Statkovým hnojivům a jejich aplikaci se donedávna nevěnovala velká pozornost. Jednak proto, že koncentrace živin v nich obsažené jsou nízké a tak nerovnoměrná aplikace nemůže napáchat mnoho škody, a též proto, že byla považována spíše za odpad než za hnojivo. Nyní je situace jiná. Jednak se zvedly ceny minerálních hnojiv, což zemědělce přimělo více si všímat živin obsažených v organických hnojivech, jednak se věnuje větší pozornost dodávání organické hmoty do půdy, což statková hnojiva umožňují. Výjimkou je z bioplynových stanic získávaný digestát, v němž je organiky méně, ale i toto hnojivo svůj podíl organických látek má.
Zvýšená pozornost věnovaná statkovým hnojivům začíná jejich skladováním a pokračuje způsoby aplikace, jejichž cílem by mělo být omezení ztrát živin vyplavením, nebo volatinizací (vytěkáním do vzduchu, což se děje v případě dusíku transformovaného do molekuly čpavku).
Aby byly ztráty živin a stejně tak i organických látek co nejmenší a zároveň bylo dosaženo prostorově rovnoměrné aplikace, snaží se výrobci přicházet se širokou paletou technických řešení, která precizní aplikaci umí, a začíná se prosazovat i kontinuální měření obsahů živin či dokonce variabilní hnojení, což ještě nedávno bylo u statkových hnojiv nemyslitelné.
Kapalná statková hnojiva jsou v současné době nejrozšířenější, protože ve většině provozů se přešlo na bezstelivové ustájení a řada podniků disponuje též bioplynovými stanicemi, které jako druhotný produkt vytvářejí digestát, jenž může být separován a jeho oddělná kapalná složka se nazývá fugát.
Pro aplikaci kejdy a digestátu se využívají různé druhy cisteren opatřených aplikátory. Systém vlečených hadic, nebo plošný rozstřik už není častý, protože byť jsou to jednoduchá řešení, tak pro omezení zrát dusíku se vyžaduje, aby půdy byla následně rychle zpracována a hnojivo se tak do půdy zapravilo.
Proto je častější použití aplikátorů, které hnojivo zapravují do půdy. Vyrábějí se v různém provedení. Nejčastěji kotoučovém nebo botkovém, ale možné je i využití radličkových a talířových aplikátorů nebo technologie strip-till. Kapalná organická hnojiva lze dávkovat plošně, ve formě zásobního hnojení (často ve vhodném předstihu před setím), nebo lze přihnojovat porosty širokořádkových plodin, či aplikovat hnojiva na travní porosty.
Plošná rovnoměrnost aplikace je vysoká, protože přes rozdělovací hlavy a hadice teče k botkám, talířům či kotoučům nebo radličkám hnojivo jen s malými odchylkami v aplikované dávce.
Trendem současné agrotechniky je využití aplikačních speciálů, které jezdí jen po poli a hnojivo je k nim naváženo přívozními cisternami. Z nich se pak přečerpává přímo do aplikátoru, nebo lze využít nádrž, z níž si aplikátor kejdu nasává a cisterny ji do ní doplňují. Výhodou tohoto řešení je to, že stroje se nemusí synchronizovat, nevýhodou pak to, že pokud se nádrž často neposunuje, tak aplikátor najezdí více neproduktivních jízd.
Polní speciály bývají většinou v podobě samojízdných strojů s různou velkostí nádrží (většinou do 20 m3), nebo mohou být tvořeny traktorem s návěsnou cisternou (objem až 40 m3). V každém případě musí mít aplikační speciál výkonný systém sání, u něhož se většinou využívá dvou čerpadel (pomocné čerpadlo je přímo na sacím rameni), na sací rameno musí obsluha z kabiny dobře vidět, nádrž musí mít dostatečnou kapacitu a podvozek vybaven takovým počtem náprav a rozměrů pneumatik, aby nedocházelo k přílišnému utužování půdy.
V posledních letech se jako výbava aplikačních cisteren rozšiřují NIR senzory, které jsou schopné kontinuálního měření obsahu živin v hnojivech. To lze označit za velký pokrok, protože dříve bylo běžné kalkulovat při dodávce živin ze statkových hnojiv pouze s tabulkovými hodnotami. NIR senzory tento hendikep eliminují a kontinuálním měřením obsahu živin dokáží (v kombinaci s navigačními systémy) vytvářet přesné mapy na pozemek dodaných živin, případně umí i variabilní hnojení.
Ovšem u variabilního hnojení to má jeden provozně-ekonomický háček. Bylo by sice hezké si třeba aplikací kejdy provést variabilní hnojení podle mapy výnosového potenciálu, ale z pohledu ekonomického to pokulhává. Problémem je to, že kejda či digestát a natožpak fugát jsou hnojiva s velkým obsahem vody. Při aplikaci se tedy převáží hlavně voda a logistika pohybu po pozemku zaměřená tak, aby se nádrž nevyprázdnila uprostřed pole je variabilní aplikaci nadřazena.
I tak má ale snímání obsahů dodaných živin svůj význam, protože pokud se ví, kolik se jich na jaké místo pozemku aplikovalo, pak není pak větší problém málo pohnojená místa následně dohnojit s využitím koncentrovaných minerálních hnojiv.
Celý článek najdete v týdeníku Zemědělec 36/2024.*
