Sklizeň obilí v roce 1996 prováděná za velice nepříznivého počasí ukázala, jak výhodné bylo využívání aktivního větrání. Tato technologie byla v minulých letech při poměrně příznivém počasí často opomíjena. To pak mělo za následek značný výskyt obilních škůdců, i když obilí bylo sklizeno ve velmi nízké vlhkosti, ale nebylo vychlazeno.
Pro zabránění značných škod na jakosti skladovaných zásob chceme znovu připomenout účel a výhody aktivního větrání.
Proč větrat?
Hlavním účelem je co nejdříve snížit teplotu skladovaného obilí, která pro dané období zaručuje jeho bezpečné skladování. V době sklizně se v halových skladech jedná o průměrnou teplotu okolo 20°C a v silových skladech do 23 oC. Během dalšího období by mělo dojít k postupnému snižování teplot zrna, které by koncem roku měly být po 10 - 12 oC.
Druhým účelem je snížení vlhkosti skladovaného zrna na odbytovou hranici. Toto snížení může činit podle počáteční vlhkosti, intenzity a doby větrání až několik procent. Touto cestou je možné plně nahradit horkovzdušné sušení vlhkých zásob do 18 - 20 % i když dobré výsledky byly ověřeny i u vyšších vlhkostí.
Další výhodou aktivně větraných zásob je omezení až vyloučení skladištních škůdců, hlavně brouků. Snížením teploty a relativní vlhkosti v mezizrnovém prostoru je prakticky omezen až zastaven jejich vývoj, takže v takto ošetřovaných zásobách nejsou vůbec zjišťováni. V některých případech můžeme aktivní větrání posuzovat jako preventivní ošetření skladů proti skladištním škůdcům. Pouze u roztočů na úspěšný boj by bylo zapotřebí snížit teplotu zrna pod 5 oC, což z ekonomických důvodů není únosné. Přesto ale máme ověřeno, že aktivním větráním došlo k podstatnému omezení jejich výskytu.
Další důvody
Aktivní větrání má velice záporný vliv na činnosti rozvoj mikroorganismů, hlavně se to týká plísní, bakterií a kvasinek. Potlačením rozvoje plísní, z nichž některé druhy produkují nebezpečné aflatoxiny, je způsobeno hlavně nízkou teplotou a relativní vlhkostí vzduchu v mezizrnovém prostoru, které můžeme právě dosáhnout aktivním větráním.
Značným přínosem aktivního větrání je zachování plné klíčivosti zrna, zvláště u osiv a sladovnických ječmenů, která se běžně pohybuje mezi 97 - 99 % nejen v halových skladech, ale i
v silech. Velkou výhodou u sladovnických ječmenů je možnost, ba i vhodnost sklizně při vlhkosti
17 %, kdy mechanické poškození je minimální. Odsušení na odbytovou vlhkost je ze všech zrnin nejméně náročné vzhledem k zvrásnění pluchy, čímž je utvořen velký odpařovací povrch.
Odsušení vlhkých potravinářských pšenic při nízkých odpařovacích teplotách aktivním větráním nedochází vůbec k poškozování lepku a pekařské hodnoty, jako při horkovzdušné úpravě. Zde právě je možné zachránit pro potravinářské účely takové partie, které jsou těsně nad požadovanou hranicí lepku a po horkovzdušném sušení se dostávají pod tuto hranici.
Nemalou výhodou aktivního větrání je podstatné zvýšení kapacity obilních skladů. V halových skladech se zpravidla jedná o 2 - 3 násobné zvýšení při vrstvách do 4 - 6 m. Problém v tomto případě nečiní výše vrstvy, ale únosnost stěn. U silových skladů, kde je větrání zavedeno u 100 % stávající kapacity odpadá ponechání volných buněk na přepouštění, což zpravidla činí minimálně
10 % z celkové kapacity sila.
Při ošetřování obilí aktivním větráním se podstatně omezí manipulace pouze na příjem a výdej. Pouze v silových skladech je nutno provádět t. zv. protáčení, t.j. přepouštění obilí z jedné buňky do téže buňky, aby se zabránilo vzniku kondenzační vrstvy. Toto činí asi 1/4 času na jedno přepouštění během celé doby skladování. Při normálním skladování bez větrání by bylo nutné provádět 4 násobnou manipulaci, aby se zrno vychladilo. Tím se značně omezí prašnost, sníží se ztráty odrolem a procento poškozených zrn. Omezením manipulace se značně sníží opotřebení strojního zařízení a současně zkrátí doba obsluhy tohoto provozu.
V poslední době bylo ověřeno bezpečné skladování zrnin i bez předčištění, takže čištění je možné provádět až před expedicí. Tímto se značně urychlí příjem do skladu a často odpadá dosud prováděné horkovzdušné sušení.
Omezení ztrát na váze prodýcháním je sice těžko zdokladovatelné, ale jak je teoreticky prokázáno činí tyto ztráty u vlhkého a nechlazeného obilí až 0,5 % za rok. Kdyby se snížila ztráta prodýcháním je o o 0,1 %, tak u 1.000 t to činí 1 t.
Po stránce ekonomické můžeme počítat jen s 1/3 nákladů na větrání proti dosud používanému horkovzdušnému sušení nebo chlazení přepouštěním.
Věřím, že využíváním aktivního větrání v zemědělských závodech se zajistí dobrá jakost skladovaných zásob a tím se umožní i lepší zpeněžování a odběratelé získají kvalitní suroviny.
