Nikdy dříve se nevěnovala větší pozornost motorům traktorů s takovou intenzitou jako v posledních letech. Je to dáno tím, že výrobci traktorů musí, pokud chtějí své stroje prodávat ve státech Evropské unie, splňovat platné emisní limity.
Normy, které limity stanovují, se stále zpřísňují. Motory bylo proto nutné osadit zařízením pro snižování obsahu škodlivin ve výfukových plynech. Kombinace přídavných filtrů, katalyzátorů a ventilů často ještě s dalším turbodmychadlem znamená zvýšení složitosti motoru i software pro řízení jeho chodu.
V informacích o motorech se tedy nejčastěji dozvíme, co se změnilo na systému pro úpravu spalin než na motoru samotném. Jednotliví výrobci motorů se také odlišují hlavně tím, jaký systém pro úpravu spalin využívají. Ve skutečnosti pak ale na výslednou spotřebu paliva traktoru při práci nemá způsob úpravy emisí tak významný vliv jako vhodně zvolený režim práce traktoru (motoru) obsluhou či vhodně zvolená agregace v konkrétních podmínkách.
Pro naprostou většinu systémů pro úpravu spalin je společný systém snižování obsahu oxidů dusíku v katalyzátoru SCR. Ten si v motoru vyžádal instalaci přídavné škrticí klapky ve výfukovém potrubí, obsahuje také snímače řady veličin, senzory oxidů dusíku, elektrickou topnou spirálu, řídící elektroniku, dodatečný katalyzátor pro likvidaci nezreagované močoviny, samozřejmě přídavnou nádrž na AdBlue na traktoru a nutnost pravidelného doplňování této kapaliny. Distribuce kapaliny AdBlue se neukazuje jako problém, u většího počtu strojů v podniku je třeba řešit i skladování této kapaliny.
Motory, splňující emisní normu stupeň IIIB, jsou v provozu již řadu let a (na rozdíl od očekávání) se problémy se systémem úpravy spalin nevyskytují. Z výfuku traktorů s motory stupeň IV vychází již výfukové plyny s výrazně redukovaným obsahem škodlivin (s výjimkou prvních pár minut po nastartování) ve srovnání se staršími motory. Naproti tomu nevýhodou je nekompatibilita současných vysoce účinných systémů SCR s biopalivy.*
