Moderní technologie pro aplikaci kejdy či digestátu se vyznačují výkonností, i když v některých případech bývá limitujícím faktorem logistika hnojiva na pozemky. Nejčastěji je hnojivo aplikováno na půdu zpracovanou do různé hloubky anebo i na strniště. Kromě toho se hledají i další možnosti aplikace jako například do ozimých obilnin na jaře anebo do porostů kukuřice.
Nabídka aplikátorů se značně rozrostla, co se týká variant provedení. Při aplikaci hnojiva na ornou půdu existuje v zásadě otázka, zda bude hnojivo ukládáno na povrch pozemku anebo zapravováno do půdy.
Na jednu stranu je podpovrchový aplikátor kejdy nákladnou variantou a s menším pracovním záběrem než povrchový hadicový aplikátor. Také zvyšuje požadavek na tahový příkon aplikační soupravy. Nicméně tyto skutečnosti jsou bohatě vyváženy celou řadou předností. Především aplikace hnojiva pod povrch půdy znamená téměř úplné omezení ztrát živin únikem do ovzduší. Místo toho jsou k dispozici rostlinám.
Spojení dvou operací do jediného přejezdu znamená, že není třeba, aby na pozemky s hnojivem na povrchu půdy jel separátní traktor s kypřičem a v obtížných podmínkách na mokré půdě prováděl zapravení hnojiva. Uspoří se náklady na jeho provoz i práce s jeho následným čištěním. Menší pracovní záběr aplikátoru je výhodnější na velkých a dlouhých pozemcích, kde i při vysokých dávkách kejdy vystačí objem nádrže na celou délku pozemku, případně jízdu tam i zpět. A díky samostatnému jištění pracovních orgánů, ať radliček nebo talířů, není pro takovou soupravu problém pracovat ani na kamenitých pozemcích. Talířové aplikátory mají poměrně značnou schopnost rozříznout i silné stonky po sklizni kukuřice nebo vrstvy polehlé slámy, takže mohou dobře pracovat i za obtížných podmínek.*
