Sklízecí mlátička je nejkomplikovanější stroj v zemědělství a její obsluha vyžaduje hlavně zkušenosti. Na druhou stranu, není to projektování mezinárodní vesmírné stanice, takže s trochou snahy, chuti a pokory se dá vše naučit.
Ač se v dnešní době stalo trendem stěžovat si na kvality obsluh a tvrdit, že pouze automatizace je cestou budoucnosti, já tento názor nesdílím. Nejde totiž pouze o alchymii mezi otáčkami bubnu, mezerou na koši a nastavením horního a dolního síta či ventilátoru, což je přesně to, co dělají dnešní automatiky. Všechno navíc začíná už vhodným výběrem stroje jako celku, na což často nemá kombajnér žádný vliv.
Osobně tedy razím spíše cestu osvěty, školení a trpělivého vysvětlování. Ať už majitelům farem, ale hlavně samotným kombajnérům. Proto vzniká i tento seriál, se kterým se zde budete pravidelně setkávat, a který se bude věnovat všelikým možnostem souvisejícím jak s výběrem, tak s nastavením sklízecí mlátičky a jejím správným použitím. V prvním díle se budu věnovat žacím lištám, jejich výběru a možnostem nastavení.
Žací lišta je přesně ten případ, kdy sebesofistikovanější algoritmus automatiky nastavení bude čelit často neřešitelným výzvám. Výkonnost a správná funkce sklízecí mlátičky totiž začíná právě lištou. Jednak vhodným výběrem, ale také jejím správným nastavením. Každá, i ta konstrukčně nejjednodušší, žací lišta disponuje řadou možností, jak se přizpůsobit stavu porostu. Častokrát se obsluhy zbytečně celý den trápí, nadávají, a přitom by stačilo vylézt ven a investovat pár minut do úpravy nastavení lišty. Nebo ji ráno vhodně seřídit, pokud se ví, co ji ten den čeká. Ve stejných podmínkách by pak bez zbytečných nervů kombajnérů nadělaly sklízecí mlátičky rozumný výkon, a navíc s menšími ztrátami. Je totiž důležité si vždy uvědomit, že každé byť jen přizastavení nebo zpomalení znamená nesprávně zaplněnou mlátičku a tím vyšší ztráty v daném místě. Pamatujte, že každé mlátičce trvá v průměru nějakých 50 m, než je optimálně zaplněná vůči nastavení. Celou tu dobu nejsou ztráty za kombajnem logicky takové, jako když plynule sklízíte. A teď si představte situaci, jak to za vámi bude vypadat, když za líchu třeba třikrát zastavujete, protože hrnete…
Už samotný výběr vhodné lišty vás postaví před řadu otázek. Vyrazíte cestou pasivního plnění, kde je materiál od kosy k průběžnému šneku tlačen přísunem další hmoty, nebo půjdete do aktivního plnění s podávacími pásy? Pasivní lišty jsou provozně nejméně náročné, konstrukčně relativně jednodušší a často na první pohled „blbuvzdornější“. Za relativně málo muziky umí poměrně dost. Vybrat si můžete mezi pevným provedením nebo variantou s plynule výsuvným dnem. Dalo by se říci, že taková lišta je nejuniverzálnější, ale daní za univerzalitu je vždy kompromis.
Naproti tomu jakákoli lišta s aktivním plněním vám zvýší výkonnost mlátičky. Jde o to, že u tohoto typu useknuté stéblo padá na pás takzvaně „klasem napřed“. A takto je dopraveno doprostřed i vtaženo do mlátičky. Materiál je tedy mnohem lépe připraven pro samotný výmlat, ale hlavně separaci, protože sláma není nijak zacuchána a zrno z ní snadněji vypadne. Často právě tento typ lišt nabízí i flexibilní varianty (ať už je to řešeno plně flexibilním vedením kosy nebo rozdělením lišty na sekce s nezávislým naklápěním), které se skvěle, zejména u větších záběrů, přizpůsobí reliéfu pole. Lépe tedy porost vysečete a třeba při sklizni sóji nebo poléhavých plodin je to právě lišta, co rozhoduje o celkovém výnosu. Rozdíl je ale také v cenovce. Ta odráží technologickou úroveň daného provedení, potenciál zlepšení práce a využitelnost. Za aktivní lištu ve flexi provedení tak dáte o několik set tisíc více, než za pasivní lištu o stejném záběru s výsuvným dnem. Vy tedy musíte umět zvážit, která varianta se konkrétně vám vyplatí.
Pro zajímavost, aby výběr nebyl vůbec jednoduchý, například John Deere nabízí rovnou sedm různých variant obilných lišt. A pozor, existují i pasivní lišty s flexibilním vedením kosy. Navíc taková trochu jízlivá poznámka – můžete zaplatit majlant za super mlátičku se super aktivní lištou, ale jestli nemáte na jedničku zvládnutou logistiku odvozu nebo agronomii, vyhodili jste peníze z okna. To, o co vám to zvedlo výkon stroje a mnohem víc, promarníte během čekání na odvoz nebo při nesmyslných toulkách po katastru.*
Celý článek Jiřího Ptáčníka najdete v Mechanizaci zemědělství 4/2021 a další díly budou brzy následovat.
