Obnovitelné zdroje energie zahrnují i kapalná dopravní biopaliva jako alternativní náhradu za paliva fosilního původu. Evropská unie stanovila dosažení desetiprocentního podílu těchto biopaliv na celkové spotřebě dopravních paliv do roku 2020. Z těchto cílů vychází i Česká republika. Gesci za produkci a využití biopaliv má Ministerstvo zemědělství ČR.
Od roku 2009 musí být v ČR minimálně 4,5 % z celkového objemu prodané motorové nafty tvořeno biosložkou (MEŘO), u benzinů musí být nejméně 3,5 % objemu tvořeno bioetanolem. Novelou zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, schválenou před několika dny poslaneckou sněmovnou, se mají tyto podíly od 1. 6. 2010 navýšit u motorové nafty na 6 % a u benzínu na 4,1 % .
Další legislativní podporou je Víceletý program podpory dalšího uplatnění biopaliv, připravený MZe ve spolupráci s dalšími resorty. Týká se čistých, stoprocentních motorových biopaliv a jejich vysokoprocentních směsí (SMN 30, E85, E95, čistý rostlinný olej) a spočívá v úlevě na spotřební dani, u lihových směsí ve vratce daně na obsah biosložky.
Bionafta bez problémů
V areálu Lovochemie, a. s., byl loňského roku otevřen nový provoz společnosti Preol, a. s., s plánovanou kapacitou výroby zhruba 160 tisíce tun řepkového oleje ročně, z čehož má být asi 100 tisíc tun zpracováno na biopalivo MEŘO. Řepka je nakupována prostřednictvím podniků typu ZZN, sdružených v rámci skupiny Agrofert.
Výrobce nepředpokládá, že by měl s nákupem surovin a odbytem bionafty problémy: Asi 70 % biopaliva bude určeno pro tuzemský trh, zbytek na vývoz především do EU. Zárukou odbytu je, že EU potvrdila setrvání u politiky využití biopaliv pro pohon motorových vozidel: V rámci EU platí povinnost do roku 2020 zajistit 10 % energetického obsahu paliv určeného pro provoz motorových vozidel v dopravě v každém členském státě.
Potíže s nákupem řepky a odbytem MEŘO by neměla i například Setuza Ústí nad Labem a ještě nejvýše další dvě či tři zpracovatelské firmy. Celková výrobní kapacita v těchto provozech bude zhruba 350 tisíc tun, přitom v roce 2010 by roční spotřeba MEŘO u nás měla být zhruba 300 tisíc tun. Výroba a obchod s biopalivy je totiž komplexní činnost, závislá především na výkupu a zajištění surovin. Na trhu uspěje jen producent, který může dát dostatečnou záruku zemědělské prvovýrobě, že je řepka skutečně perspektivní energetickou plodinu.
Bioetanol ohrožen dovozem
Poněkud horší je situace ve výrobě bioetanolu. Zemědělský sektor již několik let usiluje o urychlené spuštění bioetanolového programu, který by zajistil využití nejen cukrovky, ale především části nadprodukce obilí. Během posledních tří let bylo proinvestováno několik miliard korun do nových kapacit na výrobu bioetanolu, takže již plně kryjí jeho současnou odhadovanou potřebu v ČR ve výši
Základní překážkou efektivity přimíchávání bioetanolu pro české výrobce motorových paliv je jeho cena, která je určována trhem s motorovými palivy, ale také rozpočtovými pravidly státu. Za této situace výrobci hledají levnější surovinu, což je především bioetanol z Brazílie a Pákistánu. Znevýhodněním domácích producentů je i povinnost vyrobený bioetanol denaturovat. Naši výrobci jsou tak „dražší“ téměř o tři koruny na každý litr v porovnání s bioetanolem dováženým z tropických oblastí.
Nutná podpora státu
Mnohé země EU zavedly, na rozdíl od ČR, různá opatření na ochranu uplatnění domácí produkce bioetanolu: Jde například o slevy spotřební daně, investiční programy, kodexy udržitelnosti pro biopaliva při dovozech a obchodních kontraktech, požadavky na kvalitu a podobně. Dalším faktorem je prakticky neexistující podpora samotné produkce bioetanolu a naopak až nepřiměřená podpora pro ostatní obnovitelé zdroje.
V důsledku toho nelze v současnosti očekávat stabilizaci naší domácí produkce bioetanolu a již vůbec ne další rozvoj tohoto odvětví. Zákonná povinnost přimíchávání biosložky sice bude splněna, na efektech se budou podílet zejména zahraniční producenti bioetanolu.
Tato skutečnost nemůže být ani zemědělcům lhostejná a je třeba hledat řešení. Zlepšení přitom není možné bez podpory státních orgánů, především ministerstva zemědělství, ministerstva financí, GŘ cel a dalších. A záleží i na zákonodárcích, neboť v mnoha případech jde o politické rozhodnutí.
Jiří Trnavský (Zdroj: MZe ČR a Svaz lihovarů ČR)
