Zpracování půdy je komplexní operace, na kterou jsou kladeny velké nároky. A to jak z pohledu vývoje rostlin, tak i pohledu fytosanitárního, ale i ochrany půdy před erozí či nadměrným zhutněním. S nástupem konzervačních technologií hospodaření stoupl význam podmítky, především pro pokud možno rovnoměrné zapravení posklizňových zbytků do půdy, přerušení kapilarity, obnovu půdní struktury a urovnání pozemku. S rostoucím výkonem traktorů se na trh dostávaly stroje o větším pracovním záběru a stroje kombinované. V dobách relativně stálého počasí se zdálo, že kombinace klasického hospodaření s orbou a konzervační technologie bez orby, která se na zemědělských podnicích ustálila, bude postačovat.
Nicméně zemědělství pak začaly ve větší míře ovlivňovat i další faktory, jako je nedostatek pracovních sil, klimatické změny s důsledky v podobě půdního sucha či zkracování období s optimálními podmínkami pro zpracování půdy a setí. Řešením je změna pěstitelských postupů, spočívající v intenzivnějším pěstování meziplodin či plodin pomocných, což přímo souvisí i se změnou k přístupu k půdě. Půda s dobrou strukturou dokáže v období srážek vodu absorbovat, a v období sucha ji po delší dobu poskytovat rostlinám, než půda poškozený zhutněním. Na pozemcích se zhutněnou půdou se děje to, že po nasycení horní mělké vrstvy půdy srážková voda odtéká po povrchu pryč. Nebude v nadcházejícím období k dispozici rostlinám pěstovaných plodin a navíc ještě způsobuje erozi.
Více informací v týdeníku Zemědělec.
