Přestože o bionaftě bylo již napsáno mnoho, značná část uživatelů motorových vozidel z dieselovými motory se stále tohoto paliva obává. Jejich obavy jsou způsobeny především negativními zkušenostmi s používáním tzv. bionafty první generace v dobách kdy se s tímto palivem začínalo (tehdy se jednalo o 100 % methylester řepkového oleje - MEŘO). Nyní je však situace zcela jiná a současné směsné palivo označované jako bionafta již dosahuje velmi dobrých jakostních parametrů.
Abychom zjistili jak se bionafta vyrábí a co musí po kvalitativní stránce splňovat, navštívili jsme jednoho z významných výrobců tohoto paliva a sice firmu ADW Sedlec. Tato společnost se výrobou paliva založeného na bázi methylesteru řepkového oleje zabývá již od roku 1993 a patří k průkopníkům směsného paliva (MEŘO a motorová nafta). Firma nemá vlastní výrobnu MEŘO, tento nakupuje a dále jej zpracovává. Jejich produktem je směs methylesteru a ropných produktů, tedy palivo známé pod označením bionafta – ADW jej nabízí pod obchodním názvem Naturdiesel.
Vícekomponentní bionafta
Jak se takové palivo vyrábí? Základem jsou dvě již zmiňované složky. Tedy MEŘO a motorová nafta. Teď vás jistě napadne, že ty se smíchají v poměru 31 % MEŘO a 69 % procent motorové nafty a vznikne bionafta. V principu to tak jistě je, ale tak jednoduché to zase. Tímto způsobem lze totiž vyrobit takzvanou dvoukomponentní bionaftu a někteří výrobci ji takto dodávají. V ADW však vyrábějí vícekomponentní bionaftu, tedy palivo, které je obohaceno o další ropné produkty pro zlepšení palivářských vlastností. Toto palivo je také kompletně aditivováno. Aditiva se podílejí především na zlepšení hoření, snižují pěnivost při tankování , omezují tvorbu kalů, snižují korozi palivového systému a nádrže, působí proti tvorbě pryskyřic a úsad na stěnách nádrže atd. Důležitým faktorem, na kterém si v ADW zakládají je to, že veškerý MEŘO, který je k výrobě paliva použit je nejprve filtrován na odstředivce a znovu filtrováno je i vyrobené palivo. Tím se z něj dostanou nejen mechanické nečistoty, ale především voda, zbytkové glyceroly, fosfolipidy a podobné složky, které jinak mohou zhoršovat funkci palivového systému.
Garance kvality
Jistě vás bude zajímat jak je zaručena kvalita bionafty. Bionafta se vyrábí po šaržích, každá šarže má objem 450 000 l a odebírá se z ní kontrolní vzorek z nějž se stanovují základní parametry jako je kyselost, obsah vody, bod vzplanutí, obsah mýdel a obsah metanolu.Toto palivo musí vyhovovat ČSN 56 5608, přičemž je na MEŘO (100 % metylester) připravována norma odpovídající německé DIN. V německy mluvících zemích totiž používají jako palivo 100 % MEŘO. Směsné palivo používané u nás, se přibližuje (viz. tabulky) i normě EN 590, která platí pro motorovou naftu.
Jak nám řekl zástupce firmy ADW Miroslav Anděl: „S palivem Natur diesel byla provedena celá řada provozních zkoušek a to v několika zkušebnách a v motorech osobních i nákladních automobilů (Škoda, Tatra, Opel, LIAZ, MAN, Volvo apod.). Všechny výsledky byly pozitivní, včetně testu s vysokotlakým vstřikovacím zařízením BOSCH v nákladním automobilu Avia (vstřikovací tlaky až 120 MPa). 100 hodinový test proběhl i na drážním motoru K6S 310 jehož výrobcem je Diesel Intenational.“
Klady a zápory
Jaké jsou tedy klady a zápory bionafty? Bionafta má vyšší obsah vody a asi o 3 až 5 % nižší výhřevnost. Má také velkou rozpouštěcí schopnost pro úsady v palivovém systému, proto je třeba při přechodu na toto palivo počítat s častější výměnou palivových filtrů. Na druhé straně se tímto palivový systém vyčistí a pak již problémy nejsou. Problémy s pronikáním paliva do oleje a jeho následným zřeďováním, stejně jako problémy s agresivitou bionafty na pryžová těsnění mohou nastat u především starých motorů, kde nemusí být použity odolné materiály a také provozní vůle součástí motoru jsou větší.
Naproti tomu nové motory jsou v drtivé většině přizpůsobeny na provoz na bionaftu, přičemž zahraniční výrobci testují na 100 % MEŘO, takže použití směsného paliva, které se distribuuje u nás by nemělo přinášet žádné problémy.
Mezi pozitiva bionafty lze zařadit vyšší mazací schopnost, vyšší obsah vázaného O2 a při spalování tohoto paliva nižší emise především sirnatých sloučenin (nízká je i kouřivost). Dalším plusem je dobrá biologické odbouratelnost a významné je i to, že se jedná o obnovitelný zdroj energie, který nezpůsobuje zvyšování emisí CO2.
Luboš Stehno
