10.01.2007 | 02:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Když se z mála umí hodně získat

Finské traktory Valtra mají svá konstrukční specifika. Tato specifika jsou přitom dána jejich použitím ve skandinávských zemích, na jejichž trzích dosahují tyto traktory také největších prodejů.

V těchto zemích, jsou povětšinou menší farmy a snad každá z nich obhospodařuje nejen zemědělskou půdu, ale i les. Traktory Valtra jsou proto konstruovány s výhledem na použití v obou těchto rozdílných způsobech nasazení a tak není divu, že jsou u nás právě v lese úspěšně prodávané.

Traktor na půjčování

Ale poj´dme z lesa zpět na pole, kam je určen i popisovaný traktor Valtra T 190. I když ještě předtím můžeme zmínit otázku importéra této značky. Od letošního roku je výhradním dovozcem značky Valtra firma Topagri sídlící v Berouně, přičemž původní generální dovozce Wincorp agri se prodejem a servisem těchto traktorů bude zabývat i nadále, přičemž se bude orientovat spíše na traktory provozované v lesním nasazení. Ale teď už opravdu k modelu T 190. V tomto traktoru jsem měl již možnost se svézt a patří panu Antonínu Vybíhalovi, který si jej zakoupil před třemi lety. Cena byla přibližně 2,4 mil. Kč a traktor splácí, přičemž v současné době má již více jak polovinu zaplacenou. Zajímavé je přitom využití traktoru. Tento je půjčován do zemědělských podniků a v jednom z nich jsme jej i zastihli. Jednalo se o podnik Taurus Protivanov, kde traktor sice nebyl právě v činnosti, nedávno však dokončil práci se senážním lisem Ag Bag G 700 a předtím jezdil s podvalníkem pro svoz balíků, nebo tahal kolový pěch při dusání senáže. Mimoto jezdil i po republice a to s různými stroji včetně nasazení 400 hodin ve štěpkovači. Tedy prováděl samé spíše nepopulární činnosti. Traktor je však zvládal dobře a sžila se sním i jeho obsluha. Také cena provozu za níž byl pronajmut, tedy 450 Kč za hodinu provozu (naftu a řidiče zabezpečuje podnik) je dle slov mechanizátora Pavla Lachmana z podniku Taurus Protivanov příznivá.

Jízda bez zátěže?

Protože v době mojí návštěvy se již pomalu schylovalo k vánočnímu času traktor zrovna žádnou činnost nevykonával. Abych se s ním mohl svézt odpojili jsme ho od senážního lisu AG-Bag a připojili k návěsu Annaburger. Sice to pro traktor žádné extra zatížení nebylo, ale i tak se dalo jeho ovládání vyzkoušet. Ti kteří se zajímají o hodnocení traktoru při plném zatížení si mohou přečíst příspěvek, který byl uveden v Mechanizaci zemědělství 7/2004, kde jsou popsány praktické zkušenosti právě s tímto traktorem a senážním vozem Pottinger Jumbo 6600.
Ale zpět k soupravě traktoru s návěsem Annaburger. Traktor prázdný návěs jako nějakou zátěž nevnímal a to i proto, že jsem se s ním svezl pro rovné silnici. Co jsem si hned vyzkoušel bylo automatické řazení, které má výrobce zvládnuté velmi dobře a řadí přesně tak jak je třeba. Není proto nutné vůbec se přepínat do druhého režimu, kde si limitní otáčky motoru pro řazení nastavuje obsluha, tento režim je proto určen víceméně jen pro specifické případy nasazení traktoru. Vyzkoušel jsem si též reverzaci, která byla rovněž plynulá zajímavý byl systém Auto Traction (krátkodobé spínání pohonu přední nápravy při rozjezdu) a velmi zajímavý je i režim, kdy lze pojezd rozpojovat brzdovým pedálem, nebo se rozpojuje při otáčkách motoru nižších než 1000 n/min. Uživatelsky zajímavý je také tempomat, který kombinuje nastavení otáček motoru s řazením v násobiči točivého momentu.

Zajímavé ovládání

Vše co jsem výše popsal tak jen dokumentuje skutečnost, že u traktorů Valtra T věnovali konstruktéři velkou pozornost různým možnostem jak provozovat traktor a takřka každé z lamelových spojek přiřadili nějakou automatickou funkci. Dostali tedy z mála hodně a nijak jim přitom nevadilo, že traktor má jen tři stupně řazené pod zatížením. A to mi přijde jako velmi sympatické. Pro praktické nasazení, obzvláště v kontextu s konkurenčními traktory se pouhé tři stupně pod zatížením mohou jevit jako handicap, ale pokud má traktor dostatečný počet převodových stupňů, lze si vždy najít optimální pojezdovou rychlost při níž pak bude řazení mezi třemi převodovými stupni dostačující.
Jako dostačující se jeví také informační systémy traktoru, které jsou soustředěny ve dvou LCD displejích. Lze na nich sledovat všechny důležité provozní stavy motoru a nechybí měření výkonnosti a spotřeby paliva, což považuji za důležité.

Méně může být více

Trochu přetechnizované je ovládání vnější hydrauliky, které v praxi asi nikdy nenajde dostatečného využití a pro obsluhu může působit až moc složitě. V pravdě řečeno to tak působí ale jen z pohledu velkého množství ovládacích prvků, protože vlastní logika nastavení je jednoduchá.
V souladu s moderními trendy v elektronice v traktoru chybí souvra´tový management, ale je to jen proto, že jde o stroj jehož stáří je nyní již tři roky a u nových traktorů tento systém již používán je.
Z pohledu použitých ovladačů lze kladně hodnotit řízení a malý volant, dobře se ovládá i páčka reverzace, pouze přepínač směrových světel by měl být spíše pro levou ruku řidiče a ne pro tu pravou. Dobře se ovládá i páka pro řazení rychlostních stupňů v hlavní převodovce, i když má poněkud delší chod, obtížnější je již řazení rychlostních rozsahů, ty ale výrobce doporučuje řadit stejně za klidu, takže s tím také problém není. Sympatické je ovládání spojky pojezdu tlačítky na výše uvedených pákách.
Otázku výhledu z kabiny, hlučnosti, kvality použité sedačky lze hodnotit jako běžný standard. Při jízdě po silnici se traktor choval celkem klidně, i když s odpruženou přední nápravou by to bylo jistě ještě lepší.

Spolehlivost předností

Traktory Valtra řady T jsou stroje, které se cenově drží o něco výše než jejich konkurence. A to je jistě i jeden z důvodů proč jich u nás mnoho nejezdí. Nicméně reference na tyto stroje jsou velmi dobré. A mnou zkoušený model je toho pádným důkazem. V době kdy se hovoří o tom, že obsluha je základním kamenem úspěšného provozování stroje a není dobré aby se na traktoru střídalo více řidičů, putuje tento z ruky do ruky a je půjčován do různých zemědělských podniků. To vše zatím přestál bez úhony a vyjma běžné údržby byl za tři roky jediným větším problémem výměna řídící jednotky pojezdu. Vše ostatní označil jeho majitel za detaily. traktor za tři roky natočil 3200 Mh, přičemž za pravidelnou údržbu bylo průměrně vydáno 28 Kč na motohodinu a na opravy 20 Kč na Mh a to jsou velmi pěkné údaje.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down