Výběr stájové techniky bývá záležitostí spíše zootechnickou a ekonomickou. Mechanizátor podniku zastává často i některou z dalších kumulovaných funkcí, přesto na něj padá zodpovědnost za udržování starých i nových zařízení v chodu. Z tohoto pohledu je výhodnější seznámit se s navrhovaným zařízením ještě v době rozhodování o použitém systému.
Svůj názor odborníka je ovšem nutno podepřít i znalostí potřeb a chování zvířat. V současné dlouhodobé konjunktuře chovu prasat se nejeden producent výkrmu rozhodl získané prostředky investovat do zajištění stability zdroje selat – do vlastního chovu prasnic.
Prasnice tráví ¾ svého reprodukčního cyklu v oddělení prasnic zapouštěných a březích. Zbylou částí cyklu je období ustájení prasnice v porodním boxu. Toto nechceme dnes detailně probírat, neboť je kladen důraz zejména na ideální podmínky pro selata při snaze o dodržení předpisu ochrany zvířat ve vztahu k prasnici. Nejzásadnější rozdíl je ten, že v porodním boxu v období kojení dostane prasnice, co sežere (až 6 kg) a následujících 120 dní se musí uskrovnit při restringované dávce 2 až 3 kg směsi denně.
Individuální ustájení
Nejjednodušší zajištění přesného přídělu krmiva jednotlivé prasnici spočívá v dříve hojně užívaném individuálním ustájení. Předpisy EU je však povolují pouze do čtyř týdnů po zapuštění a týden před očekávaným porodem. Prasnice je společenské zvíře a maximálně jí vyhovuje pobyt ve skupině. To však přináší stálé pokusy zvířat o získání krmiva na úkor společnic. Jednodušší technologie s předpokladem tvorby vyrovnaných skupin v počtu 4 až 10 ks používají jednorázový výdej krmiva dvakrát denně nebo způsob odsypávaného krmení s rychlostí dávkování 100-170 g/min. Varianty spočívají v jednotlivých výdejních místech s výpadem do přímého koryta, nebo nověji centrální výdejní zařízení (krmný stůl), kolem něhož prasnice stojí v kruhu u děleného koryta. Předpokladem úspěchu je v obou případech umístění částečné přepážky mezi krmnými místy, zabraňující vyžírání přídělu sousedky.
Průchozí automatické krmné boxy
Perspektivní a zatím nejmodernější technologií krmení skupin prasnic jsou však automatické krmné boxy (dále AKB). Jsou schopny zajistit při možnosti volného pohybu zvířat klid a chráněný prostor při žraní, řízení individuálních přídělů i podle krmné křivky a možnost jejich sledování. Naprostá převaha AKB pracuje se suchou směsí a podává ji zvířatům rychlostí odpovídající příjmu 60 až 170 g/min. za současného zkrápění vodou. Předpokladem funkce všech těchto zařízení je označení prasnic identifikačními čipy, nejlépe v podobě implantátu nebo ušní známky.
Nejužívanější a nejrozmanitější skupinou AKB jsou průchozí krmné boxy pro velké skupiny prasnic. Podle typu dokáží obsloužit 30 až 65 prasnic, obvykle 50 až 60. Jejich jednoznačnou výhodou je možnost doplňku třídícího zařízení, které oddělí vybraná zvířata do separačního kotce. V průchozích boxech 95 % prasnic svůj denní příděl sežere během jedné návštěvy, a to v určeném čase zadaném v programu, což bývá od 12 do 28 minut. Výstupní dvířka mají být otevíratelná pouze zevnitř odcházejícím zvířetem. Vstupní branka zaslouží rozsáhlejší popis, protože je to mechanický prvek zásadně ovlivňující provoz zařízení. Musí přiměřeně rychle i razantně reagovat na zpracované informace z identifikačního zařízení uvnitř boxu a pokud možno zabránit současnému vstupu dvou prasnic. Naopak při vstupu prasnice bez nároku zachovat otevřenou polohu, aby nedocházelo ke zdržování těmito permanentními návštěvnicemi, kterých je ve skupině obvykle 10 až 15 %. Provedení dvířek s okrajovými rolnami proti poranění zvířete jsou rozmanitá, zásadní rozdíl však spočívá mezi variantou mechaniky ovládané vstupující prasnicí, kdy blokace je jediným akčním ovlivněním provozu, a řešením aktivního ovládání, obvykle s pohonem stlačeným vzduchem z centrálního rozvodu. Aktivně otevíraná branka přispívá ke klidu čekající skupiny prasnic, protože nemusí odolávat trvalým a většinou neúspěšným pokusům o otevření. Zvířata u pasivního systému totiž nedostávají žádnou informaci, zda vhodný okamžik odblokování již nastal. Jsou nucena zjišťovat stav průběžným prověřováním, přinášejícím hluk, namáhání mechanismu, ale zejména zbytečnou nervozitu dvou nejbližších prasnic. Všechna tato negativa odstraňuje jednoznačný podnět aktivně otevírané branky. Zde je volba dražšího zařízení zcela na místě.
Druhým úskalím průchozího AKB může být umístění koryta. Ne zcela zjevná chyba čelní polohy s odbočujícím výstupem přináší provozní potíže. Prasnice bez nároku jsou totiž vždy vytlačeny následujícím zvířetem. Pokud ale zanoří hlavu do koryta a neodbočí, žádný zadní nátlak ji nedonutí odejít. Další prasnice se snaží dostat nad nebo pod stojící zvíře a riziko úrazu stoupá s nespokojeností obou zúčastněných. Při kritickém vývoji pomůže až zásah obsluhy.
Umístění AKB přináší často širokou škálu možností, je však nutno dbát dvou základních zásad. Prostor vstupu musí být dobře přístupný ze tří stran, aby nedocházelo k jeho zalehnutí agresivní prasnicí. Rovněž výstup je žádoucí plánovat dostatečně prostorný. Z hlediska čistoty a klidu v kotci je nutné situovat nástup mimo prostor lože. Nejlepší umístění je ve variantě oddělení lože a AKB plochou kaliště s napajedlem. K vyměšování totiž nejčastěji dochází právě po aktivitě při vstupu a následném příjmu krmiva.
Neprůchozí automatické krmné boxy
Uvedené zásady platí i pro variantně a obchodně užší nabídku neprůchozích AKB. Jejich neprůchodnost určuje snížený výkon, obvykle s obsluhou skupiny do 20 ks. Tato kapacita je však velmi žádoucí v menších chovech a umožňuje zde turnusový provoz s málo variabilní skupinou prasnic. Jedná se o zařízení výrazně jednodušší, odpadá ovládání vstupní branky AKB pro velké skupiny. Není zde možnost třídění zvířat, ale pro zjednodušení výběru je možno použít barevné označování prasnic, ovládané řídící jednotkou.
Dvě technologicky odlišná provedení spočívají v krmení do koryta v prostoru vymezeném obdobou fixačního samopoutacího boxu s kyvnou zábranou, nebo ve způsobu hubicového krmení přímo do tlamy prasnice, kde mizí potřeba oddělení žeroucího zvířete od ostatních. Další nové systémy, jako například kašové krmení do koryta se záklopkou, rovněž bez potřeby zábran kolem prasnice, jsme v provozu nehodnotili, nejsou totiž v ČR instalovány.
Hubicový automat je netypické krmné zařízení. Po identifikaci prasnice dostává kašovitou směs přímo do tlamy, čímž se vytrácí jakýkoli důvod útoků za účelem osobního zisku ze strany ostatních zvířat. Je to také jediné zařízení z popisovaných AKB, kde prasnice nepřijímají denní dávku najednou, ale dobrovolně si ji dělí na více příjmů s odstupem asi dvou hodin. Kašovitá až těstovitá konzistence vzniká v podávací hubici přídavkem vody do suché směsi dopravované krátkým šnekem. Prasnice bez nároků nemohou získat zbytky směsi ani z konce hubice, protože ta je kryta kyvnou závorou odklopnou až po identifikaci. Změnou polohy spouští dávkování směsi a je zároveň jediným pohyblivým zařízením přístupným ze strany zvířat. Jednoduchost tohoto výrobku firmy Mannebeck bohužel ne zcela koresponduje s cenou. Účelnost je ale jednoznačná.
Neprůchozí AKB s výdejem do koryta je možno získat již u tří výrobců: Bauer, Farmtec a Schauer. Jejich koncepce je velmi podobná. Slabina těchto zařízení překvapivě nespočívá v prakticky neomezené době pobytu kterékoli prasnice. Protizaléhací zábrana znemožňuje odpočinek a průměrná doba pobytu je málo přes 30 minut. Zdržují pouze extrémně dlouhé třeba i hodinové návštěvy bez nároku. Problémy jsou s technickým doladěním blokace kyvné zábrany, ale zejména s rozdílným tělesným rámcem obsluhovaných prasnic. Nevyhovující jsou oba extrémy. Velké prasnice nemají dostatek prostoru a prasničky často vstupují po dvou. Ve druhém případě je často opět nezbytná pomoc personálu.
Totéž zařízení místně užívané bez kyvné zábrany nepřináší požadovanou adresnost ani klid při žrádle. Podřízená zvířata jsou kvůli zbytku v korytě několikrát odháněna. Tento jev je však možno vyčíst v záznamu počítače a je odstranitelný instalací zábrany. Evidované vícečetné aktivní návštěvy jsou zde poměrně jednoznačným vodítkem.
Spolehlivost především
S přihlédnutím k uvedeným údajům lze již celkem zodpovědně přistoupit ke spolurozhodování o výběru vhodného krmného zařízení do rekonstrukce či novostavby. Přes poměrně malou poruchovost těchto mechanismů je nutno upřít pozornost na obvyklou rychlost servisu, a to nejen mechanického, ale i softwarového. Tím lze ušetřit mnoho nepříjemných chvil spojených s neřízeným náhradním krmením na podlahu kotce, protože ve skupinových chovech prasnic mnoho jiných variant nezbývá. Jedním z nejlepších vodítek je vždy pověst firmy u majitelů podobného výrobku. Jednotným hlediskem zájmu všech zainteresovaných, tedy mechanizátora, zootechnika i ekonoma musí být zejména provozní spolehlivost a jistota cíleného i evidovaného přídělu krmiva každé prasnici.
Ing. Petr Hykel,
Ing. Jan Hájek, CSc.,
pracoviště VÚŽV v Kostelci nad Orlicí
(příspěvek byl zpracován v souvislosti s úkolem IZ M 02-9904)
Foto Václav Víta (3) a archiv
