V roce 1990 měl Státní statek Žihle 458 zaměstnanců, z toho bylo devadesát technicko-hospodářských pracovníků. O čtyři roky později, kdy se státní podnik privatizoval na Žihelský statek, a. s., zde pracovalo již jen 220 zaměstnanců, z toho bylo čtyřicet řídicích pracovníků. Dnes akciová společnost zaměstnává necelou stovku lidí, přitom výměra zůstala prakticky stejná a objem prací se nesnížil. Tak výrazný úbytek pracovních sil by nebyl možný bez moderních výkonných strojů a nových progresivních technologií.
Přestože každý rok investuje akciová společnost do nové techniky a rekonstrukcí stájí kolem deseti milionů korun, prostor pro další snižování zaměstnanců je už omezen. Problémem je naopak nedostatek zemědělských odborníků v technických i dělnických profesích .
Převládá živočišná produkce
Žihelský statek, a. s., je zaměřen především na chov prasat, skotu a produkci krmiv. Chová 12 000 prasat a 850 kusů skotu, z toho 400 krav, část bez tržní produkce mléka. Na šlechtitelský chov prasat plemene bílé ušlechtilé navazuje rozmnožovací chov a výkrm, genovou rezervou je pak plemeno přeštické černostrakaté. V nadmořské výšce od 370 do 580 m obhospodařuje celkem 3032 ha zemědělské půdy, z toho je 2490 orné a zbytek představují trvalé travní porosty. Veškerá půda je v LFA.
„Pokud jde o tržby, padesát procent pochází z chovu prasat, dvacet procent z chovu skotu a jen třicet procent tržeb tvoří rostlinná výroba,“ řekl týdeníku Zemědělec Ing. Jan Ptáček, CSc., předseda představenstva a ředitel akciové společnosti. „Na šedesáti procentech výměry pěstujeme obilniny, zejména pro živočišnou výrobu, osmnáct procent zaujímá řepka, která je pro nás významnou tržní komoditou a zbytek jsou krmné plodiny na orné půdě. Kromě již zmíněné řepky prodáváme i část obilovin, které nezpracujeme ve vlastní výrobně krmných směsí. Ročně si jich sami vyrobíme přibližně 6500 tun z celkové roční potřeby deset tisíc tun, neboť pro selata a prasnice krmné směsi nakupujeme.“
Investice v chovu prasat
Po roce 1994 pracovalo v chovu prasat 48 zaměstnanců, dnes je to přesně polovina, a to včetně lidí na porážkové lince, kde jsou tři řezníci a jeden řidič. „V chovu prasat máme v současné době technologii na špičkové úrovni,“ pokračuje Ing. Ptáček. „Na farmě Černá Hať jsme změnili nejen krmení – suché vystřídalo mokré, ale postupně jsme zmodernizovali i hrazení a ventilaci. Po roce 2001, když byly vynikající nákupní ceny vepřového, jsme utržené peníze investovali do nové porodny pro osmdesát prasnic a nové výkrmny v Žihli pro 1800 prasat, která je vybavena moderní dánskou technologií. Zbývá nám ještě rekonstruovat stáje pro šest set březích a jalových prasnice. Tyto investice se projevily nejen snížením počtu ošetřovatelů, ale i vyšší užitkovostí zvířat. V loni jsme také zvětšili kapacitu jímek na kejdu, postavili jme novou jímku o objemu čtyři tisíce metrů krychlových, čímž jsme celkovou kapacitu zvětšili na šestiměsíční produkci. Tato neproduktivní investice byla nezbytná pro integrované povolení, které jsme získali letos v březnu. Pokud jde o chov skotu, investice do tohoto odvětví jsou minimální, stavy zvířat u nás postupně klesají, na rozdíl od krav bez tržní produkce mléka.“
V červenci 2006 zahájili v Žihli výstavbu bioplynové stanice o výkonu 1000 kW, dokončena byla koncem roku 2006. V létě 2007 byla zahájena výstavba další bioplynové stanice s polovičním výkonem, která bude bezprostředně provázaná s farmou prasat v Černé Hati. Přestože nejde o vlastní investice, jsou tyto stanice pro akciovou společnost velmi důležité. Hlavním „palivem“ je totiž kejda a siláž, které dodává Žihelský statek, a. s., jenž zároveň zajišťuje odvoz digestátu, jinak kvalitního hnojiva, na pole.
Nová technika i na polích
Také v rostlinné výrobě se snížil během 14 let stav pracovníků na polovinu, minimální počet moderních výkonných strojů udělá velké množství práce během krátké doby.
Akciová společnost vlastní tři silné traktory, které zvládnou většinu náročných polních prací. „Jedenáct let spolupracujeme se společností Klas Bohemia, první sklízecí mlátičku Claas Mega jsme od ní zakoupili již v roce 1996,“ vzpomíná ředitel Jan Ptáček. „Dovolím si tvrdit, že tato spolupráce je pro obě strany výhodná. Dnes vlastníme sklízecí mlátičku Claas Lexion 550 s lištou o záběru 7,5 metru z roku 2006 a Lexion 450 z roku 2001 se záběrem žací lišty 6,6 metru. Letos jsme s nimi posekali 2082 hektarů, dalších 350 hektarů nám sklidily cizí stroje. Přestože jde o velice výkonné mlátičky, vzhledem k agrotechnickým lhůtám a napjaté situaci ve žních, kdy letos dozrálo veškeré obilí najednou, je to pro ně velká zátěž. Když dozrává obilí v celé republice najednou, je i problém sehnat výpomoc. Uvažujeme tedy o tom, že by se u nás uživila ještě jedna sklízecí mlátička.“
Letos zakoupili v akciové společnosti dvě žací lišty Claas Disco, jednu čelní, druhou vzadu nesenou, obě s celkovým záběrem 6 m. „Nový domov“ zde nalezly i teleskopický manipulátor, vertikální mulčovač, obraceč, secí stroj a traktor Fendt, celkem za 8,5 mil. korun. V příštím roce by se měly investice zaměřit na vyvážení digestátu, dvě cisterny s aplikátorem již nestačí, sklizeň kukuřice na siláž, která najde uplatnění v bioplynových stanicích (počítá se s navýšením plochy o 200 ha) a také na secí stroj pro kukuřici. V Žihli jsou zatím zastáncem tradičního zpracování půdy s orbou, i když tuší, že vzhledem k ekonomice se půdoochranným technologiím asi nevyhnou.
Jak vyzrát nad červenými čísly
Přestože v dubnu a květnu byly porosty postiženy katastrofickým nedostatkem srážek, mohou být v Žihli s výnosy spokojeni. U obilovin dosáhli průměrného výnosu 5,04 t z hektaru, když jařiny dávaly v průměru přes 3 t a ozimy přes 5,5 t z hektaru. Velmi dobře dopadla řepka, na výměře téměř 500 ha dala v čistém v průměru 3,41 t.
„Každý zemědělec může být s letošními nákupními cenami obilovin spokojen, pro ty, kteří nemají živočišnou výrobu nebo chovají zvířata jen v malé míře, bude letošní rok velmi úspěšný,“ říká závěrem ředitel Jan Ptáček. „Naopak chovatelé prasat pocítí nárůst cen obilovin ve vyšší ceně krmných směsí, již dnes jsou dražší v průměru o tisíc korun na tunu. Jestliže prasata byla v prvním pololetí ve ztrátě čtyři koruny na každý kilogramu živé hmotnosti a do zisku se dostala až koncem června, tak se jejich chov opět vrací do červených čísel. Tisíc korun za tunu krmné směsi navíc prodraží každý kilogram vepřového masa při vyskladnění o tři koruny. S chovem prasat však skončit nemůžeme, bioplynové stanice jsou na kejdě existenčně závislé. Proto hledáme jiné cesty, jak ekonomiku chovu prasat dostat do černých čísel. Ztrátovou produkci částečně eliminujeme vlastní porážkou,v Černé Hati ročně porážíme zhruba 10 tisíc prasat a prodáváme je v půlkách. Černým číslům prospívá i naše mícharna krmných směsí, které vyrábíme z vlastní produkce krmných obilovin. Věříme, že dojde ke změně chování provozovatelů jatek a obchodních řetězců a také k nárůstu cen vepřového masa.“
