Mulčování je jeden ze starých způsobů využití rostlinné hmoty v zemědělství. Jedná se o pokrývání půdy resp. porostu rostlinnou hmotou, která může nebo nemusí být rozdrcena, za účelem jejího využití - návratu živin, které obsahuje, do půdy, ochrany půdy proti erozi vodní i větrné, rozvoji plevelů, jako ochrana půdní vláhy a pro úpravu tepelných podmínek v půdě atd.
V minulých letech se tento způsob využití rostlinné hmoty používal velmi omezeně, a to především proto, že téměř vše, co bylo vypěstováno na polích nebo trvalých travních porostech mělo své uplatnění ve výživě lidí, zvířat nebo v průmyslu. V důsledku restrukturalizace zemědělské výroby v celoevropském měřítku se stává v ČR asi 0,5-1 mil ha zemědělské půdy dočasně nadbytečnou, tj. bez možnosti uplatnění produktů na ní vypěstovaných. V případě pícních plodin jak na orné půdě, tak i na trvalých travních porostech to souvisí s podstatným snížením stavů skotu v posledním desetiletí. Na druhé straně, pícniny na orné půdě, zejména jeteloviny, mají nenahraditelnou funkci také jako předplodina, zlepšující plodina v osevním postupu, která poskytuje mimo jiné množství tolik potřebné a stále více nedostatkové organické hmoty v půdě, jakož i dusíku poutaného hlízkovými bakteriemi. Stejně tak trvalé travní porosty plní významné ekologické funkce v kulturní krajině. Nejedná se jen o její vzhled, ale také o ochranu půdy proti erozi, ochranu vodních zdrojů, jsou biotopem mnoha rostlin a živočichů. Z toho je patrné, že porosty pícnin budou mít vždy své místo v našem zemědělství, jak na orné půdě, tak mimo ni. Pokud však hmota, kterou vyprodukují, nebude mít uplatnění v krmivářství, je třeba s ní naložit jiným účelným způsobem. Připadá v úvahu kompostování, spalování apod., avšak takto je možno využít jen menší objem biomasy, o kterou se jedná. Předpokládáme, že převážná část nespotřebované nadzemní hmoty rostlin bude muset být ponechávána na pokose jako tzv. mulč.
Otázkami zůstává, jak se tato hmota různých porostů bude v závislosti na povětrnostních podmínkách rozkládat a jak bude ovlivňovat nejen samotný porost, jeho vývin, botanické složení, případně zaplevelení, jak bude změněna mikrobiální činnost půdy ale také v jaké míře se budou živiny z mulče vyplavovat do podzemních vod. V našich pokusech na katedře pícninářství na České zemědělské univerzitě v Praze jsme se již řadu let těmito otázkami zabýváme. Na orné půdě sledujeme již od roku 1996 porosty trav, jetelovin a jejich směsí. Kromě běžných pícních druhů trav a jetelovin (ovsík vyvýšený, kostřava luční, jetel plazivý, štírovník růžkatý) jsme zařadili i naše registrované odrůdy méně tradičních druhů, jako jsou sveřep samužníkovitý, srha Aschersonova, čičorka pestrá, tolice dětelová a jugoslávskou odrůdu vojtěšky prostřední.
Cílem pokusů je mimo jiné posoudit možnosti využití těchto druhů k dočasnému ukládání orné půdy do klidu tak, aby po určité době (např. 4-7 let) mohla být znovu bez větších problému využívána pro pěstování polních plodin. Porost, který bude v praxi pro takové účely založen musí mít dostatečnou vytrvalost, tj. po celou dobu uložení pokrývat půdu, chránit ji proti erozi, proti zaplevelení a využívat uvolněné živiny, tak, aby nedocházelo k jejich vyplavování. Jak jsme výše uvedli, předpokládáme, že takové porosty budou převážně mulčovány, ať už jednou nebo vícekrát za rok.
Protierozní účinek
Z hlediska protierozního účinku porostu a mulče nás zajímá podíl prázdných míst v porostu v mimovegetačním období. Na plochách porostů víceletých pícnin je na podzim po poslední sklizni a odstranění hmoty nezakrytých míst 15-40 i více procent. Ta představují prostor pro vzcházení plevelů. Dobře rozdrcený a rozmístěný mulč značnou část prázdných míst zakrývá. V našich pokusech bylo na mulčovaných plochách trav, jetelovin a jetelovinotrav většinou jen 0-5% (výjimečně 11%) plochy, která nebyla pokryta ani rostlinami ani mulčem. Rychlost rozkladu mulče závisí mimo klimatických podmínek, na jeho množství, rozdrcení a pravidelnosti rozmístění po povrchu, také na době mulčování v průběhu vegetace. Nadzemní biomasa porostů, v nichž převládají trávy se vzhledem k vyšší sušině poměrně křehké hmoty dobře mulčuje nejen na konci vegetačního období. ale i v době plného vymetání a kvetení většiny trav (polovina června). Rostliny jetelovin, které mají silnější a tužší stonky a množství šťavnatých listů se při mulčování obtížněji drtí a hůře rozmisťují po povrchu půdy. Přesto však lze mulčování těchto porostů považovat za vhodný způsob obhospodařování i při poměrně vysokých ročních výnosech suché hmoty do 7 až 10 t.ha-1. Za dobu 4 let se v našich pokusech v řepařské výrobní oblasti (9,3ºC, 472 mm srážek) veškerá hmota mulče stačila průběžně rozkládat jak při jednorázové sklizni na konci roku vegetace, tak při 2 sklizních za rok.
Při mulčování porostů na pozemcích, které byly ponechány ladem (samozatravnění) závisí rozdrcení a rozptýlení hmoty na botanickém složení většinou plevelných druhů. Vzrůstné druhy (pelyněk černobýl, pcháč oset, locika kompasová aj.) se špatně drtí v době, kdy jsou jejich stonky již zdřevnatělé a také rozmístění hmoty mulčovači na povrchu půdy bývá obtížnější. Větším problémem je však produkce semen těchto, ale i dalších plevelných druhů. Takové porosty, pokud již vznikly, je třeba mulčovat zásadně před dozráním (lépe před vytvořením) jejich semen. Stejná zásada se týká i zaplevelených porostů pícnin. Z hlediska následného začlenění půd uváděných do klidu zpět do produkčního procesu se jeví jako největší problém vytrvalé plevele. Nejčastěji se jedná o pýr plazivý a pcháč rolní. Zaplevelení těmito druhy je spojeno s jejich předchozím výskytem na pozemku. Proto je nutno s regulací vytrvalých druhů začít již před založením porostu, tj. nejlépe v poslední pěstované plodině, či po její sklizni za použití totálních herbicidů. Účelná je i jejich aplikace před opětovným zařazením pozemku do osevního postupu, kdy přispěje nejen k regulaci plevelů vyskytujících se na úhorech a ke snížení zaplevelení následně pěstované plodiny, ale usnadní rovněž zpracování půdy.
Z dosavadních výsledků pokusů vyplývá, že mulčování porostů trav a jetelovin založených na orné půdě nemá zásadní negativní vliv na jejich vývin. Jednorázové mulčování porostů na konci vegetace jen nepatrně snižuje výnos hmoty ve srovnání s porosty sečenými, z nichž byla hmota odklizena. Výnos je spíše závislý na frekvenci sečí.
Osev orné půdy ukládané dočasně do klidu prostřednictvím vhodné pícniny a její pravidelnou sklizeň nelze z ekologického ani agronomického hlediska v žádném případě podcenit. Dotační politika státu by měla být zaměřena na podporu realizace vhodných způsobů ukládání půdy do klidu a jejich správného a dostatečného ošetřování. Vždyť kulturní ráz krajiny i ochrana půdního fondu a vodních zdrojů je odrazem vyspělosti státu!
Výsledky byly získány za podpory grantu NAZV QC 0242.
Ing. Miluše Svobodová, CSc.,
Doc. Ing. Jaromír Šantrůček, CSc.,
Ing. Václav Brant
AF ČZU v Praze
