Právě protože se jedná o stroj staršího data výroby, nebyl tak hojně využíván firmou, která ho vlastní a sestrám ho laskavě zapůjčila. Sestry ho používaly v základní konfiguraci s lopatou, na převoz některých materiálů pak používaly paletizační vidle.
„Ze začátku, když jsme to potřebovaly, jsme si objednaly firmu s technikou nebo místní živnostníky. Brzy jsme ale zjistily, že bychom některé stroje zvládly obsluhovat samy, a tak jsme se osmělily a stroje si zakoupily nebo půjčily. Bobcat jsme měly v dlouhodobé zápůjčce a sestra Terezka, občas i sestra Sára se s ním naučily zacházet. Zkušenosti jsme s tím neměly, žádná z nás ve světě před klášterem neměla takovou profesi, kde by to potřebovala. Některé sestry si při stěhování obnovily řidičák, protože jsme často potřebovaly jezdit mezi Prahou a Drasty. Od toho už pak byl jen krůček k obsluze dalších strojů,“ popisuje elán řeholnic sestra Milada.*
