Každoročně pořádá společnost Amazone ve svém sídle poblíž německého Lipska velký polní den, kde předvádí aktuální sortiment svých výrobků. Postřikovače, stroje pro bezorebné zpracování půdy, rozmetadla a secí stroje tam ukazovaly, co dovedou a návštěvníkům se ke všem dostalo podrobného vysvětlení. A připravena byla i jedna premiéra.
Poprvé představila společnost Amazone svůj nový secí stoj, určený pro velké plochy. Jak naznačuje označení Citan 12 000, má stroj záběr 12 metrů, jeho přepravní šířka je ale pouze tři metry, ramena se stejně jako u postřikovačů sklápějí podélně. Diskový secí stroj vychází z modelu Cirrus, není ale vybaven ústrojím pro přípravu půdy, které by při dvanáctimetrovém záběru bylo již příliš náročné na výkon traktoru. Citan je tedy určen pro setí do mulče či do podmítky, ale samozřejmě také do půdy připravené běžným způsobem po orbě. Pro osivo je připraven zásobník o objemu 3000 litrů umístěný těsně za traktorem, na která se výrazně přenáší jeho hmotnost a podílí se na zvýšení tlaku na zadní kola. Plnění je možné celoplošným otvorem, nebo prostřednictvím bigbagů.
Osivo ze zásobníku poté masivními trubicemi proudí do pneumatického dávkovacího ústrojí, které, jak uvádějí firemní podklady, dokáže přesně dávkovat v rozmezí dva až 400 kg/ha. Hloubka, v níž pracuje diskové výsevní ústrojí, se nastavuje bez použití nástrojů prostřednictvím disku, který zároveň slouží k čištění. Stroj spolupracuje s palubním počítačem Amatron+, který mimo jiné umožňuje rychlou změnu výsevního množství, nebo například ohlídá správné založení kolejových řádků. Reálná výkonnost sečky by se měla podle informací poskytnutých na polním dnu pohybovat kolem 10 ha/hod a potřebuje traktor, jehož výkon se pohybuje kolem 230 koní. Stoj zatím existuje ve třech exemplářích, které se intenzivně testují, a dosavadní výsledky označili příslušní odborníci jako bezproblémové. Jak uvedl Ing. Jiří Kubík ze společnosti Unicom Agro, a. s., na český trh by měl Citan přijít poprvé v příštím roce.
Další stoje pro koncept 3C
Kdo potřebuje sít a připravit výsevní lůžko v jedné pracovní operaci, může sáhnout po již zmíněném modelu Cirrus v záběru od tří do devíti metrů. Také ten je vybaven pneumatickým dávkováním a diskovým výsevním ústrojím (systém PacTeC), předchází mu ale další pracovní ústrojí. K utužení půdy slouží pěch o průměru 800 mm s navulkanizovanou vrstvou gumy. Jeho jednotlivé sekce spojuje hydraulický systém, který umožňuje snadné přizpůsobení podélným nerovnostem pozemku. Čtyři sektory (zaměnitelné v rámci stroje) slouží zároveň jako bržděná pojezdová kola, stroj se tedy po silnici smí pohybovat rychlostí 40 km/hod. Před pěchem jsou integrované dvouřadé diskové brány (podobně jako na podmítači Cartos), které se individuálně přizpůsobují povrchu půdy a jejich zahloubení je možné ovládat přímo z traktoru. Také tento model má umístění nádrže řešeno tak, aby změna hmotnosti při vyprazdňování neovlivňovala zahloubení pracovních nástrojů. Samozřejmostí je spolupráce se palubním systémem Amatron+. Stroj je určen na velké plochy, jak pro setí do mulče, tak po orbě.
Diskový podmítač Cartos byl dalším z předváděných strojů. Vyrábí se v záběrech od tří do šesti metrů a je určen pro podniky, které potřebují zapravit velké objemy slámy obilnin, popřípadě kukuřice. Pro stejné podmínky je použitelný i kultivátor Centaur (3 až7,5 m). Jeho koncept je odlišný, strniště podmítá čtyřmi řadami šípovitých radliček prostorně umístěných na vysokém rámu, po které následují dvě řady disků a utužovací válec. Pro menší podniky je určen třímetrový Cenius, postavený na podobném principu (radličky a disky).
Všechny tyto stroje jsou součástí zpracování konceptu 3C, firmy Amazone a BBG, který spočívá v bezorebném zpracování půdy a setí ve třech stupních. Firma ho zavedla jako reakci na zájem zákazníků, kteří hledají možnosti jak snížit investice.
Jen tak hluboko, jak je potřeba
Dalším krokem, jež by se měl v budoucnu uplatnit, je variabilní hloubka zpracování, která závisí na charakteru půdy. Na semináři, který polním ukázkám předcházel, o něm hovořil Wolfgang Täger-Farny, soukromý zemědělec, který na své 450hektarové farmě využívá moderní technologie a je partnerem mnoha výzkumných projektů. „Dříve znal zemědělec podrobně každé svoje pole a dokázal mu přizpůsobit způsob zpracování. To ale skončilo spolu s nárůstem ploch. Musíme se k tomu ale opět vrátit,“ zdůraznil.
Není ale představitelné, že by každý agronom procházel velká pole křížem krážem, i když například na místech s horší půdní strukturou je třeba prokypřovat hlouběji. Proto se měří přirozené gama vyzařování povrchu půdy, které souvisí s obsahem jílu, a také elektrická vodivost. Na základě těchto dat a výnosových map a dalších údajů potom při kypření dokáže kombinátor Centaur měnit hloubku zpracování půdy „Na lehčích půdách se jde do větší hloubky, na tužších do menší, tím se ušetří až 50 % pohonných hmot,“ shrnuje Täger-Farny s tím, že na těchto údajích závisí i hnojení a ochrana rostlin.
Sytém byl představen již v roce 2001 na veletrhu Agritechnica, zatím je ale podle něj jeho uplatňování nákladné. Wolfgang Täger-Farny se specializuje na obilniny, u ozimé pšenice dosahuje výnosu 7až 8 tun z hektaru při hnojení 180 až 200 kg N a dvou až třech aplikacích fungicidů. U řepky při stejné úrovni hnojení dusíkem a fungicidní ochraně (první ošetření již na podzim) získává z hektaru 3,5 až 4,5 tun semene.
Technologie zlevňují produkci
Pohled do minulosti, který nutí k zamyšlení nad rychlým vývojem zemědělských technologií, nabídl prezident Německé zemědělské společnosti (DLG) Philip Freiherr von dem Bussche. Zatímco v roce 1900 stála tuna obilí 1029 eur (přepočítáno na dnešní hodnotu měny) při pracovní náročnosti 438 hodin na hektar a roční spotřebě 139 kg, v roce 2000 byla cena 123 eur, pracovní náročnost 12 hodin a spotřeba 76 kg. Změnily se také výnosy obilí, ve stejném časovém období zaznamenaly nárůst z 1,6 tuny na 6,5 tuny. Prezident Bussche také upozornil, že pokles cen zemědělských produktů uvolnil peníze německých domácností pro jiné aktivity. Náklady na potraviny totiž klesly z téměř 60 % v roce 1900 na 16 % v roce 2004. „Modernizace zemědělství poskytne ročně německým spotřebitelům přínos ve výši 170 miliard eur“ zdůraznil. Budoucnost zemědělství ale vidí Philip Bussche optimisticky, ale připomíná, že třeba změnit pohled spotřebitelů na zemědělství a také se přizpůsobit světovému trhu.
