Plochy intenzivních ovocných výsadeb se v současnosti v ČR pohybují na úrovni kolem 19 tis. ha. Vedle produkce ovoce jsou tyto výsadby také nezanedbatelným zdrojem dřevní hmoty. Dřevní hmota je produkována každoročně při pravidelném výchovném a udržovacím řezu ovocných dřevin, v poměrně velkém množství je k dispozici také při klučení sadů na konci jejich plánované životnosti. Celkové množství produkované dřevní hmoty je v rámci ČR odhadováno na 50 000 t/rok. Sady tak mohou být významným zdrojem dřevní hmoty pro energetické a materiálové využití. Štěpka získaná při zpracování odpadní dřevní hmoty ze sadů tedy může být konkurenceschopnou surovinou. V případě dodržení vhodného technologického postupu jsou měrné náklady na produkci štěpky s obsahem vody do 17 % nižší než 1 000 Kč/t.
Ovocnářství má v ČR dlouholetou tradici. V minulosti byl při výsadbě ovocných stromů kladen důraz na využívání odrůd, které v konkrétních lokalitách zajistily přiměřenou kvalitu produkce a životnost stromů. Extenzivní porosty byly zakládány i v méně příznivých klimatických podmínkách.
V podmínkách globalizovaného trhu je hlavním cílem intenzivního ovocnářství vysoká produkce ovoce nejvyšší kvality. Převážná část pěstitelských ploch se proto nachází v úrodných oblastech a jsou používány odrůdy, které plní tyto podmínky. Celková životnost výsadeb je však výrazně nižší a pohybuje se kolem 15 let. Vyvstává tedy problém se způsobem likvidace ovocných výsadeb a zpracováním dřeva vznikajícího při klučení sadů i v průběhu jejich pěstování.
Mezi hlavní aspekty, které mohou ovlivňovat množství dřeva získaného z ovocných výsadeb v průběhu pěstování patří ovocný druh, odrůda, podnož, pěstitelský tvar a spon výsadby. Vedle výchovného řezu má význam zejména každoroční udržovací řez, při kterém se odstraňují poškozené a suché či zahušťující větve. Cílem tohoto řezu je zajištění vysokých a vyrovnaných výnosů ovoce.
Na území ČR jsou nejpěstovanějším ovocným druhem jabloně. V intenzivních výsadbách jsou pěstovány především ve tvaru volně rostoucích zákrsků a štíhlých vřeten. Podle tvaru se pak spon pohybuje v rozpětí 3,0 (3,5) x 0,8 (2,5) m.
Ze žlutých peckovin jsou nejvíce zastoupeny meruňky a broskvoně. Pro oba druhy je charakteristický pěstitelský tvar s dutou korunou nebo štíhlé vřeteno. Spon výsadeb se pohybuje nejčastěji v rozpětí 4,0 (6,0) x 2,0 (5,0) m.
Mechanizace pro likvidaci ovocných výsadeb
Odstranění porostu ovocných dřevin při jeho likvidaci spočívá v odřezání kosterních větví s obrostem, kácení kmenů a likvidaci pařezů. Všechny tyto operace patří mezi velmi náročné na ruční práci a jsou náročné i z hlediska bezpečnosti práce.
Pro likvidaci menších stromů lze použít například traktor, případně terénní vysokozdvižný vozík s navijákem, kdy dochází nejčastěji pomocí ocelového lana k vytažení stromu i s kořeny.
Jinou variantu odstraňování ovocných dřevin představují vytrhávací zařízení nesená na tříbodovém závěsu traktoru. Vytrhávací zařízení je tvořeno dvojicí ozubených hřebenů, které do sebe zapadají a jsou hydraulicky ovládány. Po sevření kmene dojde pomocí hydrauliky traktoru k jeho vytažení i s kořeny. Další řešení při likvidaci porostů představuje použití buldozeru s radlicí, kterou se kmeny stromů natlačí dopředu a následně se podeberou i s kořeny.
Kácení stromů se provádí převážně pomocí motorových řetězových pil. Po oddělení nadzemní části stromů lze pařezy i s kořeny snadno odstranit např. rypadlem. Jiné řešení představuje odstranění pařezu pomocí speciálních mechanizačních prostředků, jako jsou pařezové frézy či pařezové vrtáky.
Pařezové frézy představují stroje určené k třískovému dělení pařezů na dřevní štěpky
a třísky. Pařezy s obvodem kmene často i několik desítek centimetrů nebo jejich části mohou být likvidovány až do hloubky asi 0,2 m pod úroveň okolního terénu (hloubka orby). Pracovním orgánem je frézovací kotouč s horizontální osou rotace, který má po obvodu střídavě uloženy frézovací, vyměnitelné nože z legované oceli.
Šířka frézovací drážky se pohybuje v rozmezí 20–30 mm. Pohon kotouče bývá řešen od vlastního spalovacího motoru (převozné typy) nebo vývodového hřídele traktoru (nesené a návěsné typy). Frézovací kotouč je uložen na kyvném rameni, které se vychyluje do stran a jeho ovládání je zajišťováno mechanicky nebo hydraulicky. Při práci postupně kotouč frézuje jednotlivé vrstvy do požadované hloubky. Vzniklý dřevní odpad zpravidla zůstává na místě a je promíchán s okolní půdou.
Výhodou práce těchto strojů je především všestranné použití, dobrá průjezdnost a přístupnost v porostu, zlepšení půdních podmínek využitím pilin (štěpky) zapravených do půdy.
Pařezové vrtáky představují další skupinu strojů využívanou k odstraňování pařezů do větších hloubek (často až 1,0 m). Jejich použití má opodstatnění zejména při větším počtu pařezů. Pracovní orgány těchto strojů bývají upevněny na konzole připojené na tříbodovém závěsu traktoru. Konzola umožňuje nastavení hloubky i směru vrtání. Pohon bývá řešen hydrostaticky, nebo od vývodového hřídele traktoru. V současnosti se lze setkat se dvěma konstrukčními variantami, přičemž pracovním orgánem je válcový nebo kuželový vrták se svislou osou rotace.
Kuželový (šroubový) vrták se dvěma bočními břity proniká do pařezu, který štípe a láme na části o velikosti 1,0 dm3. Tyto dřevní segmenty lze poměrně snadno odstranit (naložení a následný odvoz) nebo ponechat přímo v půdě.
Druhou konstrukční variantu představuje dutý válcový vrták odpovídajícího průměru (rozmezí 0,2–0,6 m) a délky (0,8–1,0 m) v závislosti na velikosti pařezů. Dolní hrana vrtáku je osazena frézovacími noži. Princip činnosti spočívá v přerušení postranních kořenů pařezu frézovacími noži, což umožní jeho postupné nasunutí do vnitřní dutiny vrtáku. Třením je pak pařez držen ve vrtáku, s nímž se pozvolna otáčí, až nakonec dojde k přerušení hlavního kořene. Následuje vytažení vrtáku ze země i se zbytkem pařezu v jeho vnitřní části. Po nadzvednutí a přejezdu je pařez z vrtací hlavy hydraulicky vytlačen.
Ing. Jiří Souček, Ph.D. VÚZT Praha, Doc. Ing. Patrik Burg, Ph.D, Mendelova univerzita v Brně
Celý článek včetně výsledků z měření v provozních podmínkách v lokalitách Velké Bílovice, Rakvice, Lednice a Praha Ruzyně je uveřejněn v časopise Mechanizace zemědělství.
