Možnostmi využití zemědělských plodin a zbytkového zemědělského materiálu k nepotravinářským účelům se lidé zabývali již ve třicátých letech minulého století. Po druhé světové válce ale začaly na trh pronikat syntetické materiály vyrobené z ropy, které postupně vytlačovaly materiály z přírodních surovin. V osmdesátých letech 20. století se rostlinné komodity využívaly už jen pro dva hlavní nepotravinářské účely – výrobu alkoholu a škrobu. V posledních letech se stalo alternativní využití zemědělské produkce, zejména k výrobě bioetanolu, docela žhavým tématem.
Bioetanolový program je podle Evropské unie především nástrojem podpory zemědělské prvovýroby a využití veškeré její produkce, dále potom zlepšení obchodní bilance států, podpory rozvoje venkova spolu s vytvářením nových pracovních příležitostí a v neposlední řadě je i pozitivním přínosem na životní prostředí. Na konci roku 2010 má energetický podíl biopaliv tvořit v každém členském státě Evropské unie 5,75 % z energie dodané pro dopravu v benzínu a naftě.
V České republice se bioetanol začal přimíchávat do pohonných hmot 1. ledna 2008. V současné době se u nás na rozdíl od okolních členských států neuplatňují žádná zvýhodnění pro přímíchávání ani pro výrobu bioetanolu, což domácí producenty znevýhodňuje. Podle místopředsedy Svazu lihovarů ČR Ing. Lubomíra Konšela by celému nově se rozvíjejícímu bioetanolovému sektoru velmi prospěla harmonizace a především zjednodušení legislativy tak, aby podmínky pro výrobu bioetanolu ve všech členských zemích byly stejné. Jako příklad rozdílných přístupů v legislativě uvádí ve světě neobvyklý systém kontroly výroby a přepravy biolihu uplatňovaný v České republice, který stojí českou firmu navíc 0,50 až 0,70 Kč/l. Určitý posun v podpoře biopaliv jsme podlě něho zaznamenali na začátku loňského roku, kdy vláda České republiky schválila Víceletý program podpory dalšího uplatnění biopaliv v dopravě, který mimo jiné podporuje výrobu vysokoprocentní směsi, jako jsou E85 nebo E95. Tento program by měl vstoupit v platnost během tohoto roku.
Aktuální situace okolo bioetanolového programu byla jedním z hlavních témat semináře s názvem Nepotravinářské využití zemědělské produkce, který v polovině ledna ve Větrném Jeníkově uspořádal Zemědělský svaz ČR a Institut vzdělávání v zemědělství, o. p. s.
Bioetanolu je dostatek Podle platné české legislativy má Česká republika závazek nahradit klasická fosilní paliva stanoveným podílem biopaliv. U bioetanolu tento podíl v roce 2008 činil 2 %, což odpovídalo přibližně 630 tis. hl bioetanolu. V roce 2009 se má podíl zvýšit na 3,5 %, což odpovídá zhruba 1100 tis. hl bioetanolu.
Jak Ing. Konšel informoval, produkce biolihu v ČR je dostačující k plnému pokrytí této potřeby s tím, že výrobní kapacity stávající (Agroetanol TTD, Dobrovice, Ethanol Energy Vrdy, PLP Trmice) i nově budované (Korfil Hustopeče) vysoce překračují svojí kapacitou potřebu do roku 2010, kdy se počítá s přimícháváním biolihu do benzínu ve výši 5,75 %, což činí potřebu 1850 tis. hl.
Z plodin se nejčastěji zpracovává na bioetanol kukuřice, neboť poskytuje nejvyšší výnos bioetanolu vztažený na hektar oseté plochy. Jako velmi vhodnou alternativou se jeví tritikale a pšenice.
Obilní zrno určené na výrobu bioetanolu by mělo mít vysoký obsah škrobu a nižší obsah bílkovin v sušině. Výrobci bioetanolu také často požadují, aby zrno bylo zdravotně nezávadné, tedy bez plísní, neboť kontaminace zrna může snížit výtěžnost.
Jak podotknul v Ing. František Tichý, CSc., ze Zemědělského výzkumného ústavu Kroměříž, s. r. o., spalování bioetanolu s sebou nese jak pozitiva, tak negativa. Na rozdíl od běžných fosilních paliv produkuje méně oxidu uhelnatého, oxidů dusíku a dalších emisí. Vzhledem k vyššímu oktanovému číslu zvyšuje výkon motoru a snižuje hladinu hlučnosti. Má ale nižší tlak par, což zhoršuje startování motoru při nižších venkovních teplotách. Navíc je z něj možné získat menší množství energie, takže vozidlo využívající palivo s bioetanolem má vyšší spotřebu.
Tento program je u nás teprve na začátku, a proto je podle Ing. Tichého nutné pokračovat ve výzkumu a tvorbě pěstební technologie vybraných odrůd obilovin určených pro výrobu etylalkoholu.
Slámu na vytápění Z ekonomikcého pohledu se stane významnou oblastí alternativního využití zemědělských plodin také spalování biomasy. Přednášející sází zejména na výrobu pelet ze slámy, které jsou levným zdrojem tepla a navíc se svou výhřevností přibližují jak dřevu, tak hnědému uhlí. “Dnes lze již poměrně s jistotou konstatovat, že slaměné pelety použité jako palivo ve speciálních automatických kotlích, jejichž provoz je řízen vlastní elektronikou, jsou reálnou alternativou klasických plynových kotlů a poskytují zcela srovnatelný komfort. Roční náklady na vytápění jsou přitom zhruba o třetinu nižší než při vytápění zemním plynem,” informoval s tím, že pelety navíc obsahují stokrát méně síry než hnědé uhlí. Vedle toho stojí i snadná přeprava a nízké nároky na skladování. Jak ještě dodal, například popel z pšeniční slámy je vynikajícím minerálním draselno-fosforečno-vápenným hnojivem.
Podle Tichého obilní sláma skrývá ještě další potenciál. Mohla by se v budoucnu využívat také k výrobě bioetanolu. K tomu však nelze použít klasické technologie. Vlastnosti celulózové biomasy se totiž liší od jiných forem používané biomasy, proto musí být technologie zpracování slámy pro produkci bioetanolu z lignocelulózové hmoty teprve adaptována. Cílem je produkce fermentovatelných cukrů z lignocelulózy (hektózy, pentózy), které mohou být přeměněny na etanol.