Důkladné zhodnocení mistrovství světa v orbě, které se konalo v polovině září v Praze, nebude vůbec jednoduché, tento úkol čeká především na pořadatele soutěžního klání - Společnost pro orbu České republiky. Týdeník Zemědělec přináší postřehy a ohlasy odborníků, kteří se soutěžní orbou zabývají dlouhou dobu a v Suchdole nemohli chybět.
Mistrovství světa se v České republice nekoná každý den. Pořadatel světové soutěže v jakémkoli oboru musí vynaložit nemalé úsilí podpořené výrazným ekonomickým a organizačním zázemím, přitom jde v dané zemi vždy o mimořádnou společenskou událost. Z tohoto pohledu, řečeno karbanickou terminologií, je uspořádání 52. mistrovství světa v orbě v České republice srdcovým esem, které přebije všechny plívy v podobě nedostatečného počtu směrových tabulí, označení parkovišť, zmatků při odjezdu závěrečný den či chybějícího stravování již při navážení techniky do expozic zúčastněných firem.
Suchdol, kde se klání konalo, zůstal hodně dlužen svému jménu, v žádném případě nešlo o suché místo. Noční déšť před prvním soutěžním dnem, stejně jako ranní přepršky před vlastním zahájením soutěže proměnily pozemek v dolní části, kde se nacházely expozice jednotlivých firem, v bahnitou řeku, kterou mohl přebrodit jen dobře obutý dobrodruh. Řešením byly piliny, které však pořadatelé rozvezli jen při vstupu na pozemek a před tribunu, ale i sláma kolem exponátů. Tuto variantu využilo několika málo firem v popředí. Všichni ostatní vystavovatelé zůstali od široké zemědělské i nezemědělské veřejnosti doslova odříznuti a velice těžko se smiřovali se známou skutečností, že když prší, je na poli bláto. V této souvislosti se vyskytly názory, že mistrovství světa se mohlo uskutečnit jinde. Je to pravda. Soutěžit se mohlo všude tam, kde by vyčlenili a připravili více než 100 hektarů strniště a louky, zajistili na celý týden ubytování pro stovky lidí, k soutěžním pozemkům zavedli dopravu, nejlépe městskou, a přitom to bylo kousek od letiště. Kolik asi tak takových míst u nás je?
Deštivé počasí ovlivnilo negativně i světovou soutěžní orbu, především však našich reprezentantů. Po loňském 12. místě Václava Milíka v soutěži jednostranných dvouradličných pluhů a 14. místě Aleše Malého v orbě otočných dvouradličných pluhů se v domácím prostředí očekával jejich frontální útok na přední pozice, velcí optimisté viděli prvně jmenovaného dokonce na bedně. O to větší bylo zklamání, když se oba dva ve svých kategoriích umístili shodně na 25. místě, přitom Aleš Malý za sebou nechal jen pět závodníků a Václav Milík dokonce jen tři. Největší zklamání určitě prožili sami závodníci. I soutěžní orba je určitý druh sportu a z minulosti známe mnoho případů, kdy právě domácí prostředí našim sportovcům nepřálo. Velká zodpovědnost a očekávání jim až příliš často svazují ruce, a proto raději závodí venku. Za rok se koná mistrovství světa v Irské republice, a tam se oba naši závodníci určitě opět probojují, neboť na domácí polích nemají konkurenci. Horší už být nemohou, čeká je tedy jen zpáteční cesta mezi nejlepší.
Jak viděli mistrovství světa někteří naši účastníci a návštěvníci?
Ing. Josef Kachník,
předseda Společnosti pro orbu České republiky
To, že se podařilo uskutečnit mistrovství světa v České republice, považuji za obrovský úspěch. Podle ohlasů zahraničních účastníků bylo tříleté úsilí příprav tohoto šampionátu velmi kvalitně zhodnoceno v jednom týdnu pobytu a ve dvou soutěžních dnech. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se na této akci podíleli, ať již České zemědělské univerzitě, která poskytla svoje i najaté organizátory, členům společnosti pro orbu, jejich rodinným příslušníkům i ostatním fandům soutěžní orby.
K vlastní soutěži bylo zapotřebí necelých dvacet pět hektarů pozemků. Mnohem větší plocha však byla třeba k tréninkům a k vyčlenění hluchých parcel se stromy a sloupy, takže jsme řádově obsadili 80 hektarů strniště a 35 hektarů louky. A jen tak jsme se vešli. Pokud jde o počasí, déšť není nic neobvyklého, pršelo na mistrovství světa v roce 1998 v Německu, v roce 2001 v Dánsku, ale také na českém mistrovství v Kámeni v roce 2002. Samozřejmě je to nepříjemné, mokré počasí ovlivnilo návštěvnost, pohodu na poli, ale především kvalitu orby.
Náš závodník Vašek Milík, který se velice pečlivě připravoval, vyhořel na tom, že neměl připravenou techniku pro tyto těžké podmínky. S upraveným pluhem závodil poprvé a i v tomto případě se potvrdilo, že každý oráč se musí s pluhem sžít. V tak těžkých podmínkách se mu ornicí zalepoval podvozek, a kdyby nenabral časovou ztrátu hned první den, mohl skončit mezi nejlepšími. Také druhý závodník Aleš Malý je velmi schopný oráč, silně však na něj působí okolní vlivy a příliš velká snaha uspět na domácí půdě se u něj projevila zcela opačně. Venku oře lépe než doma. Máme špičkové oráče s pluhy na světové úrovni, proto nás všechny mrzí, že jsme doma neuspěli.
Ing. Jan Cholenský, CSc.,
rozhodčí MS v orbě 2005,
jednatel společnosti Fuchs Oil, hlavního sponzora 52. MS v orbě
Mistrovství světa v České republice se určitě povedlo, a to i přesto, že organizátoři příliš nepočítali s mokrou variantou a během soutěže se vyskytlo několik organizačních šumů. Nejhůře na tom byly expozice firem. Kdyby organizátoři pokračovali v navážení pilin a udělali užší ulici mezi jednotlivými expozicemi, jak bylo v původním plánu, zvládla se nepřízeň počasí určitě lépe. Naše společnost s mokrou variantou počítala. Pro návštěvníky jsme připravili takové podmínky, že se do našeho stanu dostali skoro suchou nohou, a proto si na jejich účast nemůžeme stěžovat.
Pokud jde o české reprezentanty, není důvod se na nic vymlouvat, pro všechny soutěžící byly podmínky stejné. Vítěz Bernard Altmann trénoval mokrou variantu tři týdny před konáním mistrovství světa na pozemcích N + N Košátky, kde také doladil poslední úpravy. Tak se mohl připravit každý oráč. Oba naši soutěžící byli připraveni dobře, což bylo vidět například ve vybavení jejich pluhů. Nešlo o žádné sériově vyráběné modely, ale o speciálně upravené nářadí, na němž byly odvedeny stovky hodin práce. S konečným výsledkem však nemůže být nikdo spokojen. Podle mých informací měl Václav Milík připraveny dvě varianty, a to mokrou a lepší suchou. Na pluhu měl dokonale seřízené zadní vodicí kolečko, které se mu společně s podvozkem obalilo natolik blátem, že nebyl fyzicky schopen se svou lehkou hmotností plochodrážního jezdce tento díl z pluhu zavčas odstranit a přejít na mokrou variantu. Aby mohl vůbec orat, musel pluh neustále čistit a nabral velkou časovou ztrátu. Přitom oral velice dobře. Kdybychom k získaným bodům přičetli body za časovou penalizaci, určitě by se umístil do desátého místa. Na tomto neúspěchu vidím i velký podíl trenéra české reprezentace, který mohl a také měl nahlásit rozhodčím technickou poruchu, nechat zastavit čas a Václav Milík by dojel první den na sedmém a nikoli na posledním místě.
Doc. Ing. Jiří Stach, CSc.,
náhradní rozhodčí MS v orbě 2005,
Jihočeská univerzita, zemědělská fakulta
(obrázek Stach)
Soutěžní orba byla velice dobře připravena, bohužel zklamalo počasí, které tvrdě prověřilo umění soutěžících a použitou techniku. Bylo vidět, že i nejlepší pluhy v mnoha případech nepracovaly tak, jak měly, řadu problémů působila oráčům bahnitá ornice, která se lepila na opěrná kolečka i podvozek. Kdo neměl stoprocentně připravenou techniku nebo si vylosoval špatnou parcelu, tak na to doplatil. Z tohoto pohledu měli velkou výhodu rakouští reprezentanti, kteří si vylosovali sušší parcely v horní části pozemku a měli tak mnohem lepší podmínky než soutěžící, kteří orali ve spodní části pole. Zde byly umístěny i expozice jednotlivých firem a bahno kolem vystavené zemědělské techniky způsobilo dokonalou kalamitu. Soutěž v České republice byla určitě zajímavá pro zahraniční účastníky, kde mají většinou suché podmínky, jako jsou Austrálie či Nový Zéland.
Měl jsem to štěstí vidět zorané parcely ze shora a práce všech soutěžících byla velmi kvalitní. Líbila se mi i zoraná parcela českého reprezentanta Václava Milíka, který měl velké problémy se zalepeným pluhem. Když dooral strniště, byl z toho zdrcen, neboť nachytal mnoho trestných bodů za časovou ztrátu, při poslední jízdě dokonce několikrát vystoupil, což je zakázáno. Druhý náš závodník Aleš Malý se podle mě v konkurenci neztratí, je to vyspělý oráč, účastník mnoha domácích i mezinárodních soutěží. Bohužel, domácí prostředí a zodpovědnost svázaly oběma našim reprezentantům, jak už bývá zvykem, ruce. Orba louky, kde se klade mnohem větší důraz na kvalitní zaklopení posklizňových zbytků, vyšla našim závodníkům lépe než orba strniště, a to i přesto, že se u nás louka neorá a není kde trénovat. Na rozdíl od zahraničních účastníků. Je vidět, že máme kvalitní závodníky, jen shoda nešťastných náhod je odsunula na pozice, které jim nepřísluší.
Ing. Vojtěch Čechura,
bývalý rozhodčí soutěžní orby
Klas-Bohemia, a. s.
Za obrovský úspěch považuji již to, že se mistrovství světa v orbě koná v České republice. Připomínky o nedostatečném počtu směrových tabulí nejsou pro zdárný průběh akce až tak rozhodující. Kdo se o orbu zajímá, tak si cestu k soutěžním pozemkům bez problémů našel. Jsem přesvědčen o tom, že i lokalita byla vybrána správně. Není jednoduché vyčlenit desítky hektarů strniště a louky, které by splňovaly náročná kritéria pro soutěžní orbu, stejně jako zajistit nezbytné zázemí pro soutěžící i návštěvníky. Zvládnout takový celek je velice obtížné a pořadatelům se to určitě podařilo. Vždy bychom se měli dívat především na to podstatné, což je v tomto případě dobře zorganizované mistrovství světa a nesnižovat jeho význam věcmi nepodstatnými či méně významnými, jako jsou chybějící směrové tabule či špatně označené parkoviště.
Antonín Krátký,
čtyřnásobný mistr republiky v soutěžní orbě
dlouholetý reprezentant ČR na MS v orbě
Společně se čtyřčlenným týmem se starám o to, aby soutěžní pluhy Kvernaland byly během soutěže v pořádku, závodníkům poskytujeme případný servis. Vzhledem ke klimatickým podmínkám byla orba určitě velice náročná, ale i přes nepřízeň počasí bylo devadesát devět procent parcel zoráno parádně. Kdyby tak naši farmáři uměli orat, určitě by se zvedla i úroveň českého zemědělství. Mistrovství světa je velice náročná soutěž a kdo nebyl na druhé straně pásky, nedokáže to dost dobře pochopit. Podmínky byly pro všechny závodníky stejné, u našich reprezentantů udělala určitě své i tréma. Různé úpravy a výbavy pluhů musejí oráči dělat s tím, že se počasí může při soutěži diametrálně lišit od podmínek při tréninku. A tady tkví asi hlavní příčina problémů Václava Milíka. Jeho největším soupeřem byl čas, kdy každá započatá minuta nad stanovený limit je ohodnocena pěti trestnými body, což je velice kruté. Platí pravidlo, že je třeba za každou cenu doorat v časovém limitu, což se mu nepodařilo. Propastnou ztrátu z orby strniště již na louce nemohl dohnat.
Miloslav Ondrůšek,
pětinásobný mistr republiky v soutěžní orbě,
dlouholetý reprezentant ČR na MS v orbě
Podmínky letošní soutěže jsou velice těžké, ale pro všechny stejné. Václava Milíka je mi skutečně líto, společně s Altmannem to měl rozoráno velice dobře a je velká škoda, že tuto šanci nevyužil. Na louce však rozor ideální neměl. Co mě však nemile překvapilo, rakouský závodník Bernard Altmann mnohokrát vstoupil na zpraný pozemek pravými dveřmi traktoru, což je zakázané. Tady vidím velkou chybu pozemkových rozhodčí.
Ing. Jiří Zikmund,
ředitel společnosti Kverneland Czech
(foto Ziukmund)
Padesát oráčů z padesáti osmi soutěžilo na letošním mistrovství světa z pluhy Kverneland, což určitě svědčí o jejich kvalitě. I když se kvalita pluhů, stejně jako ostatní zemědělské techniky, stále vyrovnává, udržuje si Kverneland před konkurencí velký náskok a v kategorii soutěžních pluhů mu zůstává dominantní postavení. Zaslechl jsem, že někteří oráči měli s pluhem Kverneland při vlastní soutěži problémy. K tomu mohu říci jedno: je třeba porovnat tovární model lehkého pluhu, který jsme během těchto dvou dnů připravili do slosovací soutěže, a konkrétní nářadí, se kterým někteří oráči soutěží. Naše pluhy jsou lehké a jednoduché, zatímco mnozí oráči mají k soutěži připravena skutečná monstra dodatečně upravená a vybavená. Oráčskou soutěž jsem sledoval a bez ohledu na posuzování výsledků je zřetelné, které parcely orali soutěžící z britských ostrovů – Angličani, Skotové, Irové, ale i Dánové či Norové. Jejich práce je lepší, neboť jsou zvyklí orat ve vlhkých podmínkách, měli i jednoduší pluhy bez složitých úprav, což se jim v tomto počasí určitě vyplatilo. Václav Milík měl problémy s podvozkem pluhu, jeho řešení bylo vhodné především do suchých podmínek. Škoda trestných bodů za nedodržení časového limitu.
Pokud jde o velké pluhy Kverneland, vždycky se vyznačovaly svou lehkostí, neboť používaný materiál je v porovnání s konkurencí slabší, ale pevnější a také minimálním odporem v půdě. Tahová síla traktoru může být menší, což má vliv na nižší spotřebu pohonných hmot, přitom nápor na materiál není tak vysoký, takže nářadí má delší životnost. Vrátím se o několik let zpátky, kdy jsme začali dělat první prezentace s traktory Zetor, konkrétně s modelem 105. Na tento stroj jsme se rozhodli zavěsit čtyřradličný otočný pluh Kverneland. Reakce zemědělců i prodejců byla jednoznačná: Zetor, ač jde o dobrý traktor, nemá tak výkonnou hydrauliku a pluh nezvedne a neotočí. K překvapení všech škarohlídů Zetor pluh zvedl a otočil. Nikdo ale nevěřil tomu, že traktor pluh utáhne v brázdě. I v tomto případě se skeptici mýlili a díky této předváděcí šňůře se velice dobře prodávala již zmíněná kombinace pluhu a traktoru. Dnes zaujímají velké pluhy Kverneland na českém trhu 35 až 40procentní podíl, ve světě pak více než více 20procentní podíl.
Ing. Ivo Treu,
obchodní manažer společnosti Zetor
(foto Treu)
Není náhodou, že s traktory Zetor soutěžila na letošním mistrovství světa řada oráčů, šlo o některé reprezentanty Švédska, USA, Maďarska, České republiky, Slovenska, Slovinska, a Chorvatska. Soutěžící orali převážně s modely Proxima 8441, které jsou našimi nejprodávanějšími traktory. Zetor poskytl stroj mistru republiky Václavu Milíkovi a dal mu i dostatek prostoru na trénink. Bohužel, při vlastní soutěži se dostal do časového skluzu, ač měl orbu velmi kvalitní.
Na českém trhu je Zetor stále jedničkou v prodeji, letos bychom měli doma prodat přes 500 traktorů, což je podle mě velice dobrý výsledek. Relativně dobře se nám daří prodávat traktory Zetor i na Slovensku, v tomto roce bychom jich měli tamním zemědělcům dodat kolem 140. Největším odběratelem je již tradičně polský trh, dále Anglie, Irsko a země bývalé Jugoslávie, v poslední době se vracíme také na německý a francouzský trh. Dnes již Zetor nabízí komfort jako ostatní značky traktorů, přitom jeho provozní náklady jsou výrazně nižší, ať již jde o spotřebu pohonných hmot či náklady na náhradní díly. V tuzemských podmínkách hraje důležitou roli i patriotismus, čeští zemědělci vyrostli na zetorech a dnes, když Zetor zvedl hlavu, se k nim vracejí.
Vladislav Fuka
