V Hornorakouském Welsu se začátkem března uskutečnil tradiční veletrh Energiesparmesse. Jeho hlavní náplní byly technologie a řešení, umožňující dosáhnout úspor všech druhů energií a využít i netradičních, alternativních a obnovitelných zdrojů energie.
Již při cestě do Welsu zaujaly na rakouském území, zejména v oblasti mezi hraničním přechodem v Dolním Dvořišti a Lincem, desítky instalací solárních systémů - ať už pro ohřev teplé vody, nebo pro přímou produkci elektřiny - integrovaných většinou přímo do střech venkovských obydlí a usedlostí.
O veletrh, jehož cílem jsou úspory, projevily však (už tradičně, po několika absolvovaných ročnících mohu porovnávat) zájem tisíce návštěvníků, mezi nimiž nechyběli typičtí rakouští sedláci ve svých krojích.
Co veletrh v několika pavilonech a na volných plochách nabízel právě jim? A čím mohl být současně inspirativní i pro naše zemědělce?
Topení biomasou = spalování granulí z pilin...
Topení obnovitelnou a ekologicky čistou surovinou má v Rakousku především podobu spalování granulí (pelet) vyrobených z pilin. Vše je propracováno do uceleného systému svozu pilin, jejich zpracování na granule i dodávek tohoto paliva na místo potřeby. Kdo má několikakubíkový zásobník, který vystačí na celou zimu, může si nechat granule dovézt speciálním přepravníkem (stejným, jakým jsou dodávány krmné směsi) a který je pneumaticky naskladní přímo do zásobníku.
Uživatelský komfort tohoto systému je stoprocentní, zcela porovnatelný s topením plynem. Provoz kotlů je plně automatický. Granule jsou k hořáku dodávány malým šnekem, výkon hořáku je samočinně regulován množstvím dodávaného vzduchu i paliva podle předem nastavených parametrů - požadované teploty vody v bojleru nebo teploty v obytném prostoru. Topné granule na veletrhu nabízeli tři velcí výrobci, výrobců kotlů nejrůznějších výkonů byly desítky. Neztratil se mezi nimi ani výrobce z Česka, firma Atmos, která má právě a především pro rakouský trh v programu právě i verze svých kotlů, vybavených hořákem na granule z pilin. Tohoto hořáku by bylo jistě také bylo možné využít i pro topení obilím.
Uživatelský komfort tohoto systému je vykoupen sníženou energetickou efektivností celého postupu. Doprava pilin ke granulaci, proces granulování i doprava pelet k zákazníkům spotřebovává nemalé procento energie, která je v celém cyklu ve hře. Odhady se pohybují v rozmezí 10 - 20 %, jimiž je celý cyklus energeticky "sebepožírací". To vše sice zákazník zaplatí ve vyšší ceně granulí v porovnání např. s topením dřevní štěpkou, celkový úsporný efekt z hlediska bilance vkladů a zisku energie to však snižuje.
V Rakousku však jsou v provozu i desítky obecních nebo městských výtopen, spalujících především dřevní štěpku, drcený komunální dřevěný odpad, někdy i s přimícháváním sena nebo slámy. Podílníky na jejich stavbě, provozu i zásobování biopalivy jsou i místní zemědělci. Taková zařízení však přesahovala rámec veletrhu, určeného především spotřebitelům s požadavky na menší individuální zařízení.
O popularizaci programů i o všestrannou informovanost veřejnosti i podnikatelů i o propagaci využívání biomasy k energetickým účelům se v Rakousku stará Osterreichischer Biomasse - Verband. I tato instituce, obdoba našeho CZ Biomu, měla na veletrhu svůj nemalý a propagačními materiály dobře zásobený informační stánek.
Teplo i elektřina z řepkového oleje
Několik výrobců nabízelo i další, a možná právě pro zemědělce velmi perspektivní technologii: spalování surového řepkového (nebo slunečnicového) oleje. Nabízeli například možnost kogenerační výroby elektřiny a tepla pomocí řady agregátů, složených ze vznětového motoru a generátoru. Teplo z takového agregátu není marnotratně "likvidováno" v běžném chladiči a pouštěno bez užitku do okolí, ale je odváděno do izolovaného zásobníku - bojleru - k ohřevu užitkové vody nebo k topení. Surový olej z řepky nebo slunečnice by navíc bylo možné získat přímo na farmě pomocí malých faremních lisoven. Ty však na veletrhu vidět nebyly, možná, že by to byl zajímavý námět pro naše výrobce těchto lisů? A také téma pro studii ekonomiky takového využití a zhodnocení řepky z vlastní farmářské produkce.
Jedna ze zúčastněných vystavovatelů - rakouská firma OKO TEC nabízí ucelenou výkonovou řadu kogeneračních zařízení s výkony do 40 kW. Nejmenší z nich s výkonem 4 kW a rozměry 60 x 60 x 80 cm spotřebuje ke svému provozu 0,5 až 0,7 litru surového řepkového oleje za hodinu.
Kdo potřebuje jen teplo, mohl si na veletrhu také vybrat mezi několika typy hořáků na řepkový olej, aplikovatelných do běžných kotlů pro vytápění menších objektů (rodinných domků, menších podnikatelských provozů atd.).
Slunce topí i svítí
Rozvoj instalací solárních systémů - ať už teplovodních, nebo fotovoltaických - je v Rakousku patrný na první pohled - což dokázala již v úvodu zmíněná cesta do Welsu. Na veletrhu bylo opět z čeho vybírat, ať už v oboru slunečního ohřevu vody v kolektorech, napojených na teplovodní systémy, nebo v oboru fotovoltaiky - přímé přeměny slunečních paprsků v elektrickou energii.
Fotovoltaická zařízení jsou přitom nabízena nejen jako samostatné panely fotočlánků, ale začínají převažovat uživatelsky plnohodnotná řešení. Několik příkladů to dokumentuje:
Panel s fotočlánky je stříškou skříně s akumulátorem, měničem a regulačními obvody tak, aby toto zařízení mohlo posloužit jako mobilní zdroj elektrické energie nejen pro osvětlení, ale i pro pohon běžného ručního elektrického nářadí, když je například nutné něco opravovat mimo dosah sítě. Další nabízené kombinace s malým čerpadlem mohou sloužit pro závlahy nebo napájení dobytka na pastvinách. Výhodou těchto "setů" je, že jsou optimálně sestaveny a regulovány pro daný účel.
Renesance vodních kol?
V minulosti pracovaly i na našich řekách, říčkách a potocích stovky vodních mlýnů. S érou elektřiny postupně zanikaly, jejich náhony se zanesly a vodní kola zchátrala. Že si zdánlivě dobou překonaný způsob využití energie vodních toků zaslouží pozornost i ve třetím tisíciletí, dokázalo návštěvníkům nad jiné názorně otáčející se vodní kolo, opravdu hnané vodou z náhonu. Rozměry i konstrukcí se podobalo klasickým vodním kolům známým většinou už jen z dobových vyobrazení nebo z ilustrací pohádek o vodnících. Třetí tisíciletí se ale na kole podepsalo použitím moderních materiálů, především nerezu a hliníku, i když "paprsky" tohoto kola byly klasicky dřevěné.
Přímo na ose tohoto kola byl ve Welsu instalován malý generátor, kolo se rozvážně otáčelo, jeho kapsy 160krát za minutu vyprázdnily svůj obsah vody a připojený wattmetr ukazoval, že kolo nepřetržitě dodává svých 1,1 kW elektrické energie, což je příkon pro slušně dimenzovaný domácí bojler na teplou vodu.
Program "renesance vodních kol" se stal náplní německé firmy Bega Wasserkraftanlagen GmbH z Bochumu. Na mapě Německa má firma na svých prezentačních stránkách zakresleny již dvě desítky míst, kde byla její kola, ušitá na míru konkrétnímu objektu a také spádu a průtoku vodního zdroje energie, instalována. Průměr kol se pohybuje v rozmezí tří až pěti metrů, výkon těchto zařízení pak dosahuje při spádu až 5 metrů - v závislosti na vydatnosti toku a jemu přizpůsobené šířce vodního kola - až 6 kW. Vodní kola jsou přitom podle informace jejich výrobce efektivní pro spády v rozmezí 0,5 - 7 metrů a pro průtok do 1,1 m3 vody za vteřinu.
Napadá mne: na kolika místech by se i u nás daly ještě staré náhony, a možná i objekty bývalých vodních mlýnů, případně jiné lokality s vhodnám spádem, podobně využít? A jistě by se našel i výrobce, schopný projektovat, dodávat a instalovat podobná modernizovaná vodní kola.
Úsporám energie pomůže i konopí
Energii je nejen třeba umět ekologicky co nejšetrněji, pokud možno z obnovitelných zdrojů a také ekonomicky získat, ale také s ní šetrně zacházet. V oblasti výstavby to je především problém energeticky úsporných staveb. Symbolem veletrhu je ostatně domeček, který má kolem sebe omotanou šálu, coby symbol důkladné izolace.
Právě v Rakousku mají o zakázky bohatě postaráno malé firmy, specializující se na modernizace tradičních venkovských obydlí a usedlostí, při nichž dochází k instalaci kompletních nových energetických systémů, ať už energii spotřebovávajících (topení, osvětlení), tak i produkujících (především instalace solárních panelů do konstrukce střechy, případně i fasády).
Součástí rekonstrukcí je i "energetický audit" objektu, který pomocí termokamery odhalí místa, odkud uniká teplo. Následuje utěsnění a izolace takových míst a ploch, při které je používáno i rohoží nebo desek THERMO HANF, lisovaných z konopného pazdeří.
Zemědělství by tak mohlo najít (a v Rakousku i v sousedním Německu také stále více nachází) další obor - pěstování konopí pro technické účely. Takovou produkci lze uplatnit i v rámci evropských (nebo i národních) programů půdy v klidu nebo nepotravinářské produkce. Ostatně - o konopí se v této souvislosti již několik let mluví i u nás, problémem však je u nás dosavadní absence zpracovatelských linek na tuto tradiční a znovuobjevenou plodinu...
Venkovský prostor nabízí řadu možností pro nový obor - "agroenergetiku". Návštěva veletrhu ve Welsu byla inspirativní, škoda ale, že se tam - ač je Wels od hranic Česka vzdálen necelé dvě hodiny jízdy - moc našinců nevypravilo. Tak snad za rok...?
Ing. Břetislav Koč
Text k foto:
(1)
Stánek rakouské společnosti pro biomasu Osterreichischer Biomasse - Werband.
(2 - digi)
Topné granule z pilin nabízelina veletrhu tři velcí výrobci.
(3)
Český reprezentant na veletrhu ve Welsu - kotel Atmos s hořákem a podávacím zařízením přizpůsobeným spalování topných granulí.
(4)
"Vypreparovaný" hořák kotle Atmos při demonstračním provozu.
(5)
Malé kogenerační zařízení s výkonem 4 kW. Slunečnice symbolizují palivo, jímž může být i surový slunečnicový olej.
(6)
Také o fotovoltaická zařízení byl na veletrhu ve Welsu zájem.
(7)
Modernizované vodní kolo s průměrem 3,5 metru dodávalo při nevelkém průtoku kolem 1,5 m3.
(8)
Snímek pořízený termokamerou prozradí, kudy z objektů uniká teplo a kde je třeba stavbu lépe izolovat.
(9 - repro)
Z konopí jsou vyráběny izolační desky. Surovinu lze vypěstovat v rámci podporované "nepotravinářské produkce".
Foto Břetislav Koč
