Společnost John Deere představila počátkem tohoto roku plně autonomní traktor, který je připraven pro sériovou výrobu. Pro ty, kteří by se těšili, že jej tedy brzy uvidí i na našich polích, je však třeba doplnit důležitou informaci. Prodej plně autonomního traktoru John Deere z modelové řady 8R sice začne již letos, bude ale zatím omezen pouze na region USA.
Je to celkem logické. Ne, že by autonomní John Deere neuměl jezdit i na evropských polích, ale přece jen hustotou osídlení je Evropa zcela jiným kontinentem a současné předpisy provoz pně autonomní techniky ve veřejné prostoru neumožňují. To na amerických pláních je situace jiná a podmínky pro provoz takového traktoru jsou tam příznivější. I když i tam bude v plně autonomním provozu určen jen pro práci na poli a při přejezdech mezi pozemky bude muset vzít do ruky volant traktorista.
Postavit dnes traktor určený pro autonomní pohyb po pozemku není až tak těžké. Tím spíše to není těžké pro traktory John Deere, které u výkonnějších modelových řad nabízejí nejen takovou samozřejmost, jakou je dnes satelitní navigace, ale i systém plně automatického otáčení na souvrati. Nakonec John Deere měl takový systém už před nějakými patnácti lety. Takže aby traktor jezdil definovaně po pozemku, udržoval nastavenou pracovní rychlost, vhodné otáčky motoru, zvedal nářadí ve správném místě na souvrati, prostě se choval tak, jako by něm seděl zkušený traktorista, to vše už je dávno vyřešené. Pro to, aby v kabině nemusela být obsluha, zbývá dořešit problém, který se nazývá neočekávané překážky, především volně žijící zvířata a též lidé. Ti se na poli mohou vyskytovat a střetu s nimi je třeba zabránit.
Šest párů očí
U plně autonomního traktoru JD 8R se o sledování prostoru okolo stará šest stereo kamer. Jedná se tedy o šest dvojic kamer, které jsou umístěny jednak nad čelním závažím (tři páry), jeden pár je vzadu na střeše kabiny a dva na obou zadních stranách kabiny. Tak může být snímán celý prostor okolo traktoru a jeho nářadí. Kamery fungují po dvojicích jako lidské oči, avšak obraz z nich není skládán v mozku, ale data jimi získaná se vyhodnocují a pomocí řídících jednotek GPU (Graphics Processing Units), které jsou v počítačích používány pro náročnější grafické operace, například vytváření 3D obrazu.
GPU jednotky rozkládají obraz, na němž se musí určit jednak důležité obrysy, tedy, kde je obloha, horizont a kde končí pozemek. A pak to hlavní. Musí se určit případné překážky a vzdálenost od nich. To není snadné zejména, pokud má překážka podobnou bravu jako půda na pozemku. Detekčnímu systému proto nechybí schopnost učit se, tedy ukládat si do paměti již rozeznané překážky. Pokud systém překážku zaznamená, traktor může zpomalit (než zvíře odběhne), zastavit (když se objekt stále pohybuje v nebezpečné blízkosti), nebo překážku objet (pokud je třeba fixní jako sloup elektrického vedení, který nebyl zanesen do mapy). K zastavení traktoru dojde také v případě, že je na pozemku překážka, kterou dosud neviděl, tedy neumí si ji přiřadit k obvyklým objektům, které se na poli mohou vyskytnout. Prostě když si strojová inteligence není detekcí objektu jistá.
Celý článek najdete v Mechanizaci zemědělství 2/2022. *
