Postřikovače jsou stroje se specifickou konstrukcí, systémy i funkcemi, které jim pomáhají splňovat všechny nároky, které jsou na ně kladeny. O jaké nároky jde? Především, aby aplikovaly přesnou dávku postřikové jíchy rovnoměrně na pozemek nebo ošetřovaný porost a aby byl vyloučen úlet. Trendem v aplikační technice je snižování dávek pesticidů používaných v ochraně rostlin, a naopak zvyšování přesnosti aplikace. Důležitým tématem zůstává i ochrana zdraví obsluhy stroje.
Nádrže a čerpadla postřikovačů
Jedním ze základních parametrů, který definuje postřikovač, je objem jeho zásobní nádrže. Čím větší nádrž, tím méně prostojů a časů, kdy postřikovač jede ochrannou jíchu doplnit. Obecným trendem je proto zvětšování nádrží postřikovačů. To ovšem přináší jiná negativa ve smyslu těžšího stroje s nutností robustnější konstrukce. Vyšší hmotnost stroje ovšem sebou nese například negativní dopad na utužení půdy. Ten je možné kompenzovat například širšími koly.
Ramena postřikovače mají namáhavou práci
Dalším klíčovým parametrem, podle kterého si zemědělec vybírá postřikovač, je pracovní záběr ramen. Ramena jsou nejnamáhanější částí stroje a k jejich výrobě se používají lehké konstrukce z uzavřených tenkostěnných ocelových nebo hliníkových profilů.
Na ramenech jsou umístěné trysky standardně po 50 někdy i po 25 cm. Trysky lze rozdělit podle energetického způsobu rozptylu, přičemž nejčastěji se setkáváme s tryskami hydraulickými. Funkční vložka trysky je vyrobena z otěruvzdorné keramiky nebo z kovu, jako je například nerezová ocel. Vložka je pak zapuštěna do barevného těla trysky z otěruvzdorného plastu. Barva těla trysky značí průtok trysky. Mezi nejčastěji používané trysky patří štěrbinové, které dokážou pracovat při tlacích 100 – 500kPa.
Technologie, precizní aplikace a bezpečnost
V posledních letech je patrným trendem snižování dávek pesticidů používaných v ochraně rostlin a zvyšování přesnosti aplikace. Velký důraz se klade na eliminaci úletu drobných částic. Používají se nízkoúletové trysky omezující úlet přípravku a injektorové trysky s pasivním přisáváním vzduchu. Už delší dobu se používá podpora vzduchu, kdy je postřikovač vybavený ventilátorem a rozvodem vzduchu v celé šíři výložníku. Dalším technickým řešením je přiblížení ramen co nejblíže porostu. Udržování výšky ramen nad porostem nebo nad povrchem má za úkol systém využívající ultrazvukových senzorů. Hlídá nastavenou výšku ramen a reguluje ji na základě informací ze senzorů. Přesnost je dále zlepšována pomocí technologií využívající GPS navigaci. Kromě automatického navádění postřikovačů je dnes již častým vybavením automatické vypínání sekcí, a dokonce i jednotlivých trysek. Postřikovače jsou dnes běžně vybavovány ISOBUS kompatibilními palubními terminály, které zprostředkovávají komunikaci se strojem a přes něž se řídí veškeré procesy. Zajímavé je i téma variabilní dávky aplikovaného postřiku. To zatím dobře funguje u aplikace hnojiv za použití dat z N-senzorů.
Důraz na bezpečnost obsluhy je vidět v inovacích kabin pro samojízdné postřikovače, kde je již standardem kabina kategorie IV.*
Více v Mechanizaci zemědělství číslo 12/2018
