Volba vhodného postupu zpracování půdy má zcela zásadní význam pro její fyzikálně-mechanické vlastnosti, její strukturu i stabilitu půdních agregátů. Je tedy nutné věnovat velkou pozornost výběru vhodné techniky, ale i technologie. Díky vývoji a především širšímu používání moderních technologií zpracování půdy vzrostly nejen požadavky na kvalitu práce strojů, ale došlo také ke zvýšení požadavků na odbornost pracovníků.
Systémy a postupy zpracování půdy a zakládání porostů jsou v posledních letech podrobovány kritické analýze s cílem zvýšit úroveň péče o půdní prostředí a zlepšit podmínky pro tvorbu výnosu plodin, omezit nežádoucí poškozování půdní struktury, omezit erozi půdy i kontaminaci podzemní i povrchové vody snadno pohyblivými formami živin. Tyto i další přínosy jsou očekávány od ochranného zpracování půdy. Kromě snahy o zlepšování péče o půdu a porosty plodin je významnou motivací zvýšeného zájmu o ochranné technologie úsilí o snižování nákladů na zpracování půdy. Vzhledem k vysoké energetické náročnosti konvenčního zpracování půdy s orbou mohou zjednodušené postupy zpracování půdy, založené na mělkém kypření, přispět ke snížení nákladů na jednotku produkce, jestliže při jejich uplatňování nedojde k výraznějšímu snížení výnosů plodin.
Různé systémy zpracování
Postupy zpracování půdy se liší podle jednotlivých skupin plodin, ke kterým se půda zpracovává, podle stavu půdy po předchozí plodině a samozřejmě podle podmínek stanoviště. Volbu soustavy zpracování půdy dále ovlivňují podmínky podnebí a stupeň ohrožení erozí.
Postupy zpracování půdy lze rozdělit do dvou velkých skupin, a sice na konvenční zpracování půdy a na ochranné zpracování půdy (někdy též nazývané konzervační). U konvenčního zpracování půdy je hlavní pracovní operací orba radličným pluhem a tomu potom odpovídají další pracovní operace při předseťové přípravě. Významným znakem tohoto systému je to, že na povrchu půdy nejsou prakticky žádné rostlinné zbytky. Naopak u ochranného zpracování půdy je zanechání rostlinných zbytků na povrchu půdy hlavním rysem a zcela zde odpadá zpracování půdy pomocí pluhu. Díky rostlinným zbytkům na povrchu půdy, či částečně zapraveným do zpracovávaného půdního profilu, je nutné volit stroje pro založení porostu vhodné do této technologie, tedy takové, kterým zvýšený podíl rostlinných zbytků na povrchu nezpůsobuje problémy.
Význam mulče
Pokryv půdy rostlinnými zbytky - mulčem sehrává obdobnou úlohu jako zapojený porost plodin. V obou případech se jedná o vytváření tzv. stinného garé, které se příznivě podílí na všech půdních vlastnostech. Za hlavní účel mulče se považuje ochrana půdní vyspělosti (drobtovitá struktura), zabránění slití a kornatění půdy, a tím snížení výparu půdní vody. Mulč snižuje i kolísání půdní teploty, působí na zvýšení mikrobiální činnosti v horních vrstvách ornice, potlačuje růst jednoletých plevelů, podporuje tvorbu jemného kořání rostlin v povrchové vrstvě ornice. Ochrání půdu před destrukcí vlivem dešťů, povrchovým odtokem vody i odnosem větrem, celkově uchovává a zlepšuje její agrofyzikální a biologické vlastnosti.
Využití mulče v ochranném způsobu zpracování se různí podle způsobu hospodaření s rostlinnými zbytky (Crop Residue management). V každém případě musí být půda pokryta mulčem minimálně na 30 % plochy.
Mulč může pocházet jak z posklizňových zbytků předplodiny, tak z rostlinné biomasy meziplodin především strniskových. Při vytváření ochranného mulče z posklizňových zbytků předplodiny se v podstatě jedná o využití vedlejšího produktu pěstované rostliny - strniště s drobnými rostlinnými zbytky (plevy, úhrabky aj.), popřípadě rozdrcené (rozřezané) slámy. Výška strniště by se měla pohybovat do max. 0,15 m a drobné posklizňové zbytky (plevy, aj.) by neměly tvořit silné souvislé vrstvy na povrchu půdy. Při mulčování slámou předplodiny je třeba zohledňovat druh plodiny. Za nejméně vhodné pro nastýlání slámou se považují obilniny. Při rozkladu slámy se uvolňuje z biomasy kromě živin řada organických látek, které způsobují inhibici klíčení zasetých semen a kromě jiného můžou být rostlinné zbytky zdrojem přenosu infekčních chorob. Vzhledem k tomuto nedostatku je lépe slámu obilnin uklidit a využít k mulčování biomasu strniskových meziplodin. Při mulčování slámou obilnin by vrstva mulče neměla být větší než 50 mm. Při vrstvě vyšší než 50 mm hrozí nebezpečí osídlení hraboši s možným poškozením porostu vyseté plodiny. Nepříznivé jsou také silné vrstvy plev. Výhodnější je mulč ze slámy luskovin s ohledem na lepší poměry C : N.
Zanechání rostlinných zbytků na povrchu půdy vede k výraznému obohacení půdy humusem díky vyšší mikrobiální aktivitě. To zvyšuje například stabilitu půdních agregátů, čímž je půda odolnější proti zabahnění a erozi. Zatímco při obdělávání půdy s pluhem obsahuje půda výrazně méně biomasy a mikroorganismů, vzniká při půdoochranných technologiích a především při využívání technologie přímého setí bohatší a komplexnější ekosystém.
Intenzivní obdělávání půdy vytváří podmínky pro mineralizující organismy a silně omezuje tvorbu humusu. Při omezení intenzity zpracování se mineralizace sice nezmenší, ale výrazně naroste tvorba humusu. Tento proces však potřebuje spoustu času, aby se jeho důsledky projevily. Nejde tedy o záležitost, která by se projevila po dvou či třech letech od přechodu na jiný systém obdělávání půdy. Díky akumulaci organické hmoty disponují povrchové vrstvy půdy výrazně vyšší procento organicky vázaného dusíku.
Doc. Ing. Jiří Mašek, Ph.D., Technická fakulta ČZU v Praze
Celý článek naleznete v časopise Mechanizace zemědělství.
