Na rozdíl od všech ekologických aktivistů a ochránců přírody jsou s oxidem uhličitým zadobře v ZOS Kačina. Prostřednictvím tohoto plynu totiž konzervují vlhké zrno kukuřice, které následně může tvořit značnou část krmné dávky skotu, prasat či drůbeže. Vzhledem k naskladňování zrna kukuřice přímo od kombajnu do sila bez dalších úprav dosahuje technologie vynikající rentability.
Technologii skladování vlhkého zrna kukuřice pod ochrannou atmosférou CO2 používá ZOS, resp. Unicom Kutná Hora, a. s., jako spotřebitel krmiva již osm let. Za tu dobu pracovníci podniku dostatečně pronikli do tajů této metody a jak se zdá, je vše tak jak má být, tzn. bez problémů. Krmivo se nekazí, zvířata jej rádi konzumují, náklady jsou oproti konvenčním technologiím podstatně nižší.
ZOS Kačina, a. s. i technologii konzervace a skladování nám představil ředitel podniku Ing. Jaroslav Havránek. Společnost v současnosti obhospodařuje 4800 ha orné půdy. Z toho je na polích řádově polovina výměry obilnin, dále 350 ha cukrovky, 1200 ha kukuřice – tj. 400 ha silážní a zbytek zrnové. Asi 300 ha je stanovištěm pro pícniny. V minulosti se podnik chlubil velkou produkcí zeleniny. Dnes jsou to jen ranné brambory na 160 ha, zelí na 25 ha a cibule na výměře 20 ha.
Živočišná výroba podniku zahrnuje chov skotu a prasat. Podnik má stádo 700 dojených krav, k tomu je nutné připočíst asi 700 býků ve výkrmu a 600 jalovic. Přibližně 280 prasnic dá průměrně 20 selat. Výkrm čítá 1500 prasat.
Pro nový rok se podnik chystá zvýšit plochu kukuřice, neboť, jak řekl ředitel, se jedná o strategickou plodinu, ať už pro krmné nebo energetické využití. Vzhledem k tak velké výměře kukuřice, kterou v Kačině pěstují, probíhá její využití i skladování v několika formách. Kukuřice je tradičně skladována jako siláž, zrno je z části sušeno. Podnik nově vlastní především kvůli zvyšující se výměře kukuřice novou sušárnu o výkonu 12 t kukuřice/hod při poklesu vlhkosti z 29 na 13 %. Jak konstatoval ředitel, potvrzuje se předpoklad efektivnosti pěstování kukuřice, protože o sušené zrno je obrovský zájem při dobré prodejní ceně. Mimoto je část produkce skladována pod ochrannou atmosférou CO2.
Senážní věže pro kukuřici
Asi 1800 tun zrna kukuřice pojmou dvě trojčlenné baterie vítkovických sil. Ty podnik vlastní již řadu let a po odchodu od nevyhovující technologie senážování, resp. špatně fungujícího vybíracího mechanizmu senáže v těchto zařízeních věže v areálu podniku jen chátraly.
Při hledání jejich využití a zároveň snižování nákladů došlo vedení podniku k rozhodnutí vyzkoušet skladování pod ochrannou atmosférou a využít tak smaltovaná sila. Pro kukuřici bylo nutné provést úpravy technologie. Z původní zůstaly pouze sila. Nově bylo třeba zbudovat příjmový koš, dopravní cesty k naskladnění, nové vybírací zařízení, hermetické utěsnění v oblasti naskladňování a především vybírání a konečně expediční zařízení včetně šrotovníku.
Příjmový koš je řešen jako nepřejezdný nezastřešený, tj. v nejlevnějším provedení. Žádné komfortní provedení není třeba, protože se naskladňuje vlhké zrno bez jakýchkoli úprav. Dále bylo třeba dopravních cest. Ještě před započetím plnění je důležité hermetické utěsnění vybíracího zařízení, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, neunikal. Proto byly všechno spáry věží dokonale přetěsněny tmelem.
Nově instalované vybírací zařízení disponuje trojicí horizontálně souběžně uspořádaných nerezových šneků v hřebenově uspořádaných prohlubních dna. Šneky jsou částečně uzavřeny v komoře, hmota se k nim dostává jen několika propadly. Konec tubusu šneku, kde spodem vypadává hmota na pásový dopravník je opatřen hermetickým uzávěrem, který je pomocí servomotoru po ukončení vybírání uzavřen. Pohony a servozavírání je společné pro všechny sila a je vždy přeinstalováno na vyskladňovanou věž, protože materiál ve všech silech vykazuje stejné parametry a není třeba vyskladňovat více sil najednou.
Po vybrání je nutné vyčistit dno sila od zbytků krmiva. Zde je nutné upozornit na důkladné odvětrání oxidu uhličitého před vstupem do sila.
K silům bylo nutné přidat ještě jedno zařízení. Jedná se o plynojem, kde je zadržován přebytečný CO2. Ten se sám vytvoří během biologické aktivity zrna, případně může být uměle do sila napuštěn. Napuštěn může být také v případě porušení hermetičnosti uzavření nebo při poklesu jeho hladiny z jakýchkoli jiných důvodů. Akumulovaný oxid uhličitý nafukuje vak plynojemu. Tento „přebytečný“ CO2 je znovu využit při vybírání krmiva, kdy nad krmivem klesá tlak ochranné atmosféry. Přes regulační prvek je plyn samočinně zpět přepouštěn do sila, a to při poklesu tlaku pod přibližně 0,03 MPa. Každé ze sil je trvale spojeno s vlastním plynojemem.
Technologie skladování
Ze zkušeností vyplývá, že do sil je možné naskladňovat zrno přímo od kombajnu bez dalších úprav. Jako optimální se jeví naskladňování hmoty při vlhkosti 29 až 30 %, možné je rozmezí 25 – 30 %. Pakliže do věží putuje vlhčí hmota (35 %), nastává nebezpečí vysrážení vlhkosti na stěnách. Voda následně steče na dno sila, kde způsobuje problémy s vybíráním, a to především v zimním období.
Při sklizni je zrno pomocí dopravníků transportováno nad sila a běžně plněno. Po naplnění je třeba hermeticky uzavřít také plnící otvor. Vybírací otvor je uzavřen již před započetím plnění. Po naplnění sila je možné pozorovat přirozený vznik konzervačního plynu pouhým nafukováním vaku plynojemu. Tato kontrola může také ukázat netěsnost sila. Pro jisté přesvědčení o přítomnosti oxidu uhličitého je možné otevřít horní otvor. Po otevření je přítomnost správné koncentrace plynu běžně cítit, avšak dokonalým indikátorem je vhození kousku hořícího papíru do sila. Pokud zhasne, je vše v pořádku. CO2 je totiž těžší než vzduch, a tak pokud je přítomný až nahoře pod střechou sila, je i v mezizrnovém prostoru. Možností by určitě byla instalace čidel a další informační elektroniky.
Vlhčí materiál produkuje větší množství, sušší menší množství plynu. Při naplnění zásobníku je množství vzduchu v mezizrnovém prostoru poměrně malé. I proto přirozený vznik CO2 bohatě dostačuje k tomu, aby bylo zamezeno nežádoucím biologickým pochodům. Umělé nastavení ochranné atmosféry je využíváno pouze po úniku CO2 netěsností.
Z průzkumů VÚZT Praha-Ruzyně v jiných lokalitách je patrné, že vývoj plynu po naplnění a uzavření zásobníku je velice rychlý. Do dvou dnů je z běžných 0,03 % ve vzduchu koncentrace na 17 % dole a téměř 12 % nahoře sila. Po desátém dnu se v hermetickém prostředí koncentrace CO2 ustálí a na dně zásobníku se pohybuje kolem 80 %, na vrcholu zrna dosahuje téměř 70 %. Ke konzervaci zrna však dostačuje i poloviční koncentrace oxidu uhličitého. Ze stejného zdroje pochází informace o možnosti skladování i zrna jiných obilnin či hrachu.
Při vybírání materiálu je třeba používat pro zachování stability sila buď střední šnek nebo oba krajní šneky naráz. Materiál se pak vyskladňuje plynule a rovnoměrně zatěžuje konstrukci sila. Vybíraná hmota má podobu hmoty naskladňované a voní jemně do kysela. Během skladování se podle délky skladování vysráží kolem 5 % vlhkosti, takže je kukuřice vlhká asi 20 až 25 %. Podle slov ředitele zvířata krmivo velice dobře a rádi přijímají.
Důležitým prvkem pro snadné zahájení vyprazdňování sila je zaplnění dna sila, tj. vybíracích šneků suchým zrnem pšenice apod. Suchá hmota lehce odejde a zamezí vytvoření klenby nad šneky, která by vznikla vlastní vahou a slepením vlhké kukuřice. Při aplikaci tohoto opatření je další kontinuální vybírání krmiva bez problému. Možné je také doplnění aktuálně vybíraného sila čerstvým zrnem při sklizni, protože se čerstvé nachází nahoře. Stávající zrno tak o ochranou atmosféru nepřijde a v čerstvě naskladněném se rychle vytvoří.
Protože se po vyskladnění jedná stále o vlhkou hmotu, začíná se po vyskladnění se stykem s běžným vzduchem samozřejmě kazit, obdobně jako siláž či senáž. Proto je vhodné ji co nejdříve zkrmit. V podniku je vlhká kukuřice v současnosti zkrmována prasatům, a to jak žíru (kde činí až 70 % krmné dávky), tak také prasnicím. Po vybrání ze sil putuje materiál na pásovém dopravníku do šrotovníku, který je kromě kladívek osazen vyhazovačem zamezujícím ulpívání vlhké hmoty. Poté je dopraven do kukavozu, kterým se zaváží do stájí. Zde je skladován v zásobníku s rozšiřujícího se geometrického tvaru, což zajišťuje snadné vyprazdňování bez ulpívání a tvorby klenby. Optimálně by bylo vhodné zkrmit vlhkou hmotu ihned, avšak podnik si pro případ poruchy některého z článků linky tvoří ve stájích jednodenní bezpečností rezervu.
Skotu v současnosti vlhká kukuřice zkrmována není, avšak i tuto variantu mají v Kačině odzkoušenu. Stačí tok zrna přesměrovat od šrotovníku do mačkače. Jak dodává Ing. Havránek, neměl podnik za dobu využívání zařízení s technologií žádný problém. Ztráta kvality není patrná ani pokud se krmivo nestihne zkrmit do nové sezóny. „Maximální pozornost je třeba věnovat těsnosti sila,“ upozornil znovu ředitel. Jinak dojde k plesnivění. Jen drobné zkažení se pak projeví na nechuti zvířat přijímat krmivo z celého sila.
Ředitel podniku doporučil skladování krmiva pod ochrannou atmosférou CO2 všem podnikům. Podle jeho slov je to výhodné především pro podniky nebo malé hospodáře nevlastnící sušárnu a zkrmující vlastní zrno. Ke skladování je totiž možné použít jakoukoli hermeticky uzavřenou nádrž s možností dokonalého uzavírání při vybírání.
