Jakou secí botku zvolit?

Soudobé secí stroje využívají různé druhy secích botek. Nejčastěji se ale jedná o botky jedno- či dvoukotoučové. Kotoučové secí botky vykazují lepší průchodnost organického materiálu než botky radličkové.

Jednokotoučové provedení platí za lehkou verzi. Průměr minimálně 300 mm by měl být dodržen, aby bylo zaručeno odvalování při styku s půdou. Tyto botky dobře vnikají do půdy, což platí zvláště pro modely s konkávním vyklenutím ve směru jízdy. Na těžké půdě či v podmínkách se slámou na povrchu je pro dosažení požadované hloubky setí nutné zatížit botky dostatečným přítlakem.

Pro tento případ mohou být vybaveny ještě kopírovacím kolečkem, které funguje jako omezovač hloubky záběru na lehkých půdách a za všech podmínek především pro udržení konstantní hloubky setí. Další výbavou bývají stírací kotouče menšího průměru udržující v čistotě hlavní výsevní disky. To je důležité zvláště na té straně kotouče, kde probíhá ukládání osiva. Případné zalepení může kvalitu výsevu citelně narušit.

Úhel náběhu disků určuje šířku výsevní rýhy, vytvářenou kotoučem. Radličky s malým náběhem vyžadují druhý kotouč udržující výsevní rýhu, nebo speciální formovače, které rýhu rozšiřují.

Vedle robustních kotoučových secích botek se pro přímý výsev na nezpracovaných pozemcích nebo pro setí do mělce nakypřené půdy využívají radličkové botky. Pro různé podmínky se vyrábí velmi široké spektrum těchto botek. Oproti kotoučovým botkám mají radličkové tu velkou přednost, že výsevní rýhu kompletně zbavují organického materiálu. Zároveň však díky své konstrukci půdu intenzivněji nakypřují, což může být nevýhodné při vzcházení, kdy může jemná půda zasypávat vzcházející rostlinky.*

Více informací v Zemědělském týdeníku.