Intenzita vládne současnému zemědělství a jen ten kdo ji udrží na dobré úrovni může počítat s odpovídajícími zisky. Proto všude tam kde je chován skot na tržní produkci mléka přešli chovatelé na volné ustájení a celoroční používání směsné krmné dávky. Tak aby překlenuli období kdy se při změně krmné dávky ze zimní na letní mění mikroflóra v bachoru dojnic což je samozřejmě provázeno snížením dojivosti.
Proto tedy směsná krmná dávka a po celý rok s využitím konzervovaných krmiv. Pro realizaci tohoto předpokladu jsou nutné míchací krmné vozy a protože jde o stroje relativně jednoduché vyrábí je dnes takříkajíc kde kdo. Zejména v Itálii je výrobců nespočet. Nebudu se proto věnovat jednotlivým značkám, ale zaměřím se ne technické, nebo spíče principielní rozdíly mezi KMV, které jsou důležité při rozhodování jaký krmný vůz zvolit.
Vertikální nebo horizontální?
První vlna KMV které se u nás objevila byl tvořena převážně vozy s dvěma až čtyřmi míchacími šneky uloženými v horizontálním směru. Zemědělci byly tyto vozy vítány zejména protože si dokázaly snadno poradit i s celými balíky sena či slámy jejichž rozvolnění byl jinak problém. Nastal však problém. Krmivo z těchto vozů bylo často velmi rozmělněné a strukturální délka vlákniny nedostatečná.
Postupně se proto začaly prosazovat KMV se šnekem či šneky vertikálními, které tolik nerozmělňují krmivo, a tyto vozy začaly být mezi zemědělci žádanější. Seno i slámu zamíchat umějí, a protože řezání u nich není tak intenzivní krmivo není příliš rozmělňováno. Díky vertikálnímu šneku je však třeba dbát na správné naskladnění vozu a nejprve naložit objemný dlouhostébelný materiál a až nakonec krmivo s krátkými částicemi. Při opačném postupu krmnou dávku zamíchat nelze. A i tak někdy může být problémem vertikálních KMV separace částic podle jejich objemové hmotnosti.
Co je tedy lepší řešení? Vertikální nebo horizontální šneky? Dle mého názoru je kvalita směsné krmné dávky v obsluze. Pokud mám KMV, který má horizontální šneky a ještě k tomu třeba vybírací frézu, tak vím, že krmivo bude hodně narušené. Proto je třeba míchat jen krátkou dobu. Stejně tak pokud je větší podíl sena či slámy je možné zamíchat déle aniž by výsledné krmivo bylo příliš rozmělněno, strukturální vláknina se dožene senem.
Potvrdilo se to i při našich předváděních krmných vozů (Bernartice, Lysice), kdy při výsledném hodnocení kvality krmiva nezáleželo příliš na tom zda míchací ústrojí vozu bylo vertikální či horizontální, ale záleželo na tom jak kdo dlouho míchal a kolik si nabral sena či slámy.
Vertikální KMV se dnes vyrábějí především v jednošnekovém provedení i když běžné už začínají být i dva šneky, zatímco tříšneková provedení jsou a budou ojedinělá.
Horizontální KMV jsou dnes nejčastěji vybeveny jedním, nebo dvěma šneky s pravou a levou šroubovicí. Krmivo je tak tlačeno od krajů do středu vozu odkud samovolně či s využitím malého dopravníku přepadává zpátky do stran. Dříve se používalo řešení, kdy se krmivo tlačilo šneky k čelní stěně a odtud se horním šnekem či šneky posouvalo zase dozadu. Jednalo se o energeticky náročné řešení, při němž se i krmivo hodně rozmělňovalo, takže od tohoto provedení výrobci již ustoupili.
S ohledem na nízké narušení krmiva jsou výhodné KMV s takzvaným pádlovým míchacím systémem. Narušení krmiva u těchto vozů je skutečně minimální, avšak nedokáží si poradit s balíky sena či slámy a vůbec dlouhostébelný materiál zpracovávají obtížně. Výjimkou jsou pádlové vozy Keenan, které mají v horní části umístěný rošt a ostří na které je balík sena pomocí pádla tlačen, postupně odřezáván a přes rošt pak propadává do vozu.
Na našem trhu se také nějaký čas vyskytovaly KMV, u nichž je pro míchání využívána fréza, jde vlastně o rozvolňovač balíků, kdy se frézou rozmělněný materiál vrací do zadní části vozu a odtud pak pomocí šneků putuje zpět k fréze. Rozmělňování krmiva u těchto vozů je značné a tak najdou využití pouze tam kde se zpracovává velké,množství dlouhostébelného materiálu.
Vybírací fréza?
Vybírací fréza je stále oblíbeným řešením, které je zemědělci žádáno. Důvodem je zarovnaná stěna silážní či senážní jámy a čím je menší styčná plocha konzervovaného krmiva se vzduchem tím nižší jsou jeho následné ztráty. A mimoto fréza pracuje velmi rychle.
Nicméně vybírací fréza je vybavena spoustou nožů, které narušují krmivo, jenž má vlastně již při uskladněné optimální délku (senáž, siláž) a to může někomu vadit.
Řešením jsou vykusovače siláže umístěné na nakladačích, a jen ojediněle přímo na krmných vozech. Narušení stěny krmiva je v tomto případě různé a závisí na tom jak je kdo šikovný a umí s vykusovačem pracovat.
Další možností jak nabírat krmivo je řezný štít. Ten pracuje sice velmi pěkně a čistě, z časového hlediska je to ale náročnější řešení.
Horizontální KMV není problémem vybavit vybírací frézou, naproti tomu u vertikálních a pádlových KMV to nejde nebo je to obtížné. Tyto vozy jsou pak odkázány na nakládání dalším strojem a další stroj navíc to je vždy mínus pro ekonomiku provozu. Takže ve výhodě je vždy ten kdo si umí naložit sám.
Samojízdný KMV?
Ještě nedávno byly úvahy o pořízení samojízdného KMV vedeny spíše v teoretické rovině. Není divu samojízdná verze je podstatně dražší a cenové navýšení je mnohdy takové, že se v něm snadno skryje náklad na pořízení nového menšího a jednoduše vybaveného traktoru. Faktem je to, že požadavky na traktor který by byl vhodný pro krmný vůz jsou minimální. Je samozřejmé, že je třeba respektovat výkon traktoru podle požadovaného příkonu vozu a lépe si dát nějakou rezervu, protože údaje výrobců vozů jsou obvykle na spodní hranici dobré funkčnosti. A dále je třeba aby měl traktor dostatečně dimenzovanou spojku vývodového hřídele, nejlépe v mokrém lamelovém provedení. A to je v podstatě všechno. Dále se od traktoru nevyžaduje nic, snad jen nějaké ty vnější okruhy hydrauliky (požadavky na průtok jsou minimální) určené pro vyprazdňovací dopravník či shrnovací lopatu a samozřejmě nutné jsou také vzduchové brzdy. Takže nároky jsou tedy více než skromné. Proto s krmnými vozy jezdí ty nejlevnější traktory ať již jsou to Zetory II UŘ, nebo očesané verze traktorů světových značek. Varianta KMV a starší traktor je tedy jednoznačně nejlevnější řešení a pokud je traktor přiměřeně spolehlivý také řešení funkční. Pozor však na to, že KMV jezdí každý den a tak nikdy nebude moc prostoru pro opravy staršího traktoru.
Co se týče rychlosti a dosahovaných výkonů, samojízdnému provedení se traktor s krmným vozem rovnat nemůže. Měl jsem možnost si jeden samojízdný KMV vyzkoušet a musím říci, že práce s ním to je radost. Není třeba vystupovat na nabírací frézu je perfektně vidět, takže i najíždění na stěnu senážní či silážní jámy je přesné a tomu pak odpovídá čistá stěna a dobrá kvalita práce. Kdo chce tedy krmit především rychle pro něj je samojízdná verze správným řešením. Čelní fréza si přitom poradí se všemi rostlinnými materiály (senáž, siláž) volně ložené seno či balíkovaná sláma, problémem není ani vybírání konzervovaného krmiva z vaků. Také pro traktoristu je ovládání takovéhoto vozu pohodlné, vše má před sebou a nemusí se dívat dozadu, natahovat po rozvaděči či jiném ovladači, vystupovat při nabírání nebo vážení atd.
Nic však není ideální a tak i samojízdný KMV má své mínusy. Jednak pro efektivnost práce musí být vždy vybaven čelní frézou, jinak by zmizela vysoká výkonnost a mimoto jeho průjezdnost v terénu je horší. Přestože KMV jezdí víceméně jen v areálu zemědělského podniku takový zimní výjezd ze silážní jámy může být pro něj problém. Dobře to bylo vidět například při našem předvádění KMV v Lysicích kde nám zapršelo a na hlinitém podkladu měkly samojízdné vozy problémy se rozjet zatímco traktory jely bez nesnází.
Váha nutností
Správná volba krmné dávky a následné přesné dodržení hmotnostního poměru jednotlivých komponentů je nutností pro zajištění požadovaných produkčních ukazatelů. Proto je nezbytné aby krmný vůz byl vybaven i váhou. Váhy vyrábí několik výrobců a většinou jde o tenzometry z kterých je signál přenášen na kontrolní a řídící jednotku. Jde o jednoduchý počítač, který dovoluje navolit několik receptur. Někdy umí jeho software komunikovat česky takže lez i slovně napsat názvy krmiv, jindy je potřebné si pamatovat určitou zkratku či jiné označení. Někdy váha váží tak, že se množství krmiva přičítá až na nastavenou hmotnost, jindy se což je výhodnější, odečítá a až je na displeji nula je potřebné množství umístěno ve voze. Důležité je přitom jednoduché ovládání a zejména velký displej aby na něj bylo dobře vidět.
Zakládání krmiva
Vyprazdňování KMV může být řešeno různými způsoby. Pokud má KMV dva vertikální šneky s protiběžnými šroubovicemi je vyprazdňovací otvor uprostřed a krmivo je přes něj tlačeno ven. Buďto padá přímo na zem, tam kde je potřeba jej popohodit do žlabu, tam se používá hydrostaticky poháněný dopravník, který lze výškově nastavit a proud krmiva tak usměrnit do patřičné vzdálenosti. Obdobně řešeno je vyprazdňování u vertikálních KMV. Ty mohou být ale vybaveny i výstupním otvorem v přední části, pod nímž je příčně uložený hydrostaticky poháněný dopravník. Toto řešení je časté, ideální přitom je když lze dopravník reverzovat a krmivo se tak může zakládat na levou i pravou stranu krmné chodby.
Co je nejlepší?
Veškeré činnosti, které jsou nějak spojeny s biologickým materiálem nemají jednoznačná řešení. Krmné míchací vozy jsou toho dobrým příkladem. Přednosti jedněch můžeme snadno značit jako nedostatky v porovnání s jinými a stejně tak naopak.
Je proto na zemědělcích aby zvolili správnou variantu KMV a je jisté, že nikdy to nebude ideální řešení. Základem je však to aby pozitiva krmného vozu, daná specifiky použití v zemědělském podniku (struktura krmné dávky, požadavky na rychlost, přejezdy, průjezdnost atd.) převažovala nad jeho nedostatky. Pak odvede krmný vůz to co se od něj žádá a je zcela určitě jednou z mála investic, která se velmi rychle zaplatí.
Luboš Stehno
