Po roce 1990 se intenzita hnojení v celorepublikovém průměru snížila na 60 až 65 kg č.ž. NPK na 1 ha z.p., to odpovídá hladině minimálního hnojení (tab. 1). Tento přístup je neúnosný, neboť při tomto způsobu hospodaření dochází ke snížení hladiny P, K v půdě a ke snížení výnosů. To způsobí zvýšení měrných výrobních nákladů zemědělských produktů. V intenzivním systému hnojení se počítá s ekologicko-výrobní hladinou živin pro výši výnosu obilovin 7,0 - 6,0 t.ha-1 pro úrodné, 6,0 - 5,0 t.ha-1 pro středně úrodné půdy.
S postupným nástupem intenzivního systému hnojení lze počítat pouze v nejúrodnějších výrobního typu kukuřičného a řepařského, v obilnářském se zařazením úsporného hnojení, při kterém se počítá s úhradou P a K minimálně na půdách v kategorii zásobenosti malá a velmi malá. Při takové intenzitě hnojení dosáhne spotřeba hnojiv ve zboží okolo 1 500 tis. t, tj. asi polovina ve srovnání s r. 1989 (tab. III). V kterém roce se docílí této úrovně hnojení nelze přesněji odhadovat. Je to závislé na ekonomické situaci zemědělských podniků.
V oblastech s intenzitou hnojení nad 150 kg.ha-1 č.ž. můžeme předpokládat rozvoj služeb při aplikaci (včetně poradenství v oblasti plánu hnojení), a uplatňování mísení hnojiv podle požadavků pro jednotlivé pozemky. Odstředivá rozmetadla nesplňují kvalitativní požadavky na příčnou rovnoměrnost při rozmetání mísených jednosložkových hnojiv s odlišnou zrnitostí (segregace složek). Pro rozmetání směsných hnojiv jsou vhodnější pneumatická rozmetadla, u kterých se hranice pro ekonomické využití pohybuje okolo 8000 aplikačních ha ročně.
V oblasti skladování tuhých průmyslových hnojiv nedošlo k odklonu od zavedeného systému skladování v organizacích služeb. Tyto podniky se již prosazují i v oblasti aplikace. Uplatňují se v nich vysoce výkonné linky na distribuci a aplikaci hnojiv, které často pracují i za nevýhodných podmínek - velká přepravní vzdálenost, nedostatečná koncentrace pozemků v pracovní směně apod. V tomto pojetí postačí stanovení cen za službu bez zisku, protože vzniklé ztráty budou více než eliminovány ziskem za zvýšený objem prodaného zboží.
Technické zabezpečení hnojení TPH
V oblasti služeb i při hnojení v zemědělských podnicích vlastními prostředky - v těch převažují nesená rozmetadla, je nutné počítat se zásobováním rozmetadel na pozemcích silničními traktorovými a automobilovými přepravníky (dělený pracovní postup). V přímém pracovním postupu se budou využívat jen dosluhující automobilová rozmetadla D032, D035 (většina pracuje v oblasti služeb) a návěsná traktorová rozmetadla ve vlastnictví zemědělských podniků. Pro zásobování rozmetadel na poli granulovanými a krystalickými hnojivy ze skladů obchodních organizací a služeb se využívají nákladní automobily - sklápěče s upraveným otvorem pro dávkové vyprazdňování v čele korby. Pro zvýšení výsypné výšky při plnění nesených traktorových rozmetadel se používají dřevěné nájezdové klíny. Návěsná traktorová nebo samojízdná rozmetadla se na poli plní pomocí šikmých šnekových a pásových dopravníků s hydropohonem (verze převozné i jako adaptéry na rozmetadle). Do linek se samojízdnými rozmetadly je i nabídka samovyprazdňovací automobilové nástavby a přívěsu se sklopným šikmým plnícím dopravníkem.
U traktorových prostředků pro zásobování rozmetadel na poli, hlavně v oblasti služeb, je požadavek na zvýšení přepravní rychlosti minimálně na 40 km.h-1. Je to nejen průměrnou přepravní vzdáleností 7 až 12 km (v některých podnicích služeb je max. vzdálenost 40 až 50 km), ale i požadavkem na operativnost. Vysoce výkonné linky se v průběhu směny přemisťují 2 až 3x na nové pracoviště i do vzdálenosti 20 až 30 km. Ekonomickým tlak (zvyšování silniční daně a pojištění) způsobí úbytek části nákladních automobilů, které mají nízké roční využití.
Stroje pro hnojení KPH
Pro aplikaci KPH se využívá návěsných traktorových a samojízdných postřikovačů na ochranu rostlin. Používání nesených postřikovačů je omezeno zvýšenou měrnou hmotností KPH (cca 1,3 kg.m-3). Návěsné postřikovače mohou pracovat v přímém pracovním postupu, pokud předpokládaná přepravní vzdálenost nepřevyšuje 5 km. Při větší vzdálenosti se stejně jako ostatní postřikovače zásobují fekálními cisternami, jak automobilními tak i traktorovými.
Vývoj hnojení vápenatými hnojivy
U vápenatých hnojiv došlo v uplynulých deseti letech k nejvýraznějšímu snížení spotřeby. Oproti úrovni ve výši přes 3 mil. t v 1. polovině 80. let se po r. 1996 aplikuje jen 250 až 300 tis. t vápenatých hnojiv. K podstatnému zvýšení zastoupení půd s nevyhovující půdní reakcí (kategorie extrémně kyselých až kyselých půd) dosud nedošlo. Pohybuje se na úrovni 15 % celkové výměry z.p. Lze počítat s tím, že zemědělci budou v současných ekonomických podmínkách s pravidelnou aplikací Ca hnojiv vyčkávat do doby, kdy snížení výnosů bude prokazatelně způsobeno nedostatkem Ca.
Pro jemně prášková hnojiva lze počítat i nadále se systémem pneumatické manipulace. Jejich granulace je z ekonomických důvodů prakticky vyloučena (přestože by umožnila využití technologií pro TPH). Pneumatická manipulace v operacích dopravy a skladování splňuje i zvyšující se hygienické požadavky. Proto bude i nadále převažovat. U aplikačních strojů musíme počítat se změnou. Zákon 156/1998Sb. o hnojivech nepřipouští používání dosavadní cisterny na pneumatické rozmetání jemně mletých vápenatých hnojiv typu NACA z důvodu vysoké prašnosti. Pneumatický princip rozmetání musí být nahrazen traktorovými a samojízdnými rozmetadly se šnekovým rozmetacím ústrojím (pracovním záběrem do 12 m). Ta jsou plněna z velkokapacitních silničních přepravníků pneumaticky v blízkosti ošetřovaného pozemku. Za těchto podmínek, s přihlédnutím na více než 3letou periodu vápnění, je takový systém (včetně aplikace) předurčen pro oblast služeb. Jen v ní se najde dostatečné roční využití pro investičně nákladnou a úzce specializovanou techniku. Než dojde k náhradě pneumatických rozmetadel vyhovující technikou, budou k vápnění dočasně využívána odstředivá rozmetadla.
V oblasti služeb bylo vybudováno do r. 1988 66 věžových skladů na vápenatá hnojiva s celkovou kapacitou 45 tis. t. Počítalo se u nich s 10násobnou obrátkovostí. Převyšující požadavky se vykrývaly dodávkami do místa spotřeby po železnici v přímé návaznosti na aplikační prostředky. Část věžových skladů není využívána, část je pronajata ke skladování stavebních hmot. Vagónů RAJ pro přepravu sypkých materiálů je nedostatek. Tato situace přispívá k tomu, že v některých oblastech požadavky na vápnění v průběhu sezóny nelze vykrýt.
Vývoj u pracovních postupů hnojení hnojem
Snížení stavu v hospodářských zvířat má za následek pokles produkce hnoje. V roce 1995 se snížila ve srovnání s rokem 1988 téměř na jednu polovinu - necelých 16 mil. t. Část produkce se skladuje v místě na statkových hnojištích, více než polovina však na polních hnojištích a dočasných polních složištích.
Na polní hnojiště se chlévská mrva dopravuje traktorovými přívěsy nebo traktorovými a automobilními kontejnery (sklápěči). Polní složiště se uplatňují pro plánované hnojení vzdálenějších pozemků. Oba tyto postupy nejsou perspektivní. Zpřísňující se požadavky na ochranu životního prostředí v rámci EU jejich využívání prakticky znemožní.
Na polních hnojištích je nutné vrstvit hnůj pomocí čelních traktorových a samojízdných nakladačů. Frekvence vrstvení je závislá na objemech navážené chlévské mrvy, z hlediska ztrát živin by se mělo opakovat nejméně jednou za týden.
U menších producentů hnoje musíme počítat s dopravou ze statkových hnojišť na pole a rozmetáním pomocí traktorových rozmetadel - přímý pracovní postup. Ke snížení dopravních nákladů přispívá doprava hnoje ze statkového hnojiště na dočasné polní složiště 10 až 20 t sklápěcími soupravami. V tomto postupu lze dosáhnout i vytížení nejdražšího článku v lince - samojízdného nakladače.
Větší objemy hnoje se rozmetají při skupinovém nasazení rozmetadly traktorovými i automobilními (5 až 14 t) v lince se samojízdným čelním nakladačem (200 - 300 t.h-1). Aby byl nakladač této výkonové řady využit, pracuje v lince 4 až 6 rozmetadel (v závislosti na přepravní vzdálenosti). Tak vysokými počty rozmetadel disponují zemědělské podniky jen ojediněle, proto lze takové strojní linky pro rozmetání hnoje jednoznačně zařadit do oblasti služeb. Přispívá k tomu i nízké roční využití strojů.
Technické prostředky pro aplikaci kejdy
Volba stroje a sestavení celé linky je závislá na ročním objemu kejdy. Zužováním osevních postupů na tři až čtyři tržní plodiny vzniká požadavek na vysokou výkonnost. Pro její dosažení je u každého stroje podmínkou vysoký průtok při aplikaci i při plnění zásobníku rozmetadel. Výkonné vakuokompresory (500 m3.h-1 a více) nebo čerpadla (3 m3.min-1 a více) jsou u současných rozmetadel podmínkou.
V současné době jsou rozšířeny tři charakteristické typy strojních souprav na zapravení kejdy, hnojůvky a močůvky:
V provoze počtem nejčetnější je vakuokompresorová fekální cisterna v agregaci s traktorem, která se sama plní, dopravuje kejdu na pole a tam ji rozstřikuje pomocí centrální nárazové hlavy. Takové vybavení je vhodné pro menší roční objemy kejdy a přepravní vzdálenost pod 3 km. Cisterna vyhovuje i pro zásobování vodou v ochraně rostlin, což umožňuje rozšíření využití stroje cca o 250 h.rok-1. Agrotechnické požadavky na dodržení dávky a rovnoměrnost aplikace lze dodržet jen v optimálních podmínkách při přísném dodržování pracovního záběru a rychlosti.
Traktorové rozmetadlo kejdy s hadicovým aplikačním rámem považujeme pro nejbližší období za převládající stroj pro hnojení kejdou. Pro dosažení dostatečné výkonnosti se zařazuje do linky s automobilními fekálními cisternami, které zajišťují dopravu kejdy na pole a plnění aplikátoru. Rozdělení aplikace a dopravy přináší výhody. Široké pneumatiky u aplikačního stroje zaručují nízký měrný tlak na půdu, nevýhoda zvýšení šířky stroje se omezuje jen na přejezdy. Je sníženo vynášení nečistot na komunikace, silniční prostředky mají při dopravě vyšší přepravní rychlost, u automobilních prostředků není nezanedbatelná vyšší manévrovací schopnost při zajíždění na plnící místa. Časovou ztrátu na propojení dopravního s aplikačním prostředkem a plnění kejdou snižuje využívání nízkých čerpacích ramen s kuželovou spojkou a hydraulických ovládáním. Dosahovaná sezónní výkonnost linky je od 15 do 25 tisíc t za rok.
Samojízdné stroje dosáhnou ekonomické rentability při aplikaci nad 35 až 45 tisíc t kejdy za rok. V současné době tomu odpovídá produkce největších výkrmen prasat v republice. Mezi drobnějšími producenty lze takového objemu dosáhnout ve sdružení, v kterém se kejda aplikuje ve službě společnou linkou. V této lince již počítáme u aplikátoru se dvěma zaměnitelnými nástavbami - s hadicovým aplikačním rámem pro přihnojování a zapravovacím kypřičem pro předosevní hnojení na jaře nebo po sklizni při podmítce. Pro výkonnost linky je důležitá plynulost zásobování. Při větších dopravních vzdálenostech se doporučuje přerušit pevnou vazbu mezi dopravním prostředkem a aplikátorem převozným vyrovnávacím mezizásobníkem (3 až 4 násobek zásobníku aplikačního stroje), který sníží prostoje vzájemným čekáním. U samojízdného stroje patří drtič příměsí v kejdě mezi standardní vybavení.
Rozsah využití a náklady strojů pro hnojení v zemědělském podniku
Roční využití patří mezi klíčové parametry určující ekonomickou efektivnost strojů. Pro ekonomické výpočty jsme určili průměrný rozsah zásahů při hnojení (tab. IV). Hodnota je stanovena pro statistické zastoupení plodin v řepařské a obilnářské výrobní oblasti při cílové intenzitě hnojení 180 kg č.ž. na 1 ha z.p. Stroje přitom musí splňovat požadavky:
vyplývající z plánu hnojení (daný osevním postupem, intenzitou hnojení, sortimentem hnojiv a z nich vyplývající dávkou),
dané požadovanou technikou hnojení (základní a předosevní hnojení, přihnojování),
kvalitativní (dodržení dávky, rovnoměrnosti rozptylu),
výkonnostní - dodržení agrotechnických lhůt na celé obhospodařované výměře (obr. 1).
Tato kritéria jsme dodržovali při výběru a ekonomickém hodnocení strojních souprav a to pro 3 kategorie velikosti podniku: malý - 100 až 500 ha o.p., střední - 500 až 1000 ha o.p. a velký - nad 1500 ha o.p.
Dále hodnocené strojní soupravy nejsou vybírány jen podle technických a exploatačních ukazatelů, ale i na základě výše nákladů při ročním využití, které lze dosáhnout v uvažované velikostní kategorii podniku. Pro pracovní postupy hnojení jsou v tab. IV uvedeny i předpokládané každoročně ošetřované aplikační plochy v členění podle techniky prováděné operace.
Pro jednoúčelové stroje volíme roční nasazení odpovídající skutečnému využití v příslušné lince a zemědělském podniku. Celkové roční provozní náklady stroje jdou na účet operace a zatěžují podle aplikační plochy nebo množství hnojiva příslušnou měrnou jednotku (ha, t).
U víceúčelových strojů (přívěsy, návěsy, nakládače) a u energetických prostředků (traktorů) počítáme pouze s podílem z jejich celkového ročního nasazení potřebným pro hnojení. Volíme proto hodinovou sazbu provozních nákladů, která odpovídá jejich možnému celkovému ročnímu nasazení. To se mění v závislosti na výměře zemědělského podniku (tab. V).
U pracovních postupů hnojení lze očekávat zvýšený důraz na kvalitu práce strojů. Tento trend je zohledňován i při výběru hodnocených strojních souprav. Pro kategorii podniků "malé" se uvažuje i s postupnými ("jednomužnými") pracovními postupy. Při této organizaci práce je výkonnost strojních souprav malá. Pro tyto případy a u větších podniků u operací s nízkým rozsahem prací (rozmetání hnoje a vápenatých hmot) lze očekávat zvýšené zastoupení služeb.
Předpokládané rozsahy prací, výkonnosti strojních souprav a jednotkové náklady uvedené ve výsledných tabulkách jsou určeny pro orientační relační výpočty a plánování výroby, mohou se od skutečných, dosažených v konkrétních podmínkách i významně lišit.
Metoda výpočtu nákladů na provoz zemědělských strojů
Metoda kalkulace provozních nákladů vychází z jejich rozdělení na dvě základní složky, a to na náklady: fixní v Kč za rok a variabilní v Kč za hodinu provozu.
Fixní náklady
Skládají se z nákladů na amortizaci, nákladů na zúročení, nákladů na skladování, pojištění, daň apod. Jsou v podstatě nezávislé na velikosti ročního nasazení strojů. Jsou závislé na zvolené době obnovy strojů.
Náklady na amortizaci vycházejí ze skutečné pořizovací ceny strojů (liší se podle způsobu pořízení) a zůstatkové ceny (tržní, podle trhu použitých strojů). Rozdíl mezi těmito cenami je rozpočítán jako průměrný úbytek hodnoty stroje za 1 rok používání. Doba odpisu je 6 roků, u strojů na ochranu rostlin a hnojení 4 roky.
Náklady na zúročení představují tzv. alternativní náklady (náklady ušlých příležitostí). Při výpočtu těchto nákladů se vychází z úvahy, že peněžní prostředky vynaložené na pořízení stroje by měly zajistit přínos odpovídající úrokům při uložení finančních prostředků v bance. Za základ pro výpočet zúročení se bere střední hodnota mezi pořizovací a zůstatkovou cenou stroje.
Náklady na pojištění, daň mohou být do výpočtu zadány jako procentní podíl z pořizovací ceny stroje nebo přímo sazbou na stroj v Kč za rok. V tabulkové příloze nejsou náklady na pojištění ani náklady na ostatní daně (kromě DPH) obsaženy.
Náklady na uskladnění stroje se stanovují podle plochy potřebné pro uskladnění stroje a ročních nákladů na jednotku skladovací plochy.
Celkové fixní náklady jsou prostým součtem nákladů na amortizaci, zúročení, pojištění, daň a uskladnění stroje.
Variabilní náklady
Zahrnují náklady na pohonné hmoty a mazadla, náklady na opravy a údržbu a ostatní náklady. Jejich roční výše závisí na počtu hodin nasazení stroje.
Náklady na pohonné hmoty a mazadla jsou rozdílné podle druhu práce, půdních podmínek, technických parametrů agregovaného stroje, jeho technického stavu, kvality obsluhy atd. Pro modelové výpočty provozních nákladů používáme průměrné roční hodnoty (pro rok 2000 17,80 + 10 %).
Náklady na opravy a údržby vycházejí z normativů měrných nákladů, stanovených individuálně pro jednotlivé typy strojů. Nejsou konstantní, ale rostou s ročním nasazením stroje.
Ostatní náklady představují náklady na spotřebu provozního. Jejich výše je dána normativem z datové základny.
Celkové provozní náklady
Jsou součtem fixních a variabilních nákladů na 1 hodinu provozu stroje. V tabulkách s vybranými soupravami strojů pro pracovní operace (v tab. VI až X) jsou jednotkové náklady (na 1 ha, u nakladačů na 1 t) na provoz vybraných strojů ve vlastnictví podnikatele a ve vlastním podniku a nezahrnují osobní náklady. Jsou stanoveny pro průměrné roční využití dosahované v uvedené velikostní kategorii podniku.
Výsledky prezentované v příspěvku byly získány při řešení výzkumných projektů EP 0960006515.
Ing. Pavel Kovaříček, Ing. Zdeněk Abrham, Csc., Josef Duda, Marcela Vlášková
Výzkumný ústav zemědělské techniky, Praha - Ruzyně
