Filtry pevných částic jsou dnes nedílnou součástí motorových vozidel se vznětovými a nově i zážehovými motory. Jejich funkce a životnost je velmi ovlivněna provozováním stroje a technickým stavem motoru. Ale i pokud je dobrý stav motoru, kvalitní palivo a příznivé provozní podmínky stroje, i tak je životnost filtru částic omezená, časem se vždy musí zanést popílkem nebo sazemi.
Jak udržet filtr částic v dobré kondici? Mimo klasických rad spočívajících ve volbě vhodného motorového oleje s nízkým obsahem popelovin je to dále správné provozování vozidla. S filtry částic tak obvykle nemívají problém ti, kteří svůj stroj v práci zatěžují, čímž zajišťují vyšší teplotu výfukových plynů, a tím i takzvanou pasivní regeneraci. V kombinaci s regenerací aktivní, která je spouštěná řídicí jednotkou motoru (podle snímače tlaku před filtrem, nebo pravidelně po natočení určitého počtu motohodin), pak ve filtru zůstávají jen popeloviny, jež po regeneraci zbudou po spálení zachycených sazí.
Nebezpečné regenerace
Protože typ provozu stroje nemusí být vždy takový, aby jeho motor byl dostatečně zatížen, je třeba věnovat pozornost regeneracím filtru, které řídicí jednotka spouští a které jsou u málo zatěžovaného motoru častější. U zemědělské techniky jsou regenerace (na rozdíl o osobních automobilů, kde je snaha o jejich utajení) signalizovány kontrolní svítilnou na přístrojové desce a řidič tak má přehled, kdy se regenerace spustí a ukončí. V té době je dobré nezastavovat motor. Když se totiž regenerace přeruší, vznikne ve filtru částic něco jako struska, tedy částečně natavené saze, které se již později (při další regeneraci) nemusí zapálit. A tím se filtr rychle zanáší. Pokud je extrémně zanesený, je možné jej vyčistit, nejlépe mokrou cestou.
Princip čištění
Jak takové mokré čištění filtru funguje? Nejprve se technik do filtru podívá malou kamerou, aby zjistil, zda není prasklý. Pokud je totiž prasklý, čištění nemá cenu, a i kdyby ho vyčistil, nebude funkční nebo bude část sazí propouštět. Pokud filtr prasklý není, je namontován do speciálního čisticího stroje a předtím je do něj nalitý na 15 minut chemický roztok, který by měl nečistoty částečně uvolnit. Poté se filtr připojí na potrubí (čistí se protisměrně, než za provozu proudí výfukové plyny) a pomocí tlakového vzduchu se změří protitlak filtru. Následuje automatický proces čištění. Filtr je nejprve propláchnut vodou o teplotě 80 °C s přídavkem chemikálie, která nečistoty rozpouští. Následuje dvakrát šest pulsů s tlakem šest barů a poté opět propláchnutí. Voda, která přes filtr prochází, je jímána do zásobníků a čištěna, podobě jako je tomu třeba v myčce aut.
Poslední fází je sušení filtru vzduchem o teplotě 80 °C, při sušení je sledována průchodnost filtru. Pokud je v něm voda, průchodnost se snižuje, až když je vysušený, je měření relevantní.
Celý článek najdete v časopise Mechanizace zemědělství 11/2018.*
