Mechanizovaná sklizeň brambor je tradičně jedním z nejbolavějších míst z celé technologie. Sklízené hlízy jsou totiž vlivem vysokého obsahu vody stále živým organismem, jenž je velmi citlivý na jakékoliv mechanické poškození. A tomu se při strojové sklizni vyhnout, to není lehký úkol.
Na velké části našich polí stále dosluhují dvouřádkové sklízeče brambor z produkce původní východoněmecké firmy Fortschritt. Bohužel, jde o stroje, které jsou již technicky zastaralé a tak tam, kde se chtějí výrobou brambor opravdu intenzivně zabývat, musí sáhnout po strojích nových a moderních.
Přestože v současné době již několik firem vyrobilo sklízeče brambor v samojízdném provedení, klasikou pro naše podmínky jsou stroje koncipované jako tažené a nejčastěji v provedení sklízejícím současně dva řádky.
Vyorávání hlíz
Pro vyorávání se používají aktivně poháněné kotouče, nebo častěji pasivní radlice, doplněné mačkacími válci, které mají za úkol rozdrtit na povrchu vytvořené hroudy. Ty působí při separaci největší problém, protože mají sklon chovat se co do fyzikálních vlastností stejně jako hlízy. Vyorávací ústrojí je obvykle uloženo na centrálním čepu tak, aby mohlo dobře kopírovat terén a neřezalo hlouběji uložené hlízy.
Separace a čištění
Základem pro separaci hlíz jsou stále dva prosévací pásy, které mají u některých provedení tvar kaskády, kterou lze průběžně nastavovat a měnit tak intenzitu separace. Důležité je, aby vzdálenost mezi pásy nebyla velká a hlízy nepadaly z velké výšky.
Za prosévacími pásy následuje rozdružovací ústrojí tvořené řadami hvězdic a gumovými válci či jejich různými kombinacemi, u nichž lze nastavovat vzdálenost a otáčky podle sklizňových podmínek. Na konci sklízeče může být, pokud si to zákazník vyžádá, i přebírací stůl.
Pro optimální separaci je nutné, aby byly prosévací dopravníky a rozdružovací válce pokud možno stále ve vodorovné poloze. K tomu slouží vyrovnávací zařízení, jenž prostřednictvím hydraulických válců naklání celý stroj, avšak vyorávací jednotka při tom stále kopíruje terén.
Vyprazdňování dopravníky
Vyprazdňování hlíz do odvozního prostředku je tradičně slabým místem, jenž se dá řešit různými způsoby. Samozřejmostí je již regulace výšky vyprazdňovacího dopravníku, přičemž jeho konec se může sklopit až pod postranice vozu. Také čím širší je dopravník, tím pomaleji se může pohybovat při stejném výkonu a tím nižší je i rychlost pádu brambor.
V některých případech jsou vykládací dopravníky vybaveny odpruženou tlumicí násypkou, nebo je odpružená plachta přímo v odvozním prostředku. Do ní se pak zachytí první hlízy, které mají největší výšku pádu a navíc padají přímo na dno odvozního prostředku.
Tato řešení však u nás zatím nejsou příliš rozšířena a běžným standardem je vykládání hlíz přímo do přívěsu či návěsu traktoru. Požadavky na kvalitu hlíz však budou určitě stoupat, takže je možné, že již brzo se s těmito řešeními budeme setkávat běžně i u nás.
Některá provedení nabízejí zásobník hlíz, což je výhodné řešení pro případy, kdy není nadbytek odvozních prostředků. A u některých strojů je možné vykládací dopravník sklopit tak, že hlízy ukládá mezi dosud nevyorané řádky. To však není ideální řešení, protože takto uložené hlízy sice vyschnou, čímž se zvýší jejich odolnost proti mechanickému poškození, nicméně musejí projít sklízečem ještě jednou a čím méně nárazů hlíza během sklizně obdrží, tím lépe.
Další zlepšení
Již bylo zmíněno, že přebírací stůl může a nemusí být na sklízeči namontován, na přání je také možný hydraulický pohon pojezdových kol kombajnu, který najde své uplatnění při sklizni na vlhké půdě a jízdě po svahu, kdy má každý stroj snahu ujíždět. Také manévrování se s hydropohonem zjednodušuje.
Jednořádková provedení - co se týče výkonnosti - nejsou pro velkopěstitele vhodná, avšak uplatnění najdou pro malopěstitele, či při sklizni raných brambor, jenž se ihned pytlují.
Většina sklízečů může pracovat jak v odkameněných tak v neodkameněných pozemcích, přičemž nutno říci, že první varianta je výhodnější a také proto na ni již většina velkopěstitelů brambor přešla. Podmínky Vysočiny si totiž bez kamenitých půd nelze představit.
Naproti tomu gigantické samojízdné sklízeče, jaké se prosadily u cukrovky, si při sklizni brambor zatím cestu neprosadily. Koneckonců tyto stroje nejsou na trhu příliš dlouho.
Skladování brambor
Systém skladování se po léta nezměnil a tak stále můžeme hovořit o uskladnění volném, anebo v paletách. Bramborárny s volným uskladněním mají obvykle větší kapacitu a lze u nich lépe využít automatizaci naskladňování a vyprazdňování. Ale zejména provzdušňování uskladněných brambor je mnohem rovnoměrnější. Nevýhodou je nemožnost skladování menších partií a také v případě oddělení určité části, například s ohledem na výskyt skládkových chorob, obtížná manipulace.
Paletové sklady jsou naproti tomu výhodné pro oddělené skladování, kromě náročného naskladňování je ale zásadním problémem provzdušňování, neboť vháněný vzduch neprochází vrstvou hlíz, ale pouze palety obtéká. Tento problém lze řešit pomocí beden se zdvojeným dnem, do nějž se vzduch vhání z boční stěny. Spodní dno bedny je pevné, horní dno tvoří rošt, vháněný vzduch pak postupuje přes tento rošt do vrstvy hlíz a zabezpečuje tak odvod produktu dýchání.
Dýchání je tím intenzívnější, čím vyšší je teplota, a na to je třeba brát zřetel ji při sklizni, kdy je žádoucí teplota pod 10 °C. Pro skladování se udržují 3°C a relativní vlhkost vzduchu okolo 95 %, aby nedocházelo k vysychání hlíz. Teplotu i vlhkost dnes již samozřejmě řídí automatika, přičemž větrací vzduch není ochlazován, ale automatika využívá vnějšího průběhu teplot. Systém větrání je nejčastěji přetlakový.
Protože se při sklizni a posklizňové úpravě brambor pracuje s živým materiálem, je třeba věnovat této činnosti náležitou pozornost. A jen tam, kde jsou na sklizeň a uskladnění dobře vybaveni, mohou dosahovat požadované kvality brambor. Nároky na kvalitu budou totiž ještě vyšší a to jak u odběratelů, tak zejména spotřebitelů.
Luboš Stehno
