Bionafta si postupně vydobyla na trhu v České republice své místo a roce 2000 dosáhla podílu 8,7 % ve spotřebě paliv pro naftové motory. V ČR je až doposud pojem bionafta jako palivo prodávané u čerpacích stanic zcela jednoznačný a jedná se o směs obvykle asi 31 % methylesterů kyselin řepkového oleje a 69 % frakcí kapalných uhlovodíků, v současné době téměř výhradně v kvalitě motorové nafty.
V rámci Evropy se však v různých zemích používají různá složení. V řadě z nich stále přetrvává bionafta složená prakticky stoprocentně z methylesterů kyselin řepkového oleje (v případě jiného rostlinného oleje), např. v Rakousku, Německu a Švýcarsku. Francie používá směsi s obsahem do 5 % a s obsahem kolem 30 % methylesterů, Slovensko 30 % a Švédsko 50 %.
Protože tyto skutečnosti jsou málo známé snad většině evropských výrobců motorů, dochází často ke zmatkům při schvalování paliv pro stroje dovezené do ČR a někteří importéři automobilů i různé mechanizace zakazují používání bionafty pro tyto stroje v domnění, že by při provozu v ČR používali stoprocentní methylestery.
Rozdíly mezi motorovou naftou a methylestery
Palivo obsahující pouze methylestery, případně jen v kombinaci s několika desetinami procent přísad má řadu vlastností skutečně významně odlišných od standardní ropné motorové nafty, která se v celé Evropě vyrábí s parametry podle normy EN 590. Má vyšší viskozitu proti standardní naftě a tato diference se pronikavě zvyšuje při poklesu teplot, takže už při –15 oC se výrobci rotačních vstřikovacích čerpadel obávají, že by v důsledku pronikavého nárůstu viskozity methylesteru mohlo dojít ke značnému zvýšení pasivních odporů a ke zkroucení hnacího hřídele čerpadla, dále se obávají agresivity tohoto paliva na těsnící materiály, oxidační nestability a j.
Naproti tomu 30 % směs methylesteru s motorovou naftou, tj. česká bionafta, má většinu vlastností shodných s motorovou naftou nebo velmi podobných a pokud je vhodně aditivovaná, dosahuje i dobré oxidační stálosti.
Bionafta v praxi
Dlouhodobé provozní zkušenosti s českou bionaftou ukazují, že obavy, které vznikly na začátku éry bionafty v České republice, kdy se skutečně pokusně používala 100 % směs methylesterů jsou dávno překonané a že je možné využívat významnou přednost bionafty pro zákazníka (té 30 %, která jediná se kdy prodávala ve veřejné síti čerpacích stanic v ČR). Tou předností je skutečnost, že je výrazně levnější. Její aplikace má jen velmi malá omezení, např. nedoporučuje se nechávat v nádrži a palivové soustavě bionaftu, pokud chceme vozidlo uložit na delší dobu nebo z jakéhokoliv důvodu dlouhodobě odstavit z provozu.
Dealeři dovážených strojů by se měli přičinit o to, aby jejich výrobci dostali skutečný portrét bionafty vyráběné v kvalitě definované ČSN 6565 08 a aby byli seznámeni i s provozními zkušenostmi z letitého používání.
Ing. Vladimír Matějovský
Ústav paliv a maziv
