Do řízení a ovládání strojů stále více zasahují autonomní prvky, které mohou přinést výrazné úspory provozních nákladů. Zavádění autonomie je tedy jednoznačným trendem. Pro využití prvků autonomního provozu je však nezbytné přinášet informace, ať už o režimu práce stroje, nebo o stavu okolního prostředí, na které má stroj reagovat. V tomto článku se pokusíme reagovat na obě varianty. Jako stroje si vybereme dva postřikovače, vybavené moderními řídicími prvky.
Moderní postřikovač je jedním z klíčových strojů pro moderní zemědělství, ať už na něj nahlížíme z pohledu ochrany rostlin, nezbytné pro zajištění kvalitní produkce potravin a krmiv, nebo z pohledu ochrany životního prostředí před zbytečnou zátěží chemikáliemi.
Právě z těchto důvodů je moderní postřikovač stroj s výraznou technickou výbavou v podobě ovládání sekcí, případně dnes stále častěji jednotlivých trysek, dále s možností variabilních aplikací a dodržování nastavených parametrů a to nejen při přímé jízdě, ale také v zatáčkách. Právě v zatáčkách je (s ohledem na rozdílné obvodové rychlosti ramen) možné nedodržení stanovaných parametrů aplikace. Při práci na souvratích, nebo v zakřivených kolejových řádcích pak dochází k příčné nevyrovnanosti aplikované dávky postřiku.
S vysokou tvarovou variabilitou pozemků, které jsou v našich podmínkách běžné, tato nerovnoměrnost výrazně narůstá. Také zavádění nových technologií, jako je například konturové, vrstevnicové, obhospodařování, nebo zavádění zakřivených trajektorií s ohledem na tvar, nebo dělení pozemků, to jsou záležitosti, u nichž bude eliminace příčné nevyrovnanosti nabývat na významu.
Vyrovnaná aplikace při zatáčení
Vyrovnávání dávky postřikové kapaliny v zatáčkách a zakřivených trajektoriích je možné demonstrovat na systému Curve-Control od firmy Müller-Elektronik. Vedle GPS navigace je k němu zapotřebí dalších senzorů, jako je například IMU jednotka (Inertial Measurement Unit), zahrnující kompas, akcelerometr a gyroskop. Význam jednotky je demonstrován právě na práci postřikovače v zatáčkách. V rámci jednoduchého polního testu byl s touto jednotkou zkoušen samojízdný postřikovač DINO od firmy Agrio MZS s. r. o.
Test byl proveden na zatáčce o poloměru 30 m. Na záběr stroje 36 m byly po 2 m rozmístěny na vodu citlivé papíry (obr. 1), na kterých jsou patrné jednotlivé dopadající kapky. Měřeno bylo celkem 18 bodů při rychlosti 8 km/h a dávce 200 l/ha.
Polovina jízdy byla vedena v režimu bez vyrovnání, na druhé polovině dráhy byl aktivován systém Curve-Control. Obrázek 2 ukazuje rozdíly v pokrytí ošetřeného povrchu kapkovým spektrem v popsaných režimech práce. Rozdíly u krajních sekcí jsou patrné i bez dalších analýz.*
Celý článek doc. Milana Kroulíka najdete v Mechanizaci zemědělství 5/2021.
