Dramatické změny ekonomického prostředí po roce 1989 významně ovlivnily rozsah a zaměření živočišné výroby a používané technologické systémy. Ceny vstupů se postupně dostávají na úroveň EU, zatímco ceny finálních výrobků zemědělských výrobců za tímto vývojem výrazně zaostávají. Neustále roste cena pracovní síly, stoupají požadavky na ochranu životního prostředí, prosazují se stále náročnější požadavky na ochranu zvířat a welfare.
Tyto požadavky se následně promítají i do legislativy. Stoupají požadavky na kvalitu výrobků živočišné výroby jako výchozí suroviny pro potravinářský a zpracovatelský průmysl podporované ekonomickými nástroji. Ve svém souhrnu všechny tyto vlivy působí výrazný tlak na zvyšování produktivity práce, snižování výrobních nákladů, zvýšení a standardizaci kvality finálního výrobku.
V důsledku těchto změn došlo po roce 1989 k výraznému snížení rozsahu živočišné výroby, zejména chovu skotu. Zatímco v roce 1990 bylo v ČR chováno 3506 tis. ks skotu, z toho 1236 tis. krav, na počátku roku 2000 je to již jen 1574 tis. ks skotu a 590 tis. krav (z toho 526 tis. ks s tržní produkcí mléka). Současně vzrostla užitkovost dojnic a v roce 2000 překročila průměrná užitkovost hranici 5200 l.
Také v chovu prasat došlo ke snížení stavů z 4685 tis. ks (1989) na 3688 tis.ks na počátku roku 2000. Prakticky nezměněn však zůstal rozsah chovu prasnic (1989 - 312 tis.ks, 2000 – 297 tis.ks).
Tyto změny významně ovlivnily vývoj technických a technologických systémů v ŽV po roce 1989 a mají dominantní vliv na koncepci a technické řešení technologických systémů pro nejbližší období.
Chov skotu
Nejnáročnějším odvětvím chovu skotu je chov dojnic a technologické systémy pro chov ostatních kategorií skotu jsou v podstatě shodné se systémy určenými pro dojnice.
Stáje a ustájení
V minulosti bylo vybudováno velké množství stájí pro dojnice a skladů krmiv, hnoje a dalších pomocných staveb. Tyto ustájovací a skladovací kapacity byly částečně zcela opuštěny, částečně využity k jiným účelům a řada je však doposud v provozu buď v původním stavu nebo byla účelně modernizována a využívá se nejen pro chov dojnic, ale i pro chov prasnic, výkrm prasat a pro ustájení dalších hospodářských zvířat.
Vývoj v oblasti výroby krmiv, užitkovosti, plemenné skladby stáda, ekonomické tlaky na snižování nákladů na jednotku výroby a také dostupnost moderních technických systémů vytvořily podmínky pro úspěšné zavádění volných systémů ustájení dojnic. V současné době již nejsou žádné pochybnosti o výhodách volných systémů ustájení dojnic, m.j. také proto, že byly zvládnuty problémy výživy, reprodukce, řízení chovu a částečně i změněna skladba stáda. Počet stájí s volným ustájením dojnic rychle vzrůstá a v roce 1999 již stáje s volným ustájením dojnic dosahují kolem 35 % z celkového počtu ustájovacích míst pro dojnice. Jejich další rozšiřování je v současné době limitováno především dostupností investičních prostředků na rekonstrukci a přestavbu stávajících vazných stájí případně na výstavbu nových ustájovacích kapacit. Modernizace stávajících stájí je poměrně náročná jak na investice tak i na volbu vhodného řešení. Je potřebné si uvědomit, že většina těchto stájí byla budována s podélným délkovým modulem 4500 mm a umožňují při modernizaci šířku boxu max. 1125 mm, což již větším dojnicím nevyhovuje. Perspektivní jsou volné nezateplené, prosvětlené a dobře větratelné stáje, které nejlépe splňují náročné požadavky na kvalitní produkční prostředí a welfare.
U volných boxových stájích stlaných i bezestelivových je kladen důraz na dostatek prostoru pro dojnice jak ve stáji tak v loži. Boxové lože pro vysokoužitkové dojnice by nemělo být užší než 1200mm a kratší než 2400 mm. Zejména v posledním období se objevují tendence k užívání i bezstelivových stájí s produkcí kejdy přesto, že jsou investičně náročnější. Umožňují však dosažení nižší potřeby lidské práce a snížení nákladů na sklizeň, dopravu, skladování a manipulaci s podestýlkou. Podíl volných bezstelivových stájí postavených nebo rekonstruovaných po roce 1990 činí 7,3 % z celkového počtu ustájovacích míst v rekonstruovaných nebo nově postavených stájích pro dojnice a v budoucnosti se bude dále zvyšovat.
Technologické systémy krmení
Existuje zřetelný odklon od letní a zimní krmné dávky a ve stále větší míře se používá celoroční krmná dávka na bázi konzervovaných krmiv s vynecháním zeleného krmení. Jednotlivé komponenty krmné dávky se míchají často i s jadrnými krmivy a zvířatům se podávají formou komplexních krmných dávek často označovaných TMR (Total Mix Ration), obsahujících vyrovnaný obsah živin, sušiny i hrubé vlákniny odpovídající druhu zvířat, hmotnosti a užitkovosti.
Pro tvorbu a zakládání TMR se osvědčily míchací krmné vozy často vybavené frézou pro vybírání a nakládání krmiv uložených v silážních žlabech. Z hlediska konstrukce se v ČR uplatňují v zásadě 3 typy míchacích krmných vozů (míchací krmné vozy s míchací hřídelí, míchací krmné vozy s horizontálními míchacími šneky a míchací krmné vozy s vertikálním míchacím šnekem), které mohou být provedeny jako návěsy, přívěsy nebo samojízdné. Všechny jsou schopné připravit kvalitní TMR.
Vedle toho mohou být pro zakládání krmiva využívány klasické krmné vozy s podlahovým dopravníkem, které při vhodné organizaci práce(vrstvení krmiv v korbě) také dokáží vytvořit směsnou krmnou dávku. Tyto krmné vozy se však dobře hodí pro podestýlání.
Technologické systémy dojení a ošetřování mléka
V modernizovaných nebo nově postavených stájích výrazně převažuje dojení v dojírnách. Nejvíce rozšířené jsou stacionární dojírny a z nich potom osvědčené rybinové dojírny, které tvoří téměř polovinu všech provozovaných stacionárních dojíren. Postupně se upouští od nových instalací autotandemových dojíren. Určité rozšíření zaznamenaly paralelní dojírny (side by side) jako alternativa k rybinovým dojírnám. U těchto dojíren se nasazuje dojící souprava zezadu mezi zadními nohami dojnice. Je potřebné zvážit některé okolnosti (zvýšené nebezpečí znečistění, omezený pracovní prostor, poloha dojící soupravy na vemeni, složitá konstrukce dojícího stání) před rozhodnutím o pořízení této dojírny. Původně byla tato dojírna určena pro dojírny s přibližně čtvercovým půdorysem nevhodným pro rybinové dojírny. Zejména v poslední době se někteří investoři rozhodují pro dojírny se skupinovým odchodem (rybinové i paralelní), které jsou však investičně náročnější a jejich přednosti jsou sporné (malá úspora času, větší zastavěná plocha dojírny, složitější konstrukce stání, větší plocha znečistěná výkaly …).
Nejen v zahraničí, ale i u nás se začínají opět objevovat rotační dojírny s nově řešeným podvozkem výrazně zvyšujícím provozní spolehlivost.
Dojící zařízení používané v jednotlivých typech dojíren se v podstatě neliší a je charakteristické stavebnicovým řešením tak, že si uživatel může vybrat technickou úroveň podle svých potřeb. Nejjednodušší systémy automaticky řídí proces dojení i sanitace, nejsložitější jsou vybaveny systémem automatické identifikace, měřením nádoje, vyhodnocováním pohybové aktivity, měřením parametrů zdravotního stavu mléčné žlázy (měrná elektrická vodivost, teplota …) a komunikují s řídícím počítačem. Automatizované systémy dojení ASM (Automatic Milking Systém) často nazývané jako dojicí roboty se zatím v ČR nepoužívají a ani zatím u nás nejsou především ekonomické předpoklady pro jejich využití.
Pro ošetřování a skladování mléka se téměř výhradně používají chladící nádrže nebo chladící tanky s nepřímým chlazením (akumulace chladu v ledové vodě v době levného tarifu elektrické energie). Jejich výhodou je vedle úspory nákladů na energii je i větší provozní jistota (zásoba chladu na jedno chlazení dopředu). Chladící tanky s přímým odparem se u nás používají jen výjimečně a ani v blízké budoucnosti nelze počítat s jejich výrazným rozšířením. Samozřejmostí je použití systému automatické sanitace a u větších objemů i rekuperace tepla.
Technologické systémy odklízení hnoje a podestýlání
Ve volných stlaných stájích má doposud dominantní postavení odklízení hnoje traktorovým shrnovačem s vyhrnováním na statkové hnojiště nebo nakládáním na mobilní dopravní prostředek (přívěs, kontejner). Shrnovací lopaty se ve stelivových provozech používají zatím jen výjimečně (vysoká cena, komplikace při podestýlání …) jsou však činěny pokusy pro odstranění barier pro jejich využití. Jejich nespornou výhodou je automatický provoz a tím i předpoklad větší čistoty, včetně výrazného omezení zalehávání dojnic v hnojné chodbě. Pro podestýlání se používají upravené krmné vozy s podlahovým dopravníkem nebo rozebírače balíků s bočním odhozem polonesené na traktoru. Málo vhodné jsou zařízení pro podestýlání s pneumatickou dopravou podestýlky, protože zvyšují prašnost ve stáji.
Podobně jako ve stlaných stájích i ve volných bezstelivových stájích zatím převažuje odklízení hnoje traktorovým shrnovačem. Stále více farmářů se však rozhoduje pro shrnovací lopaty, které při použití v bezstelivových stájích mají některé výhody (automatický provoz a shrnování hnoje vícekrát denně, čistější hnojná chodba a krmiště s příznivým vlivem na paznehty, omezení zaléhávání zvířat na chodbách a tím větší čistota zvířat …).
Hluboká podestýlka se využívá převážně jen pro ustájení býků ve výkrmu a omezeně u jalovic v podnicích s dostatečnou zásobou slámy a velkou potřebou organického hnojení.
Chov prasat
Stáje a ustájení
Podobně jako pro chov skotu bylo i pro chov prasat v minulosti vybudováno mnoho stájových kapacit. Dříve postavené stáje jsou většinou nadále využívány a částečně jsou pro chov prasat rekonstruovány i dřívější stáje pro chov skotu. Při modernizacích stájí nebo při nové výstavbě je potřebné věnovat velkou pozornost tvorbě kvalitního stájového prostředí odpovídajícího kategorii chovaných zvířat. Šetření se v tomto případě většinou nevyplácí. Moderní systémy klimatizace stájového prostoru využívají pro rozvod vzduchu provětrávané stropy a počítačem řízené ventilační systémy s progresivní regulací výkonnosti. Pro případné vytápění se používají teplovzdušné agregáty, elektrické topné systémy a systémy teplovodní s novými konstrukcemi topných těles.
S výjimkou prasnic v porodně jsou pro chov prasat užívány různě veliké skupinové kotce. Ve výkrmu prasat, zejména na farmách s vysokou koncentrací zvířat (např. dřívější velkovýkrmny) převažují bezstelivové systémy ustájení s celoroštovou nebo částečně zaroštovanou podlahou. Pro menší stáje (400–1000 ks prasat ve výkrmu) jsou užívány i systémy ustájení na hluboké podestýlce. V menší míře je možné nalézt systémy ustájení se spádovým ložem a úsporným stlaním. Do systémů ustájení významným způsobem zasahují požadavky na ochranu zvířat ( např. Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, Směrnice Rady ES o minimálních požadavcích na ochranu prasat č.91/630/EWG), které je nutné respektovat zejména při modernizacích a nové výstavbě stájí. Tyto směrnice vylučují např. vazné systémy ustájení prasnic a další systémy omezují a modifikují. Velké výhrady mají ochránci zvířat např. i proti celoroštovým systémům ustájení. Plnění těchto a dalších požadavků může být již v nejbližší budoucnosti podmínkou pro povolení chovu.
Technologické systémy krmení
Velká pozornost je věnována systémům krmení. V současné době nejrozšířenější jsou systémy krmení suchou krmnou směsí, které jsou podle ČSÚ užívány téměř u 70 % prasat, zatímco krmení tekutou krmnou směsí je krmeno méně než 30 % prasat.
Pro krmení suchou krmnou směsí je k dispozici několik technických systémů s různou úrovní řízení.
Pro ad libitní krmení suchou krmnou směsí jsou velmi rozšířené krmné automaty, ve kterých má prase možnost individuálně zvolit míru zvlhčení krmné směsi, která vypadává ze zásobníku do krmítka (někdy se proto užívá i název kašové automaty). Doplňování krmné směsi do zásobníků krmných automatů zajišťuje nejčastěji trubkový lanový dopravník nebo u menších stájí i dopravník s obvodovou šnekovicí, případně řetězový dopravník.
Složitější systémy pro krmení suchou krmnou směsí jsou řízeny počítačem a umožňují krmení podle zadané krmné křivky, tzn. že během krmného cyklu se mění složení krmné dávky (tzv. fázová výživa) i velikost krmné dávky (tzv. restriktivní krmení), čímž se zlepšuje konverze živin, zlepšuje zdravotní stav zvířat, zlepšuje kvalita masa a snižuje produkce hnoje a emisí.
Pro krmení tekutou krmnou směsí se výrazně prosadily potrubní krmné systémy. Mobilní krmné vozíky užívané v minulosti buď již jen dožívají nebo byly nahrazeny jiným krmným systémem. Systémy krmení tekutou krmnou směsí jsou vhodné především pro velké farmy, protože z jedné přípravny je možné krmit několik stájí. Většinou jsou řízeny počítačem s rozsáhlým programovým vybavením pro automatické řízení procesu krmení i pro řízení chovu.
Systémy potrubního krmení tekutou krmnou směsí umožňují krmení podle zadané nebo zvolené krmné křivky, tzn. jak fázovou výživu, tak restriktivní krmení.
Pro krmení prasnic, jejichž požadavky na ustájení a výživu jsou odlišné od výkrmu prasat, bylo vyvinuto několik typů krmných zařízení. Správně koncipované krmné zařízení pro prasnice musí:
zajistit výživu každé prasnice podle krmné křivky, která určuje velikost krmné dávky prasnice během reprodukčního cyklu
vyloučit nebo výrazně omezit konkurenční chování prasnic během krmení.
V období po odstavu selat a během březosti jsou v současné době užívány především dva krmné systémy, které splňují výše uvedené požadavky:
krmení v automatických krmných boxech (AKB), kde každá prasnice během dne dostane svou individuálně stanovenou krmnou dávku na základě automatické identifikace a podle pokynů řídícího počítače
systémy simultánního krmení (např. BIOFIX), kdy pro každou prasnici je vymezeno jedno krmné místo a všechny prasnice dostávají ve stejnou dobu malé porce krmiva, přičemž výkonnost dávkování odpovídá rychlosti žraní nejpomalejší prasnice.
Pro krmení prasnic v porodních kotcích jsou nejčastěji užívány krmné automaty.
Pro ostatní kategorie prasat (odchov prasniček, dochov selat) jsou používány v podstatě stejné krmné systémy jako pro výkrm prasat.
V posledním období se začínají objevovat pro odchov selat nová krmná zařízení, která využívají principu simultánního krmení popsaného u krmení prasnic. Podle některých údajů se tak dosahuje lepšího vývoje selat, protože odpadá konkurence při krmení a vydávání, zlepšuje i zdravotní stav selat (např. omezuje průjmy z přežírání). Zlepšuje se i přehled o zdravotním stavu selat, protože nemocná selata přijímají jen málo krmiva a v době krmení se zdržují mimo prostor krmného žlabu.
Technologické systémy odklízení hnoje
Pro odklízení hnoje ze stáje jsou užívány hydromechanické systémy (pro kejdu) nebo shrnovací lopaty a mechanické dopravníky (pro slamnatý hnůj). Mobilní prostředky jsou užívány téměř výhradně pro vyklízení hluboké podestýlky. Velmi rychle se rozšiřují systémy s podroštovou vanou se zátkou uzavírající propojení se sběrným potrubím zaústěným do přečerpávací jímky. Jejich výhodou je nízká potřebná výška podroštového kanálu (400-500 mm), jednoduchost systému bez mechanických částí a celkem příznivá cena.Systémy odklízení hnoje přímo souvisejí se systémem ustájení ( stelivový, bezestelivový) a řešením lože nebo kotce. Z hlediska welfare lze očekávat odklon od celoroštových kotců ve prospěch kotců částečně zaroštovaných. Ze stejného důvodu jsou doporučovány systémy ustájení na hluboké podestýlce jak pro prasnice tak i pro výkrm prasat a to i přesto, že jsou náročnější na potřebu lidské práce. I v částečně zaroštovaných kotcích se začíná používat z welfarových důvodů úsporná podestýlka, kterou si prasata sama vytahují ze speciálně řešených jeslí.
Precision Livestock Farming
Tento anglický termín se stále častěji objevuje nejen v odborné literatuře a v podstatě znamená obdobu podobného systému řízení v rostlinné výrobě známého pod názvem Precision Agriculture – překládaného nejčastěji jako „precisní zemědělství“ s tím rozdílem, že se jedná o systém řízení živočišné výroby. Podstata obou systémů spočívá v cíleně orientovaném zjišťování parametrů pracovní operace v reálném čase, jejich zpracování a následné regulační zásahy do prováděné operace v závislosti na stavu a vlastnostech právě zpracovávaného nebo ošetřovaného subjektu (půda, plodina, zvíře ..). Všechny operace a zásahy jsou tedy orientovány a řízeny individuálními parametry ve vztahu na identifikaci místa pracovní operace (např. s pomocí GPS) nebo identifikace zvířete.
Nejvíce se v odborném tisku publikuje právě o systémech pro rostlinnou výrobu a málokdo si uvědomuje, že obdobné systémy jsou v živočišné výrobě v různém rozsahu a kvalitě používány již od počátku 80tých let minulého století, tedy od okamžiku zavádění prvních funkčních systémů automatické identifikace zvířat. Základem tohoto systému je automatická identifikace hospodářského zvířete nebo ve zvláštních případech i skupiny zvířat a následné řízení technologického procesu a automatického sběru dat vztažené na identifikované zvíře nebo skupinu zvířat.
První tyto systémy byly uplatněny v chovu dojnic a zajišťovaly zpočátku jen individuální dávkování jádra v závislosti na užitkovosti a stadiu laktace. Během doby došlo k jejich podstatnému zdokonalení a rozšíření množství řízených pracovních operací a automaticky zjišťovaných a zpracovávaných dat v přímé souvislosti s automatickou identifikací dojnice. V současné době patří mezi nejvyspělejší high-tech systémy provozované v živočišné výrobě stáje s volným ustájením dojnic, automatickou identifikací zvířat a dojením v AMS (Automatic Milking System – automatické dojící zařízení někdy označované jako dojící robot).
Obdobné systémy se již běžně používají v chovu prasnic (automatické krmné boxy). Prvky tohoto systému se používají i ve výkrmu prasat, výkrmu drůbeže, chovu koz a ovcí atd. V blízké budoucnosti lze očekávat vývoj a výrobu celé řady nových a zdokonalování a plošné rozšiřování již známých počítačově orientovaných systémů pro ŽV.
Postupně dochází k propojování farem živočišné výroby se sférou služeb, zpracovatelského průmyslu a obchodu i státní zprávy s cílem automatického předávání dat a informací. To umožní např. identifikaci výrobce produktu až do konce řetězce farma-zákazník, průběžnou neanonymní kontrolu kvality, kontrolu původu a pohybu zvířete, usnadní a zkvalitní spolupráci farmáře se službami a vyhodnocování jejich efektivnosti atd.
Je nepochybné, že Precision Livestock Farming představuje jeden z nejúčinnějších komplexních systémů pro řízení technologických procesů v živočišné výrobě a poskytuje kvantitativně i kvalitativně nové možnosti pro řízení chovu.Vytváří nové nástroje i pro státní správu a lze očekávat jeho využití i např. v legislativě (kontrola pohybu zvířat a produktů, prevence šíření chorob, ochrana životního prostředí atd.).
V blízké budoucnosti lze očekávat vznik nových a dalších dílčích aplikací tohoto systému a jejich realizaci na českých farmách, protože cílené individuálně orientované řízení chovu je jedním z nejúčinnějších opatření pro snížení výrobních nákladů a zachování vysoké kvality produkce a její garance. To může být v blízké budoucnosti faktorem, který významně posílí konkurenceschopnost farem využívajících tento systém a jeho dílčí prvky.
Ing. Jiří Vegricht, CSc.
