Současné sklízecí mlátičky vyšší výkonové třídy mají již mnohonásobně vyšší průchodnost hmoty než stroje, vyráběné před 25 lety. Stejnou měrou se ale projevují důsledky špatně zvoleného nastavení. Stroje mají již více než padesátku různých parametrů pro nastavení, které se ovlivňují navzájem. Je na řidiči, který se musí rozhodnout, zda požaduje vyšší průchodnost, snížení ztrát, méně nečistot či lepší kvalitu zrna. A k tomu je třeba připočítat i měnící se podmínky v porostu často z hodiny na hodinu a proměnlivou vlhkost zrna.
Ještě v prvním desetiletí nového tisíciletí si řidič v kabině mohl nastavit stroj podle sklízené plodiny, odrůdy, situace na poli při sklizni, toto nastavení si uložit do paměti a kdykoli vyvolat či změnit. Mnoho parametrů mohl změnit za jízdy, jako například otáčky mláticího bubnu či mláticí mezeru. Některé ale je možné změnit pouze u stojícího stroje – sem patří děliče klasů či nastavení protiostří u drtiče slámy. Při každé změně nastavení byl řidič odkázaný na své zkušenosti a na pocity z aktuálních podmínek.
Opakované telefonáty s radami pro nejlepší nastavení řidiči mlátičky ve žňové sezóně dokážou mnohému manažerovi podniku pořádně lézt na nervy. A mnoho řidičů se opakovaným přestavováním mlátičky v průběhu dne vůbec odmítá zabývat.
Pokud se o to zajímal, tak důsledky změny nastavení mlátičky mohl její řidič vidět brzo – ať se jednalo o větší objem přepadu zrna, nižší úroveň ztrát či pokles otáček motoru v důsledku nárůstu zatížení. Článek mezi volantem a sedačkou tak fungoval jako nejdůležitější řídicí centrum mlátičky. Nicméně člověk je ovlivňován únavou, a také motivace i jeho zkušenosti mohou být na různé úrovni.*
Více informací v Mechanizaci zemědělství č. 4/2019.