Značka Kverneland je tradičním výrobcem pluhů a její výrobky mají celosvětové renomé a v prodejích dominují i na českém trhu. Pluhy mají potřebnou kvalitu a tak se zdá, že na nich již není mnoho co vylepšovat. Přesto Kverneland zásobuje trh průběžně novinkami.
Když pomineme ty, které se týkají kvality zpracování materiálu mezi něž patří zejména indukční kalení ostří, které je tvrdé, a přesto v místech otvorů pro šrouby patřičně houževnaté či plastovou odhrnovačku vhodnou pro práci v jílovitých půdách, rychlovýměnná naklepávací dláta atd., pak za zmínku stojí dvě konstrukce pluhů, které vnášejí do zpracování půdy něco nového. Pravda oboje už tu třeba v jiné podobě bylo, nicméně jde o řešení zajímavá.
První zajímavou konstrukcí je tzv. Ekoostří, jenž bylo představeno před třemi lety. jak funguje? Horní obdělávaná část půdy se klasicky oře se všemi efekty, které orbu doprovázejí, zatímco spodní část (asi 10 cm) se nakypřuje. Ekoostří však nenahrazuje podrývák, který je určen k tomu aby rozrušoval podorničí. Právě naopak. Při jeho použití není nutné zpracovávat půdu na celou hloubku orebního profilu, ale oře se mělčeji, s tím, že spodní část horizontu se kypří. Výsledkem je nižší orební odpor a tím i nižší náklady na zpracování.
Další zajímavé řešení bylo představeno letos na Dni Kvernelandu v Bečvárech. Jednalo se o Ecomat, otočný pluh, který má zespodu pod držákem ostří a naklepávacího dláta připevněný nůž. Namítnete asi, že pro mělkou orbu není žádný přídavný nůž třeba. Není. Avšak pokud zapracováváte rostlinné zbytky pak s klasickou odhrnovačkou nejdou dobře zaklopit. Nový pluh to umí, o čemž jsme se ostatně mohli přesvědčit.
Podmítací pluh není ničím novým, tyto pluhy se používaly již dříve, avšak zaklápění rostlinných zbytků u nich nebylo a ani nemohlo být dobré. Nový výrobek od Kvernelandu tak najde uplatnění zejména v podnicích, kde se podmítkou zapravuje hodně rostlinných zbytků a je přitom žádoucí, aby byly zaklopeny. To samozřejmě neumí radličkové podmítače a talířové podmítače jen omezeně. Zaklopení rostlinných zbytků do malé hloubky se jeví jako výhodné, protože zde je ještě dostatek vzduchu pro jejich rozklad, avšak rozklad je přece jen o něco pomalejší než pokud leží přímo na povrchu půdy. Pomalejší rozklad znamená i menší ztráty dusíku a organické hmoty a to je jistě žádoucí. A je tu ještě další hledisko. Do takto zpracovávané půdy lze sít klasickými secími stroji – je to v podstatě stále klasická orební technologie. Teoreticky je však při ní možné vynechat střední orbu, která je jinak klasikou v přípravě pod ozimé obilniny. Je pak již jen otázkou toho jaký systém předseťové přípravy komu vyhovuje.
Luboš Stehno
