Prokluz lze charakterizovat jako relativní pohyb mezi dezénem pneumatiky či záběrovými zuby pásů a půdou. Určitá míra prokluzu je samozřejmým doprovodným jevem při tahově náročném využití traktoru. Nicméně prokluz zvyšuje spotřebu paliva a nesmí být příliš vysoký; v takovém případě stoupne spotřeba paliva neúměrně a příliš velký podíl výkonu motoru přichází nazmar.
Pro kolové traktory lze považovat hranici prokluzu 20 procent za maximální, zatímco pro pásové zhruba nejvýše deset procent. Pásové traktory, pracující v režimu dílčího zatížení, vykazují nulový prokluz.
Pokud stoupne tahový odpor nářadí nad běžnou mez, může také řidič zareagovat přizpůsobením nářadí aktuálním pracovním podmínkám a traktoru. Při orbě s pluhem, který má možnost plynule měnit pracovní záběr všech orebních těles z kabiny, může řidič tento záběr snížit.
Další možnost spočívá v aktivaci režimu prokluzové regulace. Tímto systémem, ovládaným přes palubní terminál, je již většina těžkých traktorů vybavena standardně. Pokud zároveň nechybí ani radarový senzor, může si řidič nastavit limitní hodnotu prokluzu hnaných kol, při nichž automaticky dojde k přizvednutí zadního tříbodového závěsu.
Jeden z výrobců traktorů nabízí také systém, kdy je při zvýšeném prokluzu kol traktoru automaticky veden olej do zvoleného vnějšího hydraulického okruhu. Tento okruh ovládá zdvih a spouštění taženého půdozpracujícího stroje, který se tak do určité míry vyhloubí. Tento systém dovoluje provádět automatickou regulaci pracovní hloubky u poloneseného nářadí, jako jsou různé typy radličkových či kombinovaných kypřičů.
