Letošní zima a průběh počasí v první polovině roku varují, že léto a žně nemusí být stále takové, na jaké jsme byli poslední roky zvyklí. Možná se vrátí doba, kterou si ti starší z nás pamatují z dětství, kdy zima je dlouhá, v červnu jsou vedra a o žních občas prší.
„V české kotlině byl problém s obilím od nepaměti, bylo nejen obtížné ho vypěstovat, ale také po dozrání sklidit,“ řekl týdeníku Zemědělec Ing. Rudolf Pawlica, jednatel společnosti Pawlica, s. r. o., která do České republiky dováží sušičky Stela. „Nadělat snopy, nechat uschnout v panácích, pak ve stodole a nakonec je vymlátit – to bylo vždy moc práce a rizik. Pokrok přinášel řešení a u šikovných českých zemědělců, přemýšlivých a tvořivých, nacházel odezvu.“
Co s vlhkým zrnem?
Nastoupily sklízecí mlátičky plné novátorských, technických řešení, které v suchém porostu pracovaly dobře a ve vlhkém špatně. Objevila se i dvoufázová sklizeň jako pokračování staré metody vysychání na poli. Jenže občas prší a ani velký výkon těchto strojů nestačí za slunečného počasí úrodu „z pole ukrást“. Proto se hledalo řešení, co s vlhkým zrnem.
„Metod, jak vlhké zrno konzervovat bylo a je více,“ pokračuje Ing. Pawlica. „Není-li moc vlhké, lze ho zakonzervovat větráním, při němž se nejen odstraní vlhkost, ale sníží se také teplota, což je důležité pro uchování kvality. Obiloviny lze konzervovat i chemicky, kdy se na povrch obilky aplikuje chemický přípravek, nebo strojním chlazením. Nejjistější metodou je ale strojní sušení. Zrno od sklízecích mlátiček kontinuálním způsobem vysuší a tím je stabilizuje pro jakýkoliv další účel využití. Jako nejdokonalejší konzervační metoda je sušení drahé, ale z vyjmenovaných metod není nejdražší. Tato metoda je však technologicky náročná, při řízení procesu vyžaduje technologickou kázeň. V dnešní době tedy počítač s dobrými programy.“
Inovace podmínkou efektivnosti
Jako každý jiný tepelný spotřebič musí být i sušičky včas inovovány. Vybírat je z čeho, neboť technický pokrok přináší nové, energeticky úspornější a efektivnější konstrukce. „A jsme u jádra věci. Inovační cyklus u sušiček nelze měřit fyzickým limitem, ale limitem takzvaného morálního opotřebení,“ tvrdí Rudolf Pawlica a pokračuje. „Sušičku je potřeba vyměnit mnohem dřív, než by bylo nutné z hlediska prorezivění konstrukce. Jen moderní sušička zajistí energeticky úsporný proces s přiměřenými náklady na energií.“
To si stále víc uvědomují firmy, které produkují obiloviny ve velkém. Po určitém období, kdy se sušičky stavěly jen k sušení kukuřice, se s nimi počítá i k sušení obilovin v případě mokrých žní. Jen letos do žní postavila firma Pawlica patnáct sušiček Stela. Jistotu v letošních žních již mají v nákupních organizacích v Milíně, Mělníku, Kolíně, Kutné Hoře, Znojmě a také zemědělci v Měříně, Jevišovicích, Kačině, Chocni, Chomuticích, Přešticích,Úlibicích, Zbýšově , Opatově a v Lánech.
Návratnost kratší než rok
Zemědělci na Moravě a pak i v Čechách dali za pravdu značce Stela, důkazem je instalace již stovky těchto sušiček v České republice. Slavnostní uvedení do provozu sušičky Stela s pořadovým číslem 100 se konalo u obilního sila v Městci Králové na konci června. Je to jedna z největších sušiček MDB-XN 1/13 SU o výkonnosti 50 t/h pšenice nebo až 20 t/h kukuřice. Tímto typem bylo již vyměněno dvacet populárních sušiček LSO v mnohých nákupních organizacích.
Z praxe je známo, že sušičky Stela vynikají nízkou spotřebou energie a spolehlivostí výkonu. Měrné náklady na palivo jsou zhruba deset korun na usušení tuny zrna o jedno procento vlhkosti. Úplné vlastní náklady se pohybují kolem 20 korun na 1 tunu a 1 % vody. Využije-li se sušička Stela k sušení řepky, částečně obilí a hlavně kukuřice, je doba návratnosti kratší než jeden rok.