Ani jsme se nenadáli a poměrně dlouhé vlahé léto vystřídal podzim se všemi svými vrtochy. Příjemné slunečné počasí, se kterým se ještě výjimečně můžeme během krátících se dní setkat, většinou netrvá dlouho a s příkrovem tmy bývá často vystřídáno tu přízemními, tu již ale zcela opravdovými mrazíky. To vše bývá předzvěstí, že na dveře, zatím sice nesměle, klepe paní zima, na kterou je třeba se náležitě připravit.
Většina zemědělské techniky sice již v tomto období odpočívá ve stodolách, či prochází generálkami v servisních halách, ale stále zůstává mnoho strojů, které si tento luxus zimního odpočinku nemohou dovolit a musejí být svým uživatelům k dispozici po celý rok. Ať již jde o mechanizaci zajišťující plynulý chod živočišné výroby nebo například traktory uplatňující se v agregaci s rozličnými adaptéry v komunálních službách či dopravě. A pro žádnou obsluhu není určitě příjemné, když za ranního rozbřesku zjistí, že stroj je z důvodu nepřipravenosti na zimní období neupotřebitelný.
Pro živočišnou výrobu i údržbu silnic
Je jasné, že práce v zimním období se týká v první řadě stroje v zemědělství nejdůležitějšího – traktoru. S jeho pomocí je stále častěji zajišťována doprava komodit ze skladů i přesun dalších druhů materiálu, ale především je jako tažný prostředek nenahraditelnou součástí technologických linek zabezpečujících každodenní dostatek krmiva pro provozy živočišné výroby, pokud není farma vybavena samojízdným krmným míchacím vozem. Ale i pro ten samozřejmě platí určitá pravidla zimního provozu. V agregaci s čelními nakladači zase pracují traktory celou zimu při úklidu stájí a v této souvislosti nelze zapomenout ani na celoroční nasazení teleskopických manipulátorů.
Traktory se ale stále více uplatňují i v komunálních službách při úpravě komunikací, která právě v zimních měsících nabírá díky častým sněhovým přídělům na významu. Oproti dosud využívaným nákladním automobilům mají totiž hned několik výhod. A nejde jen o ty ryze ekonomické odvíjející se od nastavených pravidel plateb silničních daní. Kupříkladu systémové nosiče se nákladním automobilům téměř vyrovnají i v rychlosti pojezdu a navíc jsou v těžkém terénu daleko obratnější. Jejich doménou se proto stávají kopcovité terény, případně komunikace měst a vesnic všude tam, kde není nasazena specializovaná technika. Navíc mohou být agregovány s různými typy adaptérů, jejichž montáž bývá velice rychlá a jednoduchá.
V zimních měsících jsou nejčastějšími z nich sněhové frézy a pluhy, pro jejichž připojení existuje hned několik řešení. Sněhovou nadílku nejlépe zvládnou sněhové radlice umístěné čelně na traktoru, jelikož toto technické řešení dovoluje i prohrnování závějí, kterými by traktor neprojel. Mohou být jednoduše umístěny na přední hydraulice traktoru, ale vhodnější je využít, díky citlivosti přední hydrauliky a nebezpečí jejího zničení při najetí na neočekávanou překážku, raději speciálního závěsu připevněného k rámu. Případně lze k upevnění použít prodlouženého rámu vedoucího pod kabinu do středu traktoru. Ten zabraňuje riziku odlehčení přední nápravy traktoru při najetí na překážku.
Jednodušším řešením je samozřejmě zapojení radlice do zadního tříbodového závěsu, ale tento způsob lze doporučit pouze při takovém množství sněhové hmoty, kterou traktor bezpečně projede a až následně odklidí.
Naopak pokud je sněhu tolik, že ho nezvládne ani přední radlice, nastupují sněhové frézy, ať již připojené v čelním nebo zadním tříbodovém závěsu. Pokud je traktor vybaven otočným řízením lze k připojení frézy bez problémů využít zadního tříbodového závěsu. Musí ale jít o traktor s dostatečným výkonem, který dokáže přenést na vývodový hřídel. Ve výhodě jsou i modely traktorů s plynulou převodovkou s možností plynulé změny pojezdové rychlosti, kdy traktor pracuje vždy v optimální zátěži.
Traktor není ale vhodným tažným prostředkem pouze pro sněžné pluhy a frézy, ze zemědělského provozu je velice dobře odzkoušena jeho agregace s rozmetadly průmyslových hnojiv, a tak se jeho nasazení právě společně s rozmetadly při posypech kluzkých vozovek přímo nabízí. Nejčastěji aplikovaný materiál – sůl má obdobnou konzistenci i agresivitu jako minerální hnojiva, takže strojům nemůže díky jejich antikorozní ochraně výrazně ublížit. Navíc se díky zvyšujícím požadavkům na výkony strojů v zemědělství mohou rozmetadla plně vyrovnat i speciálním sypačům na nákladních automobilech. Kromě toho jsou zemědělská rozmetadla konstruována pro práci s velkou přesností, takže nehrozí nebezpečí znečištění okolí komunikací nežádoucí solí.
Dbát na kvalitu pohonných hmot
Nekvalitní palivo dokáže pořádně potrápit nejednoho řidiče i v létě, o to větší pozornost je třeba mu věnovat v období, při kterém venku přituhne a rafičky teploměrů poklesnou pod bod mrazu. Prvním nebezpečím je přítomnost vody v pohonných hmotách, ale ta se dá poměrně snadno odstranit. Horším problémem může být mezní teplota filtrovatelnosti, při které krystalky vyloučených parafinů ucpou palivový filtr. Nafta, která se používá v létě má mezní teplotu -4°C, ale v zimě je nutné používat naftu s mezní teplotou filtrovatelnosti -15 °C. Pokud se stane, že parafinové krystalky ucpou filtr nebo potrubí, nezachrání správnou funkčnost motoru již žádný přípravek a jediným pomocníkem je teplo. Aby takovéto problémy nenastaly, je třeba udělat některá zásadní opatření. Do nafty lze přidat benzín či petrolej, a tím teplotu filtrovatelnosti zlepšit. Ale přidání menšího než 30 až 50% množství nebývá účinné. Pokud naopak toto množství dodržíme, zvyšuje se nebezpečí zhoršení vlastností viskozity paliva a riziko opotřebení vstřikovacího čerpadla. Podstatný je také pokles výkonu motoru.
Proto je jistě účinnějším opatřením přidání speciální směsi v obvyklém mísicím poměru 1 : 1000, při němž dochází ke snížení teploty filtrovatelnosti zhruba o deset stupňů. Důležité je řádné promíchání přísady s naftou a především již její preventivní přidání do palivové nádrže. Dodatečná aplikace je neúčinná a stejně jako v předchozím případě pak pomůže už jediné – oteplení.
Kromě plné nádrže nabitý akumulátor
Zvýšenou pozornost je třeba, samozřejmě po doplnění nádrže vhodným palivem, věnovat akumulátorům, jelikož roztočení prochladlých motorů na ně klade zvýšené nároky. Kontrola funkčnosti akumulátoru by měla být samozřejmostí v průběhu celého kalendářního roku, ale přesto je vhodné jej před začátkem zimní sezóny pro jistotu dobít do plné kapacity. Pokud byly s akumulátorem potíže již v letním období, je rozumnější pořídit nový, protože i s dobitým starým akumulátorem budou s největší pravděpodobností potíže. Pokud kupujeme akumulátor pro stroj často startující a jezdící na krátké vzdálenosti, je výhodné koupit takový, který má kapacitu i o 20 % vyšší než doporučuje výrobce, musí se ovšem vejít do schránky pro něj určené. Výhodnější bývají akumulátory s vyšším startovacím proudem, který bývá zárukou rychlého předání startovací energie spouštěči.
Sebevýkonnější akumulátor ale nic nezmůže, pokud správně nefunguje celá zdrojová soustava, kterou lze velice jednoduše zkontrolovat. Za provozu by mělo být napětí na akumulátoru mezi 14 a 14,5 V bez ohledu na to, kolik je zapnutých spotřebičů. Pokud není motor v chodu má mít akumulátor napětí 12,5 V a při startu by nemělo klesnout pod 10 V. Pokud uvedené hodnoty po změření voltmetrem nesouhlasí, regulátor napětí není v pořádku a je vhodné jej seřídit, případně, pokud jde o polovodičové provedení, vyměnit.
Kdo dobře maže, jede
Toto heslo neplatí v zimě pouze pro lyžaře, řídit se jím musí i obsluhy strojů pracujících ve zhoršených podmínkách a při nižších venkovních teplotách. Využití olejů, ať již převodových nebo motorových je celoroční a tyto univerzální náplně se před zimou nemění. Proto je dobré si před jejich nákupem všimnout jejich vlastností. Lepší startovací vlastnosti motoru i jeho ochranu před opotřebením vždy lépe zaručí oleje s lepšími nízkoteplotními vlastnostmi. Není tedy od věci řídit se doporučeními výrobce motoru a doplňovat oleje s uvedenou viskozitní (SAE) a výkonnostní (API) specifikací. Pro zimní období bývají vhodnější oleje s nižší viskozitou, jelikož po startu rychleji vytvářejí olejový film, ale konečné požehnání pro jejich použití by měl dát výrobce motoru, protože použití nevhodného druhu oleje může způsobit zbytečné poškození kovových součástí stroje. Totéž platí i pro výkonnostní specifikaci.
Jak se v označeních viskozity olejů orientovat? Na etiketách je uvedeno číslo dle klasifikace SAE (např. SAE 15W-40), kde první číslo udává viskozitu a tekutost oleje při nízkých teplotách. Označení 15W tak označuje určitou maximální hodnotu viskozity při -20° C a tato uvedená viskozita je důležitá hlavně pro tzv. studené starty, kdy dochází k největšímu náporu na motor, jelikož ještě není vytvořena olejová vrstva na třecích plochách a důležité je jak rychle se olej na tato místa dopraví.
Chladit se musí i v zimě
I v zimních měsících nemůže v motoru chybět kromě oleje ani další důležitá náplň a tou je chladicí kapalina odvádějící teplo vznikající při spalování paliva. Moderní chladicí kapaliny, které nahradily vodu, které zároveň chrání systém před zamrzáním obsahují glykol. Ostatní negativní vlastnosti samotné vody odstraňuje směs vhodných inhibitorů. Chrání kovy před korozí, zabraňují tvorbě vodního kamene, usazenin i pěny. Přitom ovšem nesmí být narušeny hadice ani těsnění. Použité látky se proto musí ve vhodném poměru smíchat s vodou. Většina výrobců doporučuje obsah 30 až 50 % koncentrátu ve směsi. Nízkotuhnoucí kapaliny je třeba používat celoročně, ale je třeba respektovat doporučené intervaly výměny s tím, že není vhodné míchat kapaliny od různých výrobců. Jedině tak lze prodloužit životnost součástí systému.
Z hlediska bezpečnosti provozu je důležité věnovat pozornost i dalším dvěma užívaným kapalinám. Ta první, brzdová, by se měla měnit každé dva roky a i zde by měli uživatelé dát na doporučení výrobce stroje. Nemrznoucí náplň patří bezpochyby i do nádobky ostřikovačů, ale to snad ví i řidič začátečník.
Roman Paleček
