Zkušenosti se zaváděním moderních technologií do zemědělství představil na jedné z prezentací, jež proběhly na Zemi živitelce, Ing. Václav Jirka z firmy Leading Farmers CZ. Tato společnost se od roku 2000 zabývá technologiemi pro precizní zemědělství a dá se říci, že je hybnou sílou v popularizaci a zavádění nových postupů do prvovýroby.
Václav Jirka ve svém příspěvku shrnul vývoj v oblasti precizního zemědělství za posledních třicet let a ukázal, jak rychlým tempem se v současné době nové technologie zavádějí do praxe. Ve firmě Leading Farmers CZ začínali počátkem tohoto století prodejem a montáží satelitních navigací, které v té době byly celkem raritní záležitostí, a ač bylo jasné, jaké mají přínosy, zemědělci nevěřili, že by mohly být tak přesvědčivé, jak jim prodejci prezentovali. Dnes je situace zcela jiná a součástí většiny moderních traktorů je navigace včetně automatického řízení, anebo alespoň příprava na ni a namáhat se s udržováním přímého směru jízdy a přesným navazováním záběrů se již nikomu nechce.
V souvislosti s naváděcími systémy a organizovaným pohybem strojů po pozemku se začaly rozšiřovat další systémy, které uměly znalost přesné polohy stroje na pozemku využít.
Velkým milníkem byl rok 2008, kdy bylo představeno první automatické vypínání sekcí postřikovače při dojíždění na souvrať. To do té doby ne všichni traktoristé dobře zvládali, nakonec není to jednoduché. V případě řízeného vypínání sekcí zemědělci rychle odhadli přínos, který znamená úsporu až 10 % postřiku a také nižší poškození rostlin, které by jinak dostaly dvojitou dávku pesticidu.
Asi ve stejné době se do prodejní nabídky dostal dnes známý N-Sensor, který dokázal vyhodnotit hustotu a barvu porostu, a na základě těchto dat mohla rozmetadla aplikovat proměnlivou dávku dusíku při přihnojení. To přineslo úsporu hnojiv a byla to jasná ukázka toho, jak precizní zemědělství používá prvky zemědělství intenzivního i ekologického, přičemž při něm nedochází ke snižování výnosů či kvality produkce, avšak zároveň je zřejmá ochrana životního prostředí.
S rozvojem dálkového průzkumu země pomocí satelitů se začala využívat i tato data a cennou informaci přinesly též drony, které se nyní už celkem často používají pro snímkování plevelů, podle něhož se pak pro postřikovače vytvářejí aplikační mapy.
Když se psal rok 2019 přivezli v Leading Farmers CZ do ČR prvního zemědělského robota se spalovacím motorem. Jednalo se o nosič nářadí Agrointelli Robotti, který umí autonomně pracovat zejména při přesném setí nebo plečkování a nářadí se u něj zavěšuje mezi dvě pohonné jednotky, což má bohužel omezení v tom, že pracovní záběr nářadí je maximálně tři metry.
V roce 2021 uvedla společnost Laeding Farmers CZ na trh zcela průlomový stroj, a to postřikovač Ecorobotix ARA, který používá optiku schopnou vyhodnotit plevelné rostliny v porostech plodin kulturních a díky vysoké hustotě trysek (po 4 cm) cílit při aplikaci jen na plevele (již od velikosti 4 mm). Tento stroj má sice svá omezení v podobě nižší pojezdové rychlosti a menšího pracovního záběru, než má postřikovač, nicméně úspora herbicidů je při jeho použití enormní (až 90 %). Postřikovač přitom může fungovat i v opačném režimu a aplikovat například fungicidy jen na kulturní plodinu.
A protože Ecorobotix ARA je relativně malým strojem s malou nádrží, může být tažen robotickým traktorem. Takový má Leading Farmers CZ nově v nabídce a má označení AgXeed. V kolové verzi disponuje diesel-elektrickým agregátem, o výkonu 70 k, což pro přesný postřikovač postačuje. Pásová verze má motor s výkonem 160 k a je určena pro tahově náročnější práce, jako je kypření nebo setí. Výhodou AgXeedu je, že používá klasické tříbodové závěsy nebo vnější okruhy pro hydrauliku. Má i PTO s variabilními otáčkami. A to proto, že vývodový hřídel je poháněn elektromotorem.
AgXeed je tak prvním komerčně dostupným robotem, který má koncepci menšího nebo středně výkonného traktoru, a zdá se, že je to dobrá cesta, kterou se budou ubírat i další výrobci. Ti sice nabízí autonomní traktory, ale vybavené klasickou kabinou, které lze řídit autonomně i obvyklým způsobem. To je výhodné při jízdě po silnici, ale na druhou stranu, kabina, klimatizace, ergonomie ovladačů, odpružená sedačka, lednička, rádio a další věci zpříjemňující práci traktoristovi, to jsou záležitosti, které by správný robotický traktor mít neměl, protože je nepotřebuje, a je tedy zbytečné se jimi při jeho konstrukci zabývat.
Faktem je, že současná legislativa nasazení robotů příliš nepřeje, zejména z pohledu již zmíněné dopravy po veřejných komunikacích. Ale to se časem změní. Tím, jak budou pracovníci v zemědělství ubývat, dojde k přirozenému rozšíření robotů a legislativa na to bude muset zareagovat.*
