Hluboké kypření půdy má být do osevního postupu na poli zařazeno tak, že podle regionálních zkušeností panuje optimální půdní vlhkost a kypření si svou účinnost zachovává co nejdéle. Vhodné je provedení v červenci či v srpnu po plodinách, které se sklízí brzo, a vyčerpávají půdní vlhkost.
Jako následné plodiny se doporučují olejniny (ředkev olejná, hořčice) či meziplodiny, obsahující luskoviny (boby, lupina), ale i řepka, víceleté krmné pícniny (vojtěška, jetele) a ozimé obiloviny. Z důvodu intenzivního mechanického zatěžování půdy nejsou vhodné brambory, cukrová řepa či silážní kukuřice. Tyto plodiny by se měly zakládat na hloubkově nakypřených pozemcích až po ukončení fáze stabilizace půdy, to znamená tři až čtyři roky poté.
Opětovné zhutňování půdy lze omezit také tak, že se hloubkové kypření provede v úhlu třiceti stupňů šikmo k hlavnímu směru zpracování půdy. Na svazích je vhodné směřovat jízdy traktoru s hloubkovým kypřičem podél vrstevnic. Na mnoha stanovištích může být problémem, či přímo omezujícím faktorem obsah kamenů ve spodních vrstvách půdy. Při kypření je také třeba dbát na to, aby nedocházelo k porušení systému drenáží, které by tak ztratily svou funkčnost. Samozřejmě je zapotřebí traktor s dostatečným tahovým výkonem, a pracovní záběr kypřiče by měl být alespoň takový, jako je šířka traktoru.
Více informací v týdeníku Zemědělec.
