PRACOVNÍ POSTUPY SKLIZNĚ PÍCNIN A JEJICH EKONOMIKA

Objemná krmiva jsou základní a nezastupitelnou částí krmných dávek přežvýkavců v letním i zimním období, přičemž jejich hlavními zdroji jsou pícniny ať již v čerstvém nebo konzervovaném stavu, jako siláž, senáž nebo seno popřípadě jako úsušky.
Každý způsob užití pícnin ke krmení má své přednosti i nedostatky. U čerstvé píce jsou předností nízké ztráty, příznivý dietetický účinek, zachovalý obsah vitaminů apod.

Problém nastává v jarním období, kdy dochází k přechodu ze zimní krmné dávky, založené na siláži nebo senáži, na krmení čerstvou pící. Tento přechod je obvykle provázen snížením produkce mléka nebo přírůstků. S podobnými potížemi je provázena i změna krmné dávky na podzim. Proto se stále zřetelněji projevuje snaha o zjednodušený systém krmení, ve kterém se v průběhu roku střídají krmné dávky co nejméně. To umožňují stabilizované krmné dávky z konzervovaných pícnin. Vedle sena jsou hlavní součástí těchto krmných dávek kukuřičná siláž a senáž z pícnin na orné půdě a z trvalých travních porostů.

Pěstební plocha pícnin a výnosy

Snižování spotřeby mléka, mléčných výrobků z domácí produkce a masa a omezené možnosti vývozu těchto produktů se projevily v posledním desetiletí snížením stavu skotu a ovcí. Tato skutečnost ovlivnila rozsah pěstebních ploch pícnin. Jestliže se pícniny v roce 1990 podílely 41,3 % na výměře zemědělské půdy, klesl tento podíl v roce 2000 na 38,7 % i přesto, že se zvýšila plocha extenzivně obhospodařovaných luk a pastvin. Změny ve výměře ploch pícnin v ČR a jejich výnosů za posledních deset let uvádí tabulka 1.

Z této tabulky je zřejmé, že kromě intenzivně pěstované kukuřice k silážování, poklesly u všech ostatních pícnin výnosy.
V roce 2000 se sklidilo asi 3,7 mil tun zavadlých pícnin k senážování, 7,4 mil tun silážní kukuřice, 1,2 mil tun sena a 5,9 mil. tun čerstvých pícnin se zkrmilo. Celkem se sklidilo v různém stavu 18,2 mil. tun pícnin.
V příštím období se poněkud zvýší množství pícnin využitých pro výrobu senáže a sena na úkor přímo zkrmovaných pícnin. Lze odhadnout, že asi 12,3 mil. tun pícnin za rok bude sklizeno na siláž a senáž (včetně kukuřice), že se sklidí ročně 1,5 mil tun sena a že 4,4 mil. tun pícnin bude zkrmeno v čerstvém stavu. Celkové množství sklízených pícnin zůstane pravděpodobně zachováno.

Sklizeň a doprava

Sklizeň, doprava a skladování pícnin se vyznačují, vzhledem k jejich fyzikálně-mechanickým, biologickým a chemickým vlastnostem vysokými měrnými náklady, spotřebou energie a živé práce.
Velké množství sklízených pícnin způsobuje, že zvolené pracovní postupy výroby a užití pícnin významně ovlivňují hospodářské výsledky zemědělského podniku, především v oblasti živočišné výroby.
Zejména sklizeň a skladování pícnin vyžadují velkou pozornost na dodržování správných technologických postupů, které zaručují dobrou kvalitu krmiva a minimalizují kvantitativní ztráty. Je třeba si uvědomit, že dobré hospodářské výsledky chovu skotu jsou podmíněny nejen dostatečným množstvím objemných krmiv , ale i kvalitou a že špatnou jakost nelze eliminovat zvýšením dávek.
Mezi hlavní faktory, na které je třeba při sklizni pícnin brát zřetel jsou doba sklizně (tab. 2), úprava a ošetřování pokosu, sušina (tab. 3) a délka sklízeného materiálu (tab. 4).

Stroje pro sklizeň pícnin

Vývoj a výroba strojů určených pro sklizeň, ošetření a úpravu pokosu pícnin, jejich dopravu a uskladnění umožňuje uživateli v současné době zvolit z velkého množství možností takovou, která je pro jeho podmínky nejvhodnější, zejména z ekonomického hlediska. Jde o výběr technologie, pracovního postupu, druhu a typu použitých strojů.

Žací stroje rotační

V současné době se téměř výhradně pro sečení pícnin používají rotační žací stroje bubnové nebo kotoučové, často vybavované kondicionéry, které urychlují prosychání řádků.
Provozní hektarová výkonnost rotačních žacích strojů se záběrem 1,6 až 3,3 m je 1,1 až 2,9 ha/h.
Kombinací čelně a vzadu nesených žacích strojů se dosahuje nejčastěji záběru 3,5 až 5,8 m a provozní výkonnost 2,1 až 5,0 ha/h.
Velké záběry (3,4 až 7 m) mají žací stroje vybavené vlastním podvozkem. Jejich provozní výkonnost je 2,5 až 6,2 ha/h.
Měrný příkon na vývodovém hřídeli, tj. příkon potřebný k pohonu pracovních ústrojí žacího stroje vztažený na metr konstrukčního záběru, je u rotačních žacích strojů 16 až 19 kW/m záběru. Pokud jsou žací stroje vybaveny doplňkovým zařízením (kondicionérem), zvýší se měrný příkon na 20 až 25 kW/m.
Cena tuzemských rotačních nesených žacích strojů v přepočtu na metr záběru se pohybuje podle provedení mezi 34 až 40 tis. Kč/m s mačkačem mezi 47 až 55 tis. Kč/m. Zahraniční žací stroje jsou obvykle až o 125 % dražší. Oproti neseným žacích strojům bývá cena závěsných žacích strojů vybavených podvozkem dvojnásobná.
Jednotkové přímé náklady na hodinu provozního nasazení žacích strojů se pohybují u nesených typů při 300 hodinách provozního nasazení mezi 75 až 145 Kč/h, u žacích strojů s kondicionéry mezi 140 až 200 Kč/h a u závěsných provedení mezi 250 až 360 Kč/h.

Obraceče a shrnovače

Nejčastějšími typy jsou rotační obraceče a shrnovače. Jde o stroje s nuceným pohybem pracovních orgánů odvozeným od vývodového hřídele traktoru. Jsou konstruovány jako nesené nebo závěsné a některé po přestavění mohou vykonávat obě operace – obracení i shrnování.
Provozní hektarová výkonnost u obracečů se pohybuje od 3,4 do 7,6 ha/h při pracovním záběru 5,7 až 7,7 m a u shrnovačů od 3,8 do 6,8 ha/h při pracovním záběru 3,4 až 7,6 m.
Měrný příkon na vývodovém hřídeli vztažený na metr konstrukčního záběru je u obracečů 1,1 až 1,8 kW/m a u shrnovačů 1,8 až 2,8 kW/m.
Celkové náklady na 1ha představují u obracení 160 Kč a při shrnování 230 Kč.

Sklízecí řezačky

Samojízdné sklízecí řezačky jsou vybavovány žacím ústrojím o konstrukčním záběru 3,5 až 6 m, sběracím ústrojím o konstrukčním záběru 1,8 až 4,5 m a adaptéry na sklizeň silážní kukuřice pro 4 až 8 řádků.
Výkonné motory (až 380 kW) samojízdných sklízecích řezaček umožňují dosahovat vysokých pracovních rychlostí 8 až 12 km/h a provozních hektarových výkonností, a to 2 až 2,5 ha/h u tenkostébelných pícnin a 1,5 až 2,0 ha/h u silážní kukuřice.
Řezačka vybavená sběracím zařízením, tedy sběrací řezačka v samojízdném provedení, dosahuje při sběru zavadlých pícnin pracovní rychlosti 10 až 14 km/h a provozní hodinové výkonnosti 2,5 až 3,0 ha/h.
Traktorové sběrací řezačky mají obvykle pracovní rychlost při sklizni zavadlých pícnin 8 až 10 km/h a provozní hodinovou výkonnost 1,0 až 1,5 ha/h.
Samojízdné řezačky dosahují při vhodné organizaci práce vysokých ročních výkonností až 1200 ha/rok a jsou tedy vhodné pro větší zemědělské podniky, popř. podniky služeb.
Traktorové řezačky s roční výkonností 300 až 600 ha/rok se uplatní u menších zemědělských podniků a v živočišné výrobě při přímém krmení čerstvou pící.
Jednotkové náklady na hodinu provozního nasazení samojízdných řezaček při 600 hodinách nasazení za rok se pohybují mezi 2200 až 2800 Kč/h, a to v závislosti na výkonu motoru a vybavení řezačky, u traktorových řezaček při 300 hodinách nasazení mezi 350 až 500 Kč/h.

Sběrací lisy

Tradiční pracovní postupy používané při sklizni suchých objemných hmot, založené na použití lisů na malé hranolové balíky, jsou postupně nahrazovány pracovními postupy využívajícími lisy na velkoobjemové balíky hranolového a válcového tvaru. Lisy na velkoobjemové balíky výrazně pronikají i do sklizně zavadlých pícnin.

Lisy na klasické (tradiční) hranolové balíky
Lisy na malé hranolové balíky se uplatňují při sklizni slámy a sena. Rozměry lisovacího kanálu 0,35 x 0,45 m a nastavitelná délka balíků obvykle 0,8 až 1,1 m umožňují vytvářet balíky o objemu 0,125 až 0,175 m3 a hmotnosti obvykle 10 až 15 kg u slámy a 13 až 25 kg u lučního sena. Objemová hmotnost slisované slámy je 60 až 100 kg/m3, sena 80 až 150 kg/m3. Potřebný výkon motoru traktoru 40 až 60 kW.

Lisy na velkoobjemové válcové balíky
Lisy na velkoobjemové válcové balíky se dělí podle konstrukce lisovací komory na lisy s variabilní komorou (vhodné pro suché objemové hmoty) a na lisy s konstantní komorou (vhodné pro zavadlé pícniny). Převažují lisy na válcové balíky o průměru 0,8 až 1,8 m a délce 1,2 m. Stále více lisů používá vázání do sítí, které nahrazuje vázání provázkem. Některé lisy jsou vybaveny řezacím ústrojím.
Lisy na válcové balíky vyžadují traktory o výkonu motoru 25 až 62 kW podle konstrukce a výkonnosti lisu. Požadovaný příkon na vývodovém hřídeli je při chodu naprázdno 2 až 5 kW, při lisování 26 až 31,7 kW a při lisování s řezáním 32 až 38,5 kW.
Pracovní rychlost se pohybuje mezi 7 až 15 km/h, což odpovídá výkonnosti 17 až 22 t/h u zavadlých pícnin, 12 až 17 t/h u sena a 10 až 15 t/h u slámy.
Hmotnost válcových balíků ovlivňují vedle velikosti balíků a vlhkosti materiálu i konstrukce lisovací komory a její seřízení. Průměrná hmotnost balíků ze zavadlých pícnin je 460 kg při sušině 50 % a objemové hmotnosti 300 kg/m3, u balíků sena 260 kg při sušině 87 % a objemové hmotnosti 135 kg/m3.

Lisy na velkoobjemové hranolové balíky
Podle způsobu lisování jsou lisy na velkoobjemové hranolové balíky protlačovací a komorové. Šířka lisovacího protlačovacího kanálu se pohybuje mezi 0,8 až 1,2 m, výška je 0,4 až 1,25 m a délku je možno volit obvykle mezi 0,7 až 3 m.U komorových lisů je velikost lisovací komory konstantní.
Řada lisů na velkoobjemové hranolové balíky používá řezací ústrojí. Lisy na velkoobjemové hranolové balíky jsou energeticky náročnější než lisy na válcové balíky. Požadovaný jmenovitý výkon traktoru je 60 až 100 kW. Na vývodovém hřídeli traktoru dosahuje příkon při lisování bez řezání 19 až 43 kW.
Pracovní rychlost lisů na hranolové balíky je vyšší než u lisů na válcové balíky. Dosahují také vyšší výkonnosti a to v průměru 37 t/h u zavadlých pícnin, 28 t/h u sena a 25 t/h u slámy.
I průměrné hmotnosti hranolových balíků jsou vyšší a to u zavadlých pícnin 525 kg při sušině 52 % a objemové hmotnosti 450 kg/m3 , u sena 295 kg při sušině 86 % a objemové hmotnosti 225 kg/m3 a u slámy 230 kg při sušině 87 % a objemové hmotnosti 170 kg/m3.

Sběrací návěsy

Sběrací návěsy doznaly širokého uplatnění při sklizni a dopravě objemných materiálů. K jejich rychlému rozšíření přispěly nižší provozní náklady oproti řezačkové sklizni i šetrnější zacházení s materiálem při nakládání a to zejména při sklizni sena.
V široké nabídce sběracích návěsů lze nalézt sběrací návěsy určené především ke sklizni suchých objemných hmot vybavené rotačním plnícím ústrojím a řezacím ústrojím se 7 až 15 noži, tzv. senážní sběrací návěsy vyráběné s bubnovým plnícím ústrojím a řezacím ústrojím o velkém počtu nožů (33 až 40) určené ke sklizni zavadlých pícnin a krmné sběrací návěsy používané pro sklizeň, dopravu a dávkování čerstvých pícnin popř. i k dopravě a dávkování konzervovaných objemných krmiv.
Pro sběrací návěsy o celkové hmotnosti 6000 až 8000 kg jsou vhodným energetickým prostředkem traktory o výkonu motoru 35 až 65 kW, přičemž výkon motoru, blížící se horní hranici platí pro senážní sběrací návěsy. To platí i pro sběrací návěsy s celkovou hmotností nad 8000 do 10 000 kg, pro které se doporučují traktory o výkonu motoru 45 až 80 kW a pro návěsy s užitečnou hmotností nad 10 000 kg, u kterých se uplatní traktory s motorem 55 až 100 kW.
Pracovní rychlosti sběracích návěsů při nakládání se pohybují mezi 5 až 12 km/h v závislosti na hmotnosti řádku. Pro dosažení vysoké výkonnosti je třeba zajistit vhodnou měrnou hmotnost řádku a to u suchých hmot nad 2 kg/m, u zavadlých pícnin nad 4,5 kg/m a u čerstvých pícnin nad 6 kg/m. Nejvyšší přepravní rychlosti sběracích návěsů jsou dány konstrukcí podvozku. U nových sběracích návěsů dosahují obvykle 40 km/h, výjimečně až 80 km/h.
U sběracích návěsů lze při nakládání očekávat výkonnosti pohybující se kolem 50 t/h u čerstvých pícnin, 40 t/h u zavadlých pícnin a 17 t/h u suchých objemných hmot.
Přepravní výkonnost sběracích návěsů určuje vedle dosahovaných přepravních rychlostí zejména užitečná hmotnost návěsu, velikost ložného prostoru a objemová hmotnost materiálu v ložném prostoru. Ta bývá 120 až 230 kg/m3 u čerstvých pícnin, 60 až 140 kg/m3 u zavadlých pícnin, 50 až 90 kg/m3 u sena a 40 až 70 kg/m3 u slámy.
Při vykládání dosahují sběrací návěsy výkonnosti od 100 do 300 t/h podle druhu materiálu a způsobu jeho uskladnění.
Průměrné hodnoty jednotkových přímých nákladů na hodinu provozního nasazení senážních sběracích návěsů v závislosti na jejich užitečné hmotnosti a při 600 hodinách nasazení za rok se pohybují v rozmezí 300 až 487 Kč.

Prostředky pro dopravu pícnin při sklizni

Rozhodujícím dopravním prostředkem pro dopravu objemných hmot zůstává traktorová dopravní souprava, tvořená kolovým traktorem a sklápěcím přívěsem nebo návěsem s nástavky bočnic, popřípadě velkoprostorovou nástavbou nebo speciálními přípojnými vozidly, jako je přívěs (návěs) pro dopravu, dávkování a zakládání objemných krmiv, návěs se sběracím a plnícím ústrojím apod. Ložný objem nástavby by měl být u běžně používaných přívěsů alespoň 12,5 m3 pro dopravu zeleného krmení a 16 m3 pro dopravu při silážování a senážování.
Přívěsy pro zakládání objemných krmiv jsou vhodné především tam, kde se počítá s jejich zapojením za sklízecí řezačku.
Návěsy se používají tehdy, kdy se může uplatnit jejich lepší manévrovatelnost a kde je není třeba během pracovního (dopravního) cyklu přepojovat nebo kdy jezdí paralelně vedle sklízeče.
Pro přepravu válcových a hranolových balíků jsou využívány přepravníky balíků lisovaných stébelnin nazývané též nízkoplošinové návěsy. U nízkoplošinových návěsů s hydraulickou rukou o užitečné hmotnosti 5 t se doporučuje jako energetický zdroj traktor o výkonu 60 kW. Hydraulická ruka umožňuje ukládání balíků až do výšky 6,5 m.
Přepravníky vybavené naskladňovacím zařízením pro válcové a hranolové balíky mají užitečnou hmotnost 4330 až 7720 kg a používají se v soupravě s traktory o výkonu motoru 60 až 100 kW.

Ekonomické hodnocení vybraných pracovních postupů

Do ekonomického hodnocení byly zařazeny základní pracovní postupy sklizně pícnin. Cílem hodnocení bylo stanovit pro zvolené postupy jednotkové přímé náklady, a to náklady na tunu založeného krmiva při přímém krmení čerstvými pícninami nebo na tunu uskladněné pícniny a určit, při kterých přepravních vzdálenostech jsou jednotlivé postupy z hlediska jednotkových přímých nákladů nejvhodnější.
Hodnocení se zaměřilo na techniku běžně používanou v českých zemědělských podnicích a obvyklé způsoby organizace a řízení práce. Změna podmínek, ve kterých se operace sklizně pícnin uskutečňují (dobré, horší) umožnila stanovit rozsah jednotkových přímých nákladů, který lze v praxi očekávat. Dobré pracovní podmínky předpokládají vyšší výnos sklízené pícniny, rovinatý, málo zalesněný terén, větší velikost a pravidelnost sklízených pozemků a hustší síť komunikací.
Ekonomické hodnocení vychází ze zobecněných technických, exploatačních, energetických a ekonomických údajů používaných pro stanovení jednotkových nákladů, které se mohou od údajů vázaných na konkrétní stroj nebo výrobní a přírodní podmínky určitého zemědělského podniku i výrazně lišit.

Sklizeň pícnin k přímému krmení

Pro dopravu čerstvých pícnin ke krmení v průjezdných stájích popř. venkovních krmištích jsou vhodné především krmné návěsy popř. přívěsy a sběrací krmné návěsy. Tyto dopravní prostředky mohou být využity i u neprůjezdných stájí k dávkování pícnin na žlabové nebo nadžlabové dopravníky.
Sklápěcí dopravní prostředky s velkoobjemovou nástavbou se uplatní při dopravě čerstvých pícnin do přípraven.
Z hlediska jednotkových přímých nákladů vynaložených na hlavní pracovní postupy sklizně a dopravy čerstvých pícnin k přímému krmení, uvedené v tabulce 5, je účelné na kratší přepravní vzdálenosti používat krmných sběracích návěsů. Pro nižší koncentrace skotu postačuje k sečení traktorová sklízecí řezačka, pro vysoké koncentrace skotu nad 400 kusů je třeba použít výkonnější samojízdné sklízecí řezačky, a to zejména tam, kde se využívají i pro sklizeň zavadlých pícnin.

Jednotkové měrné náklady na sklizeň, přepravu a dávkování čerstvých pícnin se pohybují v oblastech uvedených v grafu 1.
Při dopravě kukuřice k silážování, kdy se ke sklizni používají sklízecí řezačky o vysoké výkonnosti, jsou vhodnými dopravními prostředky traktorové dopravní soupravy vybavené objemovými nástavbami (obvykle 15 až 25 m3) o vyšší užitečné hmotnosti (nad 10 tun). Při vyšších přepravních vzdálenostech se projeví přednost traktorových dopravních souprav o vyšší konstrukční rychlosti a nákladních automobilů, a to jak z hlediska dosahovaných výkonností, tak nákladů vynaložených na sklizeň a dopravu jedné tuny silážní kukuřice.

Sklizeň zavadlých pícnin k senážování

Způsobů řešení sklizně, dopravy a uskladnění zavadlých pícnin je takové množství, že lze velice obtížně stanovit obecně platná doporučení. Pouze orientačně lze určit, který ze způsobů je vhodnější z hlediska jednotkových přímých nákladů vynaložených na sklizeň a dopravu tuny materiálu vzhledem k vzdálenosti, na kterou se přepravuje. Ke konečnému rozhodnutí je nutné brát zřetel i na náklady spojené s vlastním skladováním.
V grafu 2 jsou znázorněny výsledky porovnání pracovních postupů uvedených v z tabulce 6 a to z hlediska přímých nákladů vynaložených na sklizeň, dopravu a skladování zavadlých pícnin k senážování.

Pro hrubou orientaci lze grafů 2 a 3 vyčíst, že na kratší přepravní vzdálenosti jsou nejvhodnější strojové linky založené na použití senážních sběracích návěsů a samojízdných sklízecích řezaček. Nad přepravní vzdálenost 4 až 5 km je lépe z hlediska přímých nákladů zavadlé pícniny lisovat.

Sklizeň sena a silně zavadlých pícnin k dosoušení

Výroba kvalitního sena v porovnání s výrobou ostatních krmiv z pícnin patří k těm nejobtížnějším. Vyznačuje se větší závislostí na počasí a vyžaduje zvýšenou pozornost při sklizni. Nebezpečí vysokých ztrát odrolem při sklizni sena o vysoké sušině nebo naopak možnost znehodnocení pícnin sklízených s vyšší vlhkostí při následném skladování vedou k požadavku sklidit seno nebo silně zavadlé pícniny k dosoušení v krátkém časovém intervalu, který je pro sklizeň optimální.
Proto je výroba dobrého sena do značné míry závislá na výkonnosti a kvalitě práce strojových linek používaných při sklizni a na vhodnosti skladovacích prostorů.
Snaha o zamezení ztrát odrolem i ostatních sklizňových ztrát vedla k vyloučení používání sběracích řezaček při sklizni sena. Sklizeň sena se tak stala doménou sběracích návěsů a lisů.
Sběrací návěsy si udržují svůj význam při sklizni sena zejména tam, kde mají zemědělské podniky vybudovány halové seníky s mostovými jeřáby, nebo využívají pro skladování sena podstřešní prostory vybavené vhodným manipulačním zařízením.
Sběrací návěsy používané výhradně pro sklizeň sena a slámy mohou mít jednodušší konstrukční řešení plnicího a řezacího ústrojí, protože na rozdíl od tzv. senážních sběracích návěsů se na nich nepožaduje, aby materiál byl krátce pořezán. Pro uskladnění v halových senících plně postačuje průměrná délka řezanky 150 až 200 mm při dosoušení, nebo 200 až 300 mm při uskladnění sena s požadovanou skladovací sušinou.
Z lisů nabývají stále více na významu pro sklizeň sena lisy na velkoobjemové balíky, ať již válcové, nebo hranolové.
O vhodnosti jednotlivých způsobů sklizně sena vypovídá graf 4, na kterém je uvedena závislost jednotkových přímých nákladů na sklizeň a dopravu sena na přepravní vzdálenosti pracovními postupy uvedenými v tabulce 7.

Závěr

Sklizeň a skladování pícnin patří mezi nejnákladnější oblasti zemědělské výroby a zároveň činnosti, které vyžadují přesné dodržování technologických postupů, má-li mít výsledný produkt, objemné krmivo, požadovanou kvalitu.
Široký sortiment a nabídka technických prostředků používaných při sklizni pícnin umožňuje zvolit pro konkrétní přírodní, výrobní a ekonomické podmínky zemědělského podniku nejvhodnější pracovní postup, který umožní minimalizovat náklady na výrobu objemných krmiv. Předpokládá to ovšem věnovat patřičnou pozornost analýze možných variant řešení jak jednotlivých pracovních, dopravních a manipulačních operací, tak především pracovního postupu jako celku s přihlédnutím ke všem faktorům, které mohou konečné řešení ovlivnit. Jde o to nalézt takovou variantu řešení, která je optimální pro dosažení konečného efektu, výrobu kvalitních objemných krmiv s nízkými náklady.

Ing. Věra Holubová, CSc., Výzkumný ústav zemědělské techniky

Článek lektoroval ing. Antonín Mašek, Česká zemědělská univerzita v Praze, technická fakulta, Katedra zemědělských strojů