedosahují příjem osm set korun na osobu, jsou sociální případ a mají nárok na přednostní umístění ve školce a nižší stravné. Tehdy mě velice překvapilo, že i za socialismu, kde všichni pracují, se může vyskytovat sociální případ. Bohužel se to týkalo i nás. Abych tedy uživil rodinu, sehnal jsem si povolení na mimopracovní činnost. Sklízeli jsme všechny zelené plochy na nedalekém sídliště v Táboře a každý rok krmili čtyři až šest býků. V zaměstnání jsem bral přibližně dvacet šest tisíc korun hrubého za rok, přitom jeden býk se v té době nechal prodat za patnáct až osmnáct tisíc korun.“
K další změně došlo u Truhlářů v roce 1988, kdy vyhláška 2/88 povolovala soukromé podnikání. „Využil jsem této možnosti hned v červnu 1988, kdy jsem odešel z Agrozetu a začal se věnovat malé mechanizaci,“ pokrčuje A. Truhlář. „Povolení jsem měl jen pro okres Tábor, proto jsem nepočítal, že by mě to uživilo a nadále jsem spoléhal na osvědčený výkrm býků. Stal se ze mě klasický kovozemědělec. Přišla revoluce a jeden známý mě přemlouval, ať požádám o vydání pozemků a stejně jako on začnu soukromě hospodařit. Neměl jsem však o to zájem, neboť se mi nad očekávání rozvinul obchod s malou mechanizací. Do té doby se např. v Agrozetu oficiálně čekalo na Terru asi pět let, já jsem ji dodal během čtrnácti dnů. Na začátku devadesátých let jsem malou mechanizaci montoval z dílů, které jsem na základě smlouvy odebíral přímo z výrobního závodu v Libicích. Měl jsem velice širokou klientelu, jezdili ke mě lidé z celé republiky.“
Z podnikatele „laciný pacholek“
„Máme shánět objemné krmivo po Táboře nebo ho sklízet na vlastních pozemcích?“ Tak zněla otázka, kterou si Truhlářovi položili v době, kdy se transformovalo tamní družstvo Průkopník Dražice. Volba padla na druhou variantu, a proto v lednu 1993 začali soukromě hospodařit. Nejdříve na necelých osmi hektarech, pak na dvaceti, třiceti a když si syn Antonín sám pronajal dalších dvacet hektarů, rozrostla se výměra farmy na téměř 50 hektarů zemědělské půdy.
V září loňského roku převzal celou farmu Antonín Truhlář mladší, který s hospodařením pomáhal od svých dvanácti let. Zemědělské vzdělání si musel doplnit odborným kursem na Střední zemědělské škole v Táboře, další informace průběžně získává na různých školeních a seminářích. Velký význam mají pro něj nejen zkušenosti rodičů, tatínek má zemědělské vzdělání, ale také odborný poradce, na kterého se může spolehnout. Maminka šla do důchodu a Antonín Truhlář senior se nadále věnuje malé mechanizaci. S úsměvem na tváři však říká, že se z něho stal laciný pacholek. Je zřejmé, že bez pomoci rodičů by mladý farmář veškeré práce sám zvládnout nemohl. A bylo vidět, že si je toho vědom, že si svých rodičů velice váží.
Na novou techniku zatím není
Farma je zaměřena na produkci obilovin, zejména krmné pšenici a ječmene. „Zkoušíme také lupinu, neboť se potřebujeme dostat do čtyřletého osevního postupu, přitom tato plodina výrazně zlepšuje půdní úrodnost,“ zapojuje se do hovoru majitel farmy A. Truhlář mladší. „Lupinu pěstujeme na semeno, na základě smlouvy nám zadavatel dodá osivo a po sklizni od nás odkoupí veškerou produkci. Máme tak zaručen odbyt, což je pro nás velice důležité. Stejné je to také u množitelských porostů trav, které pěstujeme na šesti hektarech. Přemýšleli jsme i o řepce, ale zatím do ní nepůjdeme.“
Na farmě nenajdete žádnou novou techniku. Truhlářovi začínali s traktorem Zetor Crystal 80 a teprve před časem koupili starší Zetor o výkonu 100 koní s pohonem na přední kola. K orbě sloužil donedávna trojradličný pluh z Roudnice nad Labem a k setí stará „saxonka“. „Jelikož máme mnoho kamenitých pozemků, na jednom z nich byl původně i lom, sháněli jsme starší pluh s nonstop jištěním,“ říká nový majitel farmy. „Nakonec jsme takový pluh s pěti radlicemi koupili a k tomu ještě starší silnější traktor Zetor o výkonu 120 koní, také s pohonem předních kol. A když už jsme investovali, pořídili jsme si i šestimetrový roudnický diskový secí stroj, který stále spolehlivě seje. Veškerou produkci sklízíme mlátičkou Forschritt 512, s kterou jsme velice spokojeni. Válčíme s tím, co máme, na novu techniku jsme si ještě nevydělali.“
Větší výměra je nezbytná
Je padesát hektarů málo nebo hodně? „Vzhledem k naší technice je to výměra přiměřená, zvládli bychom možná i víc, pokud jde o uživení, je to určitě málo,“ odpovídá Antonín Truhlář mladší. „Když jsem přebíral farmu, z tabulek a směrnic jsem zjistil, že mi padesát hektarů nezaručí zákonem stanovenou minimální mzdu. Já jsem si však spočítal, že i bez dotací bych měl z jednoho hektaru dosáhnout minimálního zisku ve výši tři tisíce korun. Přestože mě dotace značně pomáhají, přivítal bych jejich zrušení a zároveň nastavení spravedlivých farmářských cen.“
K lepší ekonomice farmy přispívá již tradiční výkrm býků, které podle A. Truhláře ml. chovají na farmě jen kvůli velké louce, jíž nelze jinak využít. Základem je však rostlinná výroba, která zajišťuje čtyři pětiny zisku. A jak vidí mladý farmář vlastní budoucnost? „Chtěl bych především zvětšit výměru farmy, s okolními majiteli pozemků mám již předjednán jejich pronájem. V blízké budoucnosti by se měla výměra vyšplhat až ke sto hektarům. Pozemky mi nabídli vesměs známí lidé, převážně myslivci, a tak uvažuji o biopásech, které zvěři poskytují klid, kryt a úživnost. Pokud bych na ně dostal dotace, určitě by mě to potěšilo. K takové výměře bych samozřejmě potřeboval traktor s výkonem motoru kolem 160 koní a pravděpodobně i secí kombinaci. S náklady musím jít dolů.“